25 Cdo 113/2025 – Nejvyšší soud

25 Cdo 113/2025-230 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce: J. J., zastoupený JUDr. Markem Bilejem, advokátem se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti žalovanému: Mgr. Martin Láník, IČO 66245036, advokát se sídlem Italská 1274/8, Praha 2, zastoupený Mgr. Ing. Josefem Hejdou, advokátem se sídlem Italská 1274/8, Praha 2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem Na slupi 134/15, Praha 2, o zaplacení 1 680 208 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 157/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, č. j. 68 Co 145/2023-141, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, č. j. 15 C 157/2021-97, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 1 017 709 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal dalších 662 499 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Ve sporu o náhradu škody způsobené advokátem vyšel ze zjištění, že žalovaný zastupoval žalobce na základě plných mocí ze dne 26. 6. 2012 a ze dne 6. 9. 2012 v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 264/2012. Obě plné moci byly odvolány k 23. 1. 2019 a mezi stranami bylo dohodnuto, že žalovaný sdělí Městskému soudu v Praze, že zastoupení bylo ukončeno. Tuto povinnost žalovaný nesplnil, ukončení zastoupení soudům neoznámil a včas neinformoval žalobce o doručení rozsudku Městského soudu v Praze z 22. 1. 2019, č. j. 23 Cm 264/2012-426, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 23 Cm 264/2012-10, v části, v níž byla žalobci (tehdejší žalovaný) uložena povinnost zaplatit společnosti Bohemia Faktoring, a. s., (tehdejší žalobkyně) směnečný peníz ve výši 12 785 214 Kč s příslušenstvím a odměnu 42 617 Kč, a dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 1 604 332,20 Kč. Žalobce následně podal návrh na vyslovení neúčinnosti doručení a žádost o prominutí zmeškání lhůty, kterou spojil s odvoláním proti napadenému rozsudku, a usnesením Vrchního soudu v Praze z 20. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 233/2019-471, bylo žalobci prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání proti napadenému rozsudku. Na základě vykonatelného exekučního titulu bylo však v mezidobí proti žalobci zahájeno exekuční řízení, které bylo následně usnesením Městského soudu v Praze z 16. 3. 2020, č. j. 15 Co 363/2019-97, zastaveno a vymoženou částku exekutor vrátil žalobci dne 23. 4. 2020 (žalobce předmětnou částku téhož dne uhradil svým věřitelům). Žalobce byl ve shora uvedeném civilním i exekučním řízení zastoupen advokátem JUDr. Markem Bilejem, který v rámci civilního řízení učinil devět úkonů právní služby a v exekučním řízení rovněž devět úkonů právní služby, za což mu žalobce dne 2. 9. 2022 zaplatil částku, která je nyní předmětem řízení. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a dospěl k závěru, že žalovaný porušil své povinnosti v souvislosti s výkonem advokacie při zastupování žalobce tím, že nesdělil soudu odvolání plných mocí a ukončení právního zastoupení a že neinformoval žalobce o doručení rozsudku ve směnečném řízení. Žalobce se následně nechal zastoupit advokátem JUDr. Bilejem, v souvislosti s čímž mu vznikly náklady. Náklady za úkony právní služby v civilním řízení nemohou být podle soudu žalobci přiznány v nyní vedeném řízení, neboť byly činěny v rámci dosud probíhajícího řízení a bude o nich teprve rozhodováno. Z tohoto důvodu soud žalobu co do částky odpovídající nákladům právního zastoupení za úkony související s civilním řízením (541 450,80 Kč s příslušenstvím) zamítl. Oproti tomu příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v exekučním řízení byla prokázána, neboť nebýt pochybení žalovaného, v jehož důsledku bylo vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě byla následně vedena exekuce na majetek žalobce, předmětné náklady by vůbec nevznikly. S ohledem na to soud žalobě v části, v níž se žalobce domáhal přiznání částky vynaložené za náklady právního zastoupení v exekučním řízení, vyhověl, ovšem pouze ve vztahu k úkonům právní služby, které byly podle soudu vynaloženy účelně. 2. Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, č. j. 68 Co 145/2023-141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku o věci samé ohledně částky 541 450,80 Kč s příslušenstvím, jinak jej ve zbývající části tohoto výroku, dále ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že nárok žalobce na náhradu škody spočívající v jím vynaložených nákladech na právní zastoupení ve směnečném řízení není důvodný, neboť o těchto nákladech, jež jsou součástí nákladů řízení žalobce za celé směnečné řízení, bude teprve rozhodováno právě ve směnečném řízení. Pokud v něm bude žalobce úspěšný, bude mít právo na náhradu nákladů řízení s tím, že soudy rozhodující ve směnečném řízení rozhodnou, jaké úkony právní služby byly účelné, jaká výše náhrady nákladů řízení žalobci náleží, takže je v této souvislosti nerozhodné, že své náklady žalobce hradil v průběhu řízení. Do doby konečného rozhodnutí tak není zřejmá ani výše škody. Pokud žalobce ve směnečném řízení úspěšný nebude, bude ho stíhat povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšné protistrany, přičemž to, že hradil náklady svého právního zastoupení, bude v příčinné souvislosti jen s tím, že neuhradil svůj směnečný dluh; soudní rozhodnutí vydaná ve směnečném řízení jsou deklaratorní povahy (stran rozhodnutí ve věci samé). Část rozhodnutí o nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na zastoupení v exekučním řízení a spočívající v jím uhrazeném úroku ze zapůjčených částek odvolací soud posoudil jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 3. Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Za otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které mají být posouzeny jinak, označuje 1. „zda Obvodní soud pro Prahu 1 (jako soud nalézací), jakož i Městský soud v Praze (jako soud odvolací) správně posoudily právní titul nároku žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených žalobcem na právní zastoupení“, 2. „zda se odvolací soud správně a důsledně seznámil se skutkovým stavem věci a provedl důkazní řízení ve věci samé tak, aby řádně posoudil povahu a oprávněnost uplatněného nároku na náhradu škody a rozhodl o něm“, 3. „zda může odvolací soud v rámci svého rozhodování nahrazovat tvrzení druhého z účastníků (žalovaného, resp. vedlejšího účastníka), resp. využívat argumentace jednoho z účastníků (žalobce) v jeho neprospěch“, 4. “zda je rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumatelné i přes neúplnost a vnitřní rozpornost jeho odůvodnění.“ K první otázce uvedl, že požadovaná částka není součástí nákladů řízení, jde o smluvní odměnu advokáta JUDr. Marka Bileje, na kterou mu vznikl nárok z titulu smlouvy o právním zastoupení (tomu odpovídá také skutečnost, že odměna byla JUDr. Marku Bilejovi hrazena průběžně). Náklady řízení naproti tomu představují nárok žalobce jakožto účastníka řízení, které mohou (opět na základě dohody mezi ním a jeho právním zástupcem) náležet jeho právnímu zástupci, neděje se tak ale automaticky. Nárok na odměnu za právní služby tedy nijak nesouvisí s nárokem na náhradu nákladů řízení, jedná se o zcela odlišné právní tituly a odlišné jsou i subjekty, jimž tento nárok náleží. Právním titulem, na jehož základě žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nákladů na právní zastoupení, je smlouva uzavřená mezi žalobcem a jeho právním zástupcem. Nejedná se tedy o nárok vyplývající ze zákona, který se odvíjí od procesního úspěchu v soudním řízení, jak nesprávně dovozují soudy obou stupňů. Z tohoto důvodu je nerozhodný výsledek směnečného řízení jako takového, a žalobu proto nelze označit za předčasnou. Ve vztahu k ostatním otázkám dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nerozhodoval na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu, čímž se dopustil porušení pravidel procesního práva, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud v rozhodnutí nijak nevysvětlil, proč považuje některé náklady vynaložené na právní zastoupení v exekučním řízení za účelné a jiné nikoliv, a pokud svým rozhodnutí částečně potvrdil a zároveň částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně, mělo by být z odůvodnění napadeného rozsudku nepochybné, jakých konkrétních nároků (úkonů právní služb