24 Co 193/2014 – Nejvyšší soud

24Co 193/2014-78 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Svobodové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci řízení o omezení svéprávnosti Z. Z., t. č. bytem H., zastoupené JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem Horská 634, Trutnov, jako opatrovníkem pro řízení, za účasti navrhovatele H., se sídlem H. a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, k odvolání státního zastupitelství proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. února 2014, č. j. 11 Nc 3203/2013-56, takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Krajský soud upouští od doručení tohoto rozsudku Z. Z. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že se Z. Z. omezuje ve svéprávnosti tak, že není schopna právních jednání v žádných záležitostech, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, a to na dobu tří let od právní moci rozsudku (výrok I), soud upouští od doručení rozhodnutí Z. Z. (výrok II), České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a soud jmenuje opatrovníkem Z. Z. Obec H. Opatrovník je oprávněn zastupovat opatrovanku při právních jednáních v rozsahu omezení (výrok V). Vyšel ze zjištění, že svobodná, bezdětná Z. Z. od září 2004 žije v H. – příspěvkové organizaci Královéhradeckého kraje poskytující pobytové sociální služby lidem s mentálním postižením, pobírá invalidní důchod. Její matka v květnu 2013 zemřela, se sestrou ani jiným příbuzným není posledních sedm let v žádném kontaktu. Nemluví (nerozvinula se u ní řeč), pouze vydává zvuky, ze kterých lze usuzovat na její spokojenost, či nespokojenost. Neumí číst, psát ani počítat, nezvládne podpis, je inkontinentní. Potřebuje stálou péči, pomoc a dohled jiné osoby. Zvládne se sama najíst mixované stravy, vyhoví jednoduchým pokynům (např. „svlékni se“). V ostatním je odkázána na pomoc ošetřujícího personálu – zajištění stravy, hygieny, oblékání, lékařské péče apod. Není schopna jakékoli samostatné činnosti. Navštěvuje speciální školu ve Dvoře Králové nad Labem, kde pracuje s kostkami – s dopomocí je přesunuje ze strany na stranu. Za dobu svého pobytu v zařízení (tj. devět let) se naučila donést si hrneček s tekutinou a odtáhnout židli. Ráda sleduje televizi, chodí na procházky a poslouchá zvuk vysavače. Od sociálních pracovníků dostává kapesné 100 Kč, aby jí nebylo líto, že si ostatní klienti zařízení kupují pochutiny. Funkci a smysl peněz nechápe. Podle znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. A. D. trpí Z. Z. od narození duševní poruchou trvalého rázu spočívající v těžké mentální retardaci, v jejímž důsledku si není sama schopna vůbec zajišťovat své záležitosti. Následkem tohoto léčbou neovlivnitelného defektu intelektu jsou její rozpoznávací a ovládací vlastnosti omezené natolik, že je zcela neschopna jakéhokoli právního jednání, a to ve všech oblastech života, nikoli jen v oblasti dispozic s majetkem. Není totiž schopna projevit přání, pochopit svou situaci a mít na věc nějaký (jakýkoli) názor. Nelze s ní navázat smysluplný kontakt, její osobnost je zcela nesamostatná, plně závislá na péči druhých osob, IQ se pohybuje odhadem kolem 20 bodů. Po právní stránce okresní soud věc posuzoval dle § 55 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (o. z.). Uzavřel, že vzhledem k velmi těžké a dlouhodobé duševní poruše Z. Z. je namístě ji omezit ve svéprávnosti při právním jednání ve všech oblastech života, vyjma běžných záležitostí každodenního života (§ 64 o. z.). Jen tím jí bude poskytnuta dostatečná ochrana, neboť není vůbec schopna rozpoznat a ovládnout své jednání (§ 55 a § 57 odst. 1 o. z.). Omezení svéprávnosti nelze nahradit mírnějším opatřením, např. zastoupením členem domácnosti (§ 49 o. z.), neboť členové její rodiny se o ni dlouhodobě vůbec nezajímají. Z tohoto důvodu jí pak jmenoval opatrovníka (§ 62 o. z.). Protože není schopna pochopit význam tohoto rozhodnutí, upustil u ní od jeho doručení (§ 189 o. s. ř.) a rozhodl o nákladech řízení a nákladech státu (§ 146 odst. 1 písm. a/, § 191 odst. 1 o. s. ř.). Proti rozsudku podalo odvolání okresní státní zastupitelství. Nejprve namítalo, že výrok o omezení svéprávnosti není zcela určitý a proto nevykonatelný. Okresní soud jím nevymezil, v jakém konkrétním rozsahu Z. Z. omezuje ve svéprávnosti, neboť jen opsal citaci § 64 o. z. Není tak zřejmé, k jakému konkrétnímu právnímu jednání dle § 64 o. z. je Z. Z. schopna a k jakému již nikoliv. Navrhlo, aby krajský soud napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že ji omezí ve svéprávnosti k právnímu jednání v hodnotě nad 200 Kč. V doplnění odvolání krajské státní zastupitelství uvedlo, že s ohledem na poměry Z. Z. by zcela postačovalo, aby jí byl jen ustanoven opatrovník dle § 465 o. z., aniž by byla omezena ve svéprávnosti. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu totiž není schopna žádného právního jednání, a proto jí nemůže hrozit ani závažná újma. Navrhlo, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení jen k ustanovení opatrovníka. Opatrovník ve vyjádření k odvolání uvedl, že omezení ve svéprávnosti k právnímu jednání v hodnotě nad 200 Kč zcela nevystihuje potřebu ochrany Z. Z. Je totiž třeba ji chránit i v jiných právních jednáních, která se netýkají jen majetku. Jinak by ale částka 100 až 200 Kč u právního jednání týkajícího se majetku byla odpovídající, nadto za situace, kdy si Z. Z. bez pomoci jiné osoby stejně není schopna cokoliv koupit. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání uvedl, že omezení Z. Z. ve svéprávnosti jen k právnímu jednání v hodnotě nad 200 Kč by bylo nedostatečné, neboť jinak by nebylo zřejmé, kdo je za ni oprávněn jednat na úřadech a vyřizovat jiné její záležitosti. Ona sama toho schopna není. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 občanského soudního řádu - o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez nařízení jednání, neboť s tím všichni účastníci souhlasili a odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci okresním soudem (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Postupoval přitom podle občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2013, neboť řízení bylo zahájeno dne 25.4.2013 (srov. přechodné ustanovení čl. II odst. 2 zákona č. 293/2013 Sb.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení, aniž by byl vázán mezemi odvolání (§ 212 písm. a/ o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné. Krajský soud sdílí správné skutkové i právní úvahy okresního soudu, na základě kterých zejména Z. Z. omezil ve svéprávnosti. Pro stručnost zcela odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění a k odvolacím námitkám státního zastupitelství dodává následující. Okresní soud po právní stránce projednávanou věc správně posuzoval již jen dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) účinného od 1.1.2014, a to s ohledem na jeho přechodné ustanovení § 3028 odst. 2. Krajský soud předně souhlasí s okresním soudem v tom, že je namístě omezit Z. Z. ve svéprávnosti. Takové omezení je nepochybně v jejím zájmu, neboť trpí duševní poruchou, která není jen přechodná a v důsledku ní není schopna žádného právního jednání (§ 57 odst. 1 o. z.). Pokud by nebyla omezena ve svéprávnosti, hrozila by jí závažná újma spočívající v hrozbě naprosté nemožnosti rozpoznat a ovládnout následky svého právního jednání (ať již ve formě konání či opomenutí konat) s jinými osobami, v naprosté nemožnosti uplatňovat či hájit svá práva před státními orgány, apod. (§ 55 odst. 2 o. z.). K ochraně jejich zájmů nepostačují ve smyslu § 55 odst. 2 o. z. mírnější a méně omezující opatření, např. nápomoc při rozhodování (§ 45 o. z.) nebo zastoupení členem domácnosti (§ 49 o. z.). Její rodina o ni totiž dlouhodobě nejeví žádný zájem a ona trpí natolik závažnou duševní poruchou, která vylučuje, aby jednala toliko s podporou jiné osoby. Nejedná se o odvolatelem namítanou situaci, kdy by jí její zdravotní stav působil jen obtíže při správě jmění nebo hájení práv (§ 465 odst. 1, § 469 o. z.). Z. Z. není schopna žádného právního jednání, neboť neumí ani mluvit, číst, psát či počítat a kontakt s ní není možno smysluplně navázat. Za tohoto stavu u ní nelze hovořit o tom, že by měla jen obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Naopak zjevně vůbec není schopna žádného právního jednání (srov. § 551 a násl. o. z. o zdánlivém právním jednání, k němuž se nepřihlíží). To je u ní naprosto vyloučeno, ona jej není schopna ani s obtížemi, nýbrž vůbec. Pak by nebylo přiléhavé jí ustanovit opatrovníka jen proto, že by jí její zdravotní stav působil obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Ustanovit opatrovníka za tímto účelem dle §