25 Cdo 1021/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1021/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2023 Spisová značka:25 Cdo 1021/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1021.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skutečná škoda [ Škoda ] Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 442 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1021/2023-431 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: HOKAL v.o.s., v likvidaci, se sídlem Střížovická 397/14, Ústí nad Labem - Klíše, IČO 14866722, zastoupená JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem Hradiště 96/6-8, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/13, Praha 8, IČO 63998530, o 506 751 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 369/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 13 Co 255/2022-416, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 13 Co 255/2022 -416, se ve výroku I mění tak, že se potvrzuje výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 5. 2022, č. j. 27 C 369/2013-386, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 308 930 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 308 930 Kč od 1. 10. 2013 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem 53 225,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Filipa Štípka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení 18 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 25 906 Kč k rukám advokáta JUDr. Filipa Štípka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 27 C 369/2013-386, uložil žalované zaplatit žalobkyni 308 930 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 308 930 Kč od 1. 10. 2013 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do 197 821 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 197 821 Kč od 1. 10. 2013 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V). Vyšel ze zjištění, že dne 2. 2. 2012 nákladní automobil pojištěný pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované narazil do výdejního stojanu pohonných hmot v čerpací stanici žalobkyně v Ústí nad Labem a poškodil jej tak, že musel být nahrazen jiným. Stojan po poškození neměl žádnou hodnotu, tu neměly ani jeho zbytky. Před poškozením byla podle znaleckých posudků hodnota stojanu 329 800 Kč, žalobkyně nechala dopravit nový ze Švédska, namontovat ho a uvést do provozu konfigurací za obvyklé ceny, a to za 590 598 Kč jako kupní cenu za samotný stojan, 223 020 Kč za jeho montáž, 22 660 Kč za provedení systémové konfigurace stojanu, 63 250 Kč za jeho dopravu ze Švédska, 6 912 Kč za kryt sloupu a 37 375 Kč za jeho oplechování, celkem vynaložila 943 815 Kč. V tomto řízení se žalobkyně domáhala náhrady částky 197 821 Kč jako žalovanou dosud neuhrazené části kupní ceny nového stojanu, a dále částek 223 020 Kč za montáž, 22 660 Kč za konfigurace a 63 250 Kč za jeho dopravu, celkem 506 751 Kč. Žalovaná žalobkyni vyplatila pojistné plnění ve výši 392 777 Kč, v němž nebyla zahrnuta žádná z žalovaných položek. Soud vzal za prokázané, že cena čerpací stanice (bez pozemků) bezprostředně před poškozením stojanu činila 6 600 000 Kč. Stojan tvoří s dalšími technologiemi čerpací stanice funkční celek, bez jeho napojení na další technologie stojan ani technologie nemohou plnit svou funkci, výdejní stojan je určen právě jen k vydávání pohonných hmot na čerpací stanici, nelze jej užívat jiným způsobem. Soud posoudil uplatněný nárok podle § 442 a § 443 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a podle § 6 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Uzavřel, že výdejní stojan je ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. součástí čerpací stanice, neboť od ní nemůže být oddělen, aniž by se tím znehodnotila technologie čerpací stanice a současně aniž by pozbyl své užitné hodnoty. Škoda vzniklá žalobkyni zničením výdejního stojanu spočívala v nákladech na obstarání a zprovoznění náhradního stojanu, které zdaleka nepřesáhly hodnotu čerpací stanice. Opravu čerpací stanice proto nelze mít za neekonomickou. Skutečná škoda žalobkyně ve výši 329 800 Kč, představovaná cenou stojanu v době dopravní nehody, již byla žalovanou nahrazena vyplaceným pojistným plněním, které hodnotu poškozeného stojanu přesahuje. Nárok na další náhradu za zničený stojan ve výši 197 821 Kč (rozdíl mezi kupní cenou stojanu 590 598 Kč a vyplaceným pojistným plněním 392 777 Kč) proto neshledal soud oprávněným a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Žalobkyni však v souvislosti s uvedením stojanu do provozu a tím i na uvedení čerpací stanice do předchozího stavu vznikly další náklady (na dopravu stojanu ze Švédska, na jeho montáž a konfiguraci), přičemž částky z tohoto důvodu požadované odpovídají cenám obvyklým a nebyly žalovanou v rámci pojistného plnění uhrazeny. V tomto rozsahu tedy soud podané žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem 308 930 Kč s úrokem z prodlení. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 13 Co 255/2022-416, k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do 308 930 Kč tak, že žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II až IV). Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně co do 197 821 Kč nebyl odvoláním napaden. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, nesprávně však věc posoudil po právní stránce, měl-li za to, že stojan pohonných hmot není věcí v právním smyslu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že nebylo možné provést opravu poškozeného čerpacího zařízení a bylo výhodnější vyměnit jej za nový. Žalobkyni nelze vytýkat, že si pořídila nový stojan, avšak nemůže jít k neprospěchu škůdce, že cena stojanu byla v době poškození výrazně nižší než cena nového stojanu. Rozdíl mezi cenou stojanu v době poškození a cenou nového stojanu představuje zhodnocení, které není součástí nároku na náhradu škody, jenž má primárně účel reparační. Postup žalobkyně při odstranění škody, byť opodstatněný, nemůže jít k tíži škůdce. Dovozuje-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů vynaložených na pořízení stojanu v plné výši z nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07 nebo sp. zn. I. ÚS 1902/13, přehlíží, že v uvedených případech náhrady za poškození automobilu nedošlo k faktickému zhodnocení, ale technickému znehodnocení a použití nových dílů při opravě automobilu bylo vyváženo snížením jeho hodnoty. Ze závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2818/2015 vyplývá, že má být nahrazena škoda spočívající ve zmenšení majetku poškozeného, není-li možné provést opravu, je namístě pořízení nové věci, ale nemůže být k neprospěchu škůdce, že cena stojanu v době poškození byla výrazně nižší než stojanu nového, jehož životnost je vyšší oproti stojanu původnímu. Nelze se domáhat ani dalších souvisejících nákladů na dopravu, montáž a podobně. Činila-li hodnota stojanu pohonných hmot před poškozením částku nižší než pojistné plnění vyplacené žalovanou, byla již skutečná škoda zcela nahrazena a žaloba je nedůvodná. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně s odkazem na § 237 o. s. ř. dovolání, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a to v nesprávném právním posouzení otázky, jakou škodu a v jakém rozsahu může poškozený v daném případě požadovat po škůdci k náhradě. Posouzení této otázky se již v rozhodovací praxi Ústavního i Nejvyššího soudu ustálilo, jak vyplývá například z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 795/16, či z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2202/2019 nebo sp. zn. 25 Cdo 3678/2020. Napadený rozsudek je s touto judikaturou v rozporu, pomíjí-li, že kromě obvyklé ceny v době poškození musí být vzato v úvahu i vše, co musí poškozený vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. V dané věci žalobkyně provozovala čerpací stanici pohonných hmot s využitím dvou pln