25 Cdo 1002/2012 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1002/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2014 Spisová značka:25 Cdo 1002/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1002.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění odpovědnosti za škodu Promlčení Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1 předpisu č. 168/1999Sb. § 24 odst. 2 předpisu č. 168/1999Sb. § 2 písm. h) předpisu č. 168/1999Sb. § 8 předpisu č. 37/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 6. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1002/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované České kanceláři pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, o plnění z garančního fondu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 178/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2011, č. j. 64 Co 245/2011-151, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011, č. j. 64 Co 245/2011-151, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 12. 2010, č. j. 11 C 178/2008-129, ve výrocích o platební povinnosti žalované v částce 751.000,- Kč s příslušenstvím, o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 12. 2010, č. j. 11 C 178/2008-129, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1.375.200,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně 999.000,- Kč, zastavil řízení ohledně 288.477,40 Kč s příslušenstvím a povinnosti platit měsíčně 9.923,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 3. 5. 2006 v podvečerních hodinách se švýcarský občan A. H. otáčel s vozidlem Volvo na silnici I. třídy do protisměru v době, kdy již mohl vědět, že se k němu zezadu blíží žalobce na motocyklu Kawasaki, a vytvořil tím náhlou překážku v jízdě, na kterou již žalobce nebyl schopen zareagovat, do vozidla narazil a utrpěl rozsáhlá zranění s trvalými následky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že řidič vozidla A. H. porušil povinnost podle § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), § 24 odst. 1 ve spojení s § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Protože jde o švýcarského státního občana, vozidlo bylo registrováno ve Švýcarsku a pojištění je zaručeno švýcarskou kanceláří pojistitelů podle § 14 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), je ve věci pasivně legitimována žalovaná Česká kancelář pojistitelů [§ 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.]. Bolest byla znalcem po zvýšení o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 440/2001 Sb. ohodnocena 2.085 body, ztížení společenského uplatnění stejným postupem 7.625 body. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení, neboť k dopravní nehodě došlo dne 3. 5. 2006 a žaloba byla podána 30. 4. 2008, tedy ve dvouleté subjektivní promlčecí době podle § 106 odst. 1 obč. zák. Za bolest přiznal 250.200,- Kč a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70.200,- Kč (ve zbytku byl již nárok mimosoudně uhrazen). U ztížení společenského uplatnění soud přistoupil vzhledem k trvalým následkům v životě žalobce ke zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o jeden násobek a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1.305.000,- Kč (co do částky 999.000,- Kč žalobu zamítl). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2011, č. j. 64 Co 245/2011-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 751.000,- Kč s příslušenstvím, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že nárok žalobce na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění v rozsahu rozšíření žaloby podáním došlým soudu prvního stupně dne 25. 6. 2010 není promlčen. Žalobce se o rozsahu náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění dozvěděl až ze znaleckého posudku vypracovaného v průběhu nalézacího řízení a bezprostředně poté žalobu rozšířil. Protože u práva na náhradu škody na zdraví platí pouze dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 obč. zák., nárok na náhradu škody na zdraví v napadeném rozsahu 751.000,- Kč promlčen není. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. Namítá, že předmětem řízení není nárok na náhradu škody, nýbrž na plnění z garančního fondu s promlčecí dobou podle § 18 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 8 zákona č. 37/2004 Sb. K pojistné (škodné) události došlo dne 3. 5. 2006, promlčecí doba tedy začala plynout dne 3. 5. 2007 a skončila 3. 5. 2010; žalobce rozšířil žalobu až dne 25. 6. 2010, proto je část nároku promlčena. Navíc rozsah poškození zdraví byl žalobci znám již před zpracováním posudku znaleckým ústavem. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že tříletá promlčecí doba počíná běžet rok od pojistné události [§ 3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb.], nikoli rok od škodné události [§ 3 písm. u) tohoto zákona], jíž je dopravní nehoda. Pokud tedy škoda na žalobcově zdraví v podobě bolesti vznikla (byla završena) dne 19. 6. 2008 a v podobě ztížení společenského uplatnění dne 3. 5. 2007, teprve s těmito daty byl spojen vznik povinnosti žalované poskytnout plnění, tj. až tehdy vznikla pojistná událost. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro řešení otázky promlčení nároku poškozeného na plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů; dovolání je důvodné. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dovolatelka uplatňuje jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba počala běžet přede dnem 1. 1. 2014, kdy zákon č. 89/2012 Sb. nabyl účinnosti, je třeba posoudit otázku promlčení podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále opět jen „obč. zák.“), či zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 5. 2008 (před účinností zákona č. 137/2008 Sb.), tj. v době dopravní nehody, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody na zdraví nebo usmrcením. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře pojistitelů, jedná-li se o n