25 Cdo 1050/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1050/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 5. 2024 Spisová značka:25 Cdo 1050/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1050.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1050/2024-767 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Fakultní nemocnice v Motole, IČO 0064203, se sídlem V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, proti žalovaným: 1. M. S., 2. M. S., oba zastoupeni Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2, o zaplacení 2 065 245 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soud pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 335/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 19 Co 228/2023-684, o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto: Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 19 Co 228/2023-684, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanými v této věci. Odůvodnění: 1. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č. j. 19 Co 228/2023-684, potvrdil rozsudek Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 14. 4. 2023, č. j. 9 C 335/2017-629, jímž tento soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 2 065 245 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh na zdravotních službách poskytnutých jejich synovi AAAAA (pseudonym), narozenému XY, v době od jeho narození do 3. 1. 2016, neboť v té době jejich syn nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění. 2. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že dovolací soud dosud neřešil otázku, zda z důvodu přímé aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011, konkrétně z jejího čl. 12 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) vyplývá právo na účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění i pro děti (závislé rodinné příslušníky) cizinců-zaměstnanců, na které se tato směrnice vztahuje, zda z čl. 13 odst. 4 Evropské sociální charty vyplývá pro občana Ukrajiny právo na účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění, zda zdravotnické zařízení mající pracovníky, kteří se specializují na jednání s pacienty nespadajícími do systému veřejného zdravotního pojištění, má vůči pacientům vyžadujícím nutnou a neodkladnou péči, jejíž cena přesahuje finanční možnosti běžných pacientů, povinnost ve smyslu § 2900 o. z. informovat je při jednáních o úhradě péče, kterou jim toto zdravotnické zařízení poskytuje, o možnostech vstupu do systému veřejného zdravotního pojištění, a zda souhlas s poskytnutím zdravotní péče ve smyslu § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách musí splňovat i podmínky dle § 31 a 34 zákona o zdravotních službách. Dále přípustnost dovolání vymezují tak, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozhodnutím sp. zn. 33 Cdo 436/2019 svým závěrem, že souhlas ve smyslu § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách nemusí být dán po poučení o ceně zdravotních služeb dle § 28 odst. 3 písm. f) zákona o zdravotních službách. Dovolatelé namítají, že jejich syn byl účasten veřejného zdravotního pojištění z důvodu přímé aplikace směrnice a právo na účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění mu vyplývalo i z Evropské sociální charty. Žalobkyně dále porušila svou prevenční povinnost, pokud dovolatele nepoučila o možnostech vstupu do systému veřejného zdravotního pojištění. Konečně souhlas žalovaných s poskytnutím zdravotní péče synovi nebyl dán po poučení o ceně zdravotních služeb podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona o zdravotních službách a nesplňoval ani další náležitosti vyžadované tímto zákonem, a proto není platný, což vylučuje nárok žalobkyně na žalovanou částku. Dovolatelé podání dovolání rovněž spojili s návrhem na podání předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie a podnětem k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Podle § 243 písm. a) o. s. ř., může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 4. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně – je podané oprávněnou osobou i objektivně – pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o. s. ř.), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. 5. Dovolání žalovaných nemá vady, je včasné a subjektivně i objektivně přípustné. Dovolatelé sice blíže svůj podnět k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí neodůvodnili, avšak z obsahu spisu se podává, že by jim neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma na jejich právech. Dle prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce jsou žalovaní manželi a mají zdravotně postiženého syna. První žalovaná nepracuje z důvodů péče o syna a pobírá příspěvek na péči o syna ve výši 19 200 Kč. Druhý žalovaný pracuje jako dělník a jeho mzda činí 15 371 Kč čistého měsíčně. Jediný majetek větší hodnoty představuje automobil ve vlastnictví syna žalovaných zakoupený s podporou úřadu práce. Po zaplacení nájemného zbývá žalovaným 11 840 Kč měsíčně. Dovolací soud se zřetelem k rozsahu majetku dovolatelů a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí uzavírá, že by dovolatelům neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma na jejich právech. 6. Nejvyšší soud považuje všechny předpoklady pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za splněné, a proto rozhodl (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání), že se vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaných v projednávané věci [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 5. 2024 JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu