25 Cdo 1105/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1105/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1105/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1105.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1246/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1105/2025-426 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. N., zastoupený Mgr. Radkem Hortem, LL.M., advokátem se sídlem Máchova 689, 252 64 Velké Přílepy, proti žalovanému: M. Č., zastoupený JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem U Javorky 976, 560 02 Česká Třebová, o zaplacení 797 335 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 306 C 9/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 11. 2024, č. j. 18 Co 196/2024-392, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 797 335 Kč s odůvodněním, že byl na základě darovací smlouvy uzavřené s rodiči dne 23. 2. 1979 vlastníkem chaty č. e. XY postavené na pozemku žalovaného parc. č. XY, obec XY, k. ú. XY. Žalovaný dosáhl v roce 2016 zápisu vlastnického práva k chatě do katastru nemovitostí, žalobce však v roce 2018 zahájil řízení o určení vlastnictví chaty. Dne 2. 6. 2019 došlo k požáru chaty a žalovaný následně bez souhlasu a vědomí žalobce strhl zbývající část chaty, která tím zanikla. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 6. 2019, č. j. 7 C 211/2018-91, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2020, č. j. 22 Co 248/2019-218, bylo určeno, že vlastníkem chaty je žalobce, přičemž dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2022, č. j. 22 Cdo 3008/2020-221. Žalobce se domáhal 597 335 Kč jako náhrady skutečné škody a 200 000 Kč jako ceny zvláštní obliby. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 10. 2022, č. j. 306 C 9/2021 -166, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 9. 11. 2022, č. j. 306 C 9/2021 -174, bylo žalobě vyhověno, avšak rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2023, č. j. 18 Co 2/2023-217, 18 Co 3/2023. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 11. 2014, č. j. 18 Co 196/2024-392, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 3. 2024, č. j. 306 C 9/2021-337, jímž byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu; odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce již před zahájením sporu o určení vlastnictví předal žalovanému klíče od chaty a umožnil mu její užívání, aniž by kdy požádal žalovaného o jejich vrácení. Dne 2. 6. 2019, kdy byl žalovaný zapsán jako vlastník chaty v katastru nemovitostí a kdy vedli účastníci spor o vlastnické právo k ní, došlo k požáru chaty. K požáru došlo v důsledku vznícení dřevěné stavební konstrukce následkem tepelného působení jisker z komína ve skrytém místě. Mezi užíváním chaty žalovaným a vznikem požáru, jehož jedinou příčinou byla závada komínového tělesa postaveného žalobcem za pomoci svědka Ing. Peterky, není příčinná souvislost. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný užíval chatu oprávněně, zatopením v kamnech neporušil svou prevenční povinnost a za požár chaty není odpovědný. Po vyhoření měla chata nulovou hodnotu, nebylo možno ji opravit a odstraněním jejích zbytků žalobci žádná škoda nevznikla. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl včasným dovoláním žalobce, který namítá, že napadené rozhodnutí trpí zcela zásadními procesními nedostatky, vadami a pochybeními, soudy provedly nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní hodnocení. Přípustnost dovolání spatřuje žalobce jednak v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené. Rozhodnutí soudů není v souladu s § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), žalobce je považuje s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3947/2007, za nepřezkoumatelné. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jediné ohnisko požáru bylo ve skrytém nepřístupném podstřešním místě a že jediná příčina požáru chaty byla v závadě komínového tělesa, když tento závěr z provedeného dokazování nevyplývá. Soud prvního stupně dospěl ke zcela odlišným závěrům než ve svém prvním vyhovujícím rozhodnutí, aniž by bylo dokazování v tomto rozsahu jakkoli doplněno, například ohledně použitelnosti minimálně betonových částí chaty. Závěr znalce o nulové hodnotě chaty po požáru nebyl relevantně odůvodněn a byl v rozporu s výpovědí svědka J. P. Závěr znalce o nemožnosti opravy chaty byl nadto mimo odbornost znalce. Náhrada škody by měla být v takové výši, aby funkcionalita věci mohla být obnovena, k čemuž žalobce v řízení odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3678/2020. Odvolací soud ve svém předcházejícím zrušovacím usnesení vytvořil těžko pochopitelnou konstrukci, že poškozený žalobce měl vyzvat žalovaného, který byl zapsaným vlastníkem, a navíc nepoctivým držitelem, aby předmět sporu o vlastnické právo neužíval. Žalobce nadto opakovaně vyzval žalovaného k vrácení chaty a uplatnil své vlastnické právo žalobou u soudu. Žalovaný měl být zdrženlivý, chatu nemusel a ani neměl užívat, aby předešel možnému vzniku škody, což by jej nijak neomezilo, k čemuž žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4195/2013. Žalovaný navíc vykonával většinu života profesi kominíka a při jednání soudu uvedl, že stav chaty i komína mu byl znám od roku 1992 a od roku 2016, kdy se vetřel ve vlastnické právo, nevykonal žádné kroky k nápravě. Soudy se nezabývaly ani tím, že žalovaný si bez oprávnění pro účely katastrálního řízení protiprávně vytvořil revizi komína. Žalovaný nebyl oprávněn přistoupit k odstranění chaty, kterým se vyhnul možnosti dalšího vyšetřování požáru, zamezil žalobci chatu opravit a sám získal volný pozemek. Soudy přesto poskytly jednání žalovaného právní ochranu a zásah do vlastnického práva žalobce mlčky přešly. Závěr soudu prvního stupně, že odstraněním zbytků chaty nemohla žalobci žádná škoda vzniknout, je posvěcením možnosti svévolně zničit a odstranit cizí majetek bez jakékoliv sankce. Rozhodnutí soudů je popřením základních zásad a principů soukromého práva [§ 2, § 3, § 4, § 5, § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)], aniž by se jimi soudy obou stupňů vůbec zabývaly a poskytly bez náležitého odůvodnění zjevnému zneužití práva žalovaným ochranu. Odvolací soud se nezabýval ani rozpory v hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jejich chybným hodnocením a ani jejich úplným opomenutím, což činí dovoláním napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Bylo prokázáno, že žalovaný byl nepoctivým držitelem a jako takový odpovídá vlastníkovi za jakoukoliv škodu bez ohledu na zavinění, přičemž žádná ze stran není povinna provádět právní kvalifikaci svého nároku nebo námitek v souladu se zásadou iura novit curia, k čemuž žalobce odkázal na četná rozhodnutí Ústavního soudu. Dovolatel jako v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené otázky předkládá 1/ zda lze nepoctivého držitele zbavit odpovědnosti za škodu, která je navíc způsobena jeho jednáním, a nikoliv objektivní skutečností (např. živelní pohroma) a 2/ zda je oprávněným požadavkem, z pohledu naplnění zákonného institutu/požadavku obecné prevenční povinnosti, aby se sporné strany zdržely užívání věci v době sporu o její vlastnické právo. Zejména pak na straně nepoctivého držitele, tedy toho, kdo se vetřel ve vlastnické právo pokoutným způsobem. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce namítal, že v převážné