25 Cdo 1006/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1006/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1006/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1006.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Znalci Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1006/2024-220 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: DT – Výhybkárna a strojírna, a.s., se sídlem Kojetínská 4750/6, Prostějov, IČO 46962778, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalované: Ing. Irena Votavová, se sídlem Sluneční náměstí 2583/11, Praha 5, IČO 44811772, zastoupená JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem Cihlářská 16, Brno, o 1 201 839 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 277/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 36 Co 90/2022-193, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 36 Co 90/2022-193, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 12. 2021, č. j. 25 C 277/2021-91, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1.201.839 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že realizovala projekt technického řešení výhybek pro vysokorychlostní železniční tratě pod názvem VKVT16 (dále též jen „Projekt“) a v souvislosti s ním dne 5. 6. 2015 uzavřela se společností FIDIA Znalecká a. s. (dále jen „FIDIA“) smlouvu o posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok 2014 a zpracování znaleckého posudku. Žalovaná vykonává funkci členky představenstva ve společnosti FIDIA a zároveň působí jako soudní znalkyně pro obor ekonomika, odvětví účetní evidence, se zvláštní specializací na daně – daňový systém. Předmětem činnosti podle uzavřené smlouvy bylo zajištění součinnosti žalované při posouzení a vymezení činnosti výzkumu a vývoje v kontextu daňových úlev, což kromě jiného představovalo vypracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku 2014. Žalovaná v posudku konstatovala, že Projekt obsahuje veškeré potřebné náležitosti, že evidence nákladů žalobkyně splňuje požadavky pro uplatnění jako odečitatelná položka ze základu daně z příjmů a že za účetní období roku 2014 lze takto odečíst částku 9.383.407,20 Kč. Žalobkyně následně v příslušném daňovém přiznání odečitatelnou položku od základu daně uplatnila, finanční úřad však ve zprávě o daňové kontrole konstatoval, že za zdaňovací období 2014 byly zjištěny skutečnosti, které mají za následek dodatečné doměření daně ve výši 1.847.047 Kč. Nebyla uznána oprávněnost odečitatelné položky z titulu výzkumu a vývoje pro nesplnění formálních náležitostí projektu, proto musela žalobkyně finančnímu úřadu doměřenou daň uhradit. Tímto postupem žalobkyně zabránila vzniku další škody, přičemž v souvislosti s chybně zpracovaným znaleckým posudkem ze strany žalované jí vznikla škoda v celkové výši 1.201.839 Kč. Z toho částka 1.110.341 Kč představuje část uhrazených úroků z prodlení na základě platového výměru, zbylá částka 91.498 Kč je částí uhrazeného penále vyměřeného dodatečným platebním výměrem na daň z příjmu právnických osob při zohlednění rozhodnutí ve věci prominutí příslušenství daně. Tento výpočet vzniklé škody zohledňuje skutečnost, že část doměřené daně, tj. částka 89.939 Kč, nebyla způsobena nesprávností znaleckého posudku, ale pochybením žalobkyně, která uplatnila v daňovém přiznání vyšší hodnotu daru. Nesprávnost znaleckého posudku nepotvrzuje pouze zpráva o daňové kontrole, ale i zpráva o řešení škodné události, vypracovaná Kooperativou pojišťovnou a. s., která jako pojistitel žalované konstatovala, že žalovaná nesprávně posoudila splnění formálních požadavků stanovených zákonem na Projekt, potvrdila, že škodou vzniklou na straně žalobkyně jsou sankce vyměřené z důvodu neuznání odpočtu nákladů na výzkum a vývoj, pouze neshledala příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 25 C 277/2021-91, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že smlouva o posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok 2014 a zpracování znaleckého posudku byla uzavřena mezi žalobkyní a společností FIDIA, za niž smlouvu podepsala žalovaná jako členka představenstva. Žalovaná na základě samostatné smlouvy, kterou s datem 15. 5. 2015 uzavřela se společností FIDIA, vypracovala dne 26. 6. 2015 znalecký posudek, v němž na základě žalobkyní předložených dokumentů dovodila, že náklady posuzovaného Projektu lze odečíst jako odečitatelnou položku ze základu daně z příjmu. Při následné kontrole však finanční úřad dospěl k závěru, že podmínky pro odečtení dané položky nebyly splněny pro formální vady projektu, proto doměřil žalobkyni daň z příjmu, včetně penále a úroku z prodlení. Soud dovodil, že nárok žalobkyně se neopírá o porušení smluvní povinnosti žalované ze smlouvy o posouzení nákladů výzkumu a vývoje, neuplatní se proto obecná ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu. Aplikoval však § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že poskytnutí rady, která se ukáže být nesprávnou, nezakládá bez dalšího povinnost k náhradě podle tohoto ustanovení, neboť obdobně jako v dosavadní praxi řešící odpovědnost odborníka (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3186/2010) je třeba odlišit zjevné pochybení od relevantně vyargumentovaného názoru, který následně příslušný orgán neakceptuje. Protože žalovaná se vůči společnosti FIDIA nezavázala k odbornému posouzení Projektu, ale pouze k ověření nákladů na výzkum a vývoj a hodnotících zpráv a ke zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů, nebylo jejím úkolem zkoumat náležitosti Projektu, ostatně jí nebyly poskytnuty veškeré podklady, a neměla tedy povědomí, jaké skutečné náklady žalobkyně na výzkum a vývoj vynaložila. Nebyla-li žalovaná o podstatných skutečnostech informována, nemohla dojít ke správnému výsledku u odečitatelné položky. Mimoto je zřejmé, že s ohledem na neexistenci smluvního vztahu přímo mezi účastníky žalovaná nevypracovávala znalecký posudek za odměnu, kterou měla obdržet FIDIA. Není tedy splněna podmínka odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2950 o. z., přičemž současně nebylo tvrzeno, že by snad mělo jít o úmyslné poskytnutí nesprávné informace. Mezi jednáním žalované a vznikem škody pak chybí vztah příčinné souvislosti. 3. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 36 Co 90/2022-148, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Označil skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a dostatečná, stejně jako závěr o nedůvodnosti žaloby. Odvolací soud poukázal na nedostatek pasivní věcné legitimace žalované, neboť smluvní vztah, v jehož rámci mělo být zajištěno vypracování posudku ohledně daňového odpočtu, existoval pouze mezi žalobkyní a společností FIDIA, která také měla za poskytnuté služby obdržet sjednanou úplatu. FIDIA sice uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování odborných služeb, jejímž předmětem bylo zpracování znaleckého posudku týkajícího se žalobkyně, avšak nebyl-li zde žádný smluvní vztah přímo mezi žalobkyní a žalovanou, nepřichází v úvahu odpovědnost za porušení smluvní povinnosti podle § 2913 o. z. bez ohledu na to, že žalovaná byla v daném čase členem představenstva společnosti FIDIA. Aplikovat nelze ani § 2950 o. z., neboť žalovaná jako odborník žalobkyni žádnou radu úplatně neposkytla. Žalovaná zpracovala posudek podle zadání třetí osoby, od níž obdržela odměnu za splnění závazku z této smlouvy, avšak ve vztahu k žalobkyni nárok na odměnu neměla. Je pak nerozhodné, zda v rámci posudku měly být posuzovány i formální náležitosti možnosti odpočtu nákladů výzkumu, pokud posudek v návaznosti na existující smluvní vztahy nezadávala žalobkyně žalované. Také je nerozhodné, zda žalobkyně poskytla žalované veškeré podklady a zda tu byly další okolnosti, které by i při splnění formálních předpokladů bránily uplatnění odpočtu. 4. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 25 Cdo 3019/2022-175, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že pro absenci smluvního vztahu mezi účastnicemi vyloučil odpovědnost žalované za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti podl