25 Cdo 125/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 125/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2023 Spisová značka:25 Cdo 125/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.125.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Překážka zahájeného řízení (litispendence) Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř. § 83 odst. 1 o. s. ř. § 159a odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 125/2023-137 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) J. G., b) P. K., c) M. M., a d) H. V., žalobci c), d) zastoupeni Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti žalovanému: J. Š., o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 210/2021, o dovolání žalobců a), c) a d) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 21 Co 225/2022-110, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 21 Co 225/2022-110, pokud se týká žalobců a), c) a d), a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 4 C 210/2021-95, pokud se týká žalobců a), c) a d), se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 9. 6. 2022, č. j. 4 C 210/2021-95, zastavil řízení, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Důvod pro zastavení řízení shledal v tom, že žaloba, kterou se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy, představuje zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“. Žalobci podali v průběhu posledních let proti žalovanému několik žalob podobného obsahu. Nyní svůj nárok odvozují z textů, které žalovaný publikoval často již v dávné minulosti, a tvrdí, že jsou těmito texty stále poškozeni, a to za situace, ve které jim již bylo soudem dříve vyhověno a žalovanému byly uloženy přesně vymezené povinnosti. Ze žaloby přitom nelze seznat, že by mělo být opětovným způsobem zasaženo do práv žalobců. Při zohlednění kontextu celé věci proto soud konstatoval, že žaloba je pouze součástí systematické šikany žalovaného ze strany žalobců. Zároveň je z obsahu žaloby zjevné, že žalobci svá práva odvozují z újmy, kterou jim měl žalovaný v minulosti způsobit a která byla již soudem projednána. Jsou-li žalobci přesvědčeni, že neplněním povinností ze strany žalovaného jim vznikla újma, musí se svých práv domáhat v rámci jiných řízení, tedy zcela jiným způsobem než podáním další žaloby se shodným skutkovým základem. Projednání věci tak brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.) stejným soudem pod sp. zn. 6 C 101/2016 a překážka litispendence (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) založená řízením vedeným pod sp. zn. 13 C 319/2018. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. 21 Co 225/2022-110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z obsahu spisu a z vlastních žalobních tvrzení žalobců vyplývá, že se opakovaně podávanými žalobami proti žalovanému domáhají satisfakce za stále stejné jednání, tedy na základě stále stejného skutkového děje, a to pouze za jiné časové období. O tomto jednání žalovaného bylo pravomocně rozhodnuto již rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 8. 2018, č. j. 6 C 101/2016-396. Jednalo se o povinnosti vyplývající z § 82 odst. 1 a § 2951 odst. 2 o. z., které se ukládají jako jednorázové plnění, nikoliv jako plnění opětovné, které by bylo možné požadovat za určitá časová období. Pokud se žalobci domnívají, že žalovaný neplní pravomocně uložené povinnosti, mohou se jejich splnění domáhat v exekučním řízení, nikoliv podáním další žaloby. Projednání a rozhodnutí této věci tedy brání překážka věci rozsouzené, která představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. S ohledem na množství a obsah předchozích žalob a dalších procesních a jiných podání žalobců za situace, ve které se jim morální i nemateriální satisfakce dostalo, je již naprosto evidentní, že se touto další žalobou nehodlají domáhat svých práv, ale že jde již jen o nástroj systematické šikany žalovaného. I odvolací soud je přesvědčen, že žaloba není motivována ochranou práv žalobců, ale je zcela zjevným zneužitím práva. I tato skutečnost vede k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť podmínkou řízení (jejíž nedostatek je taktéž neodstranitelný) je i to, že nejde o zjevné zneužití práva. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci a), c) a d) dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřují v otázkách hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně 1) zda újma vzniklá nesplněním povinností k poskytnutí morální satisfakce formou omluvy a odstranění textů dle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu je nárokem, který lze uplatnit v rámci občanskoprávního řízení, 2) za jakých okolností nastává překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., 3) zjištění zneužití práva – šikanózního jednání – nutnosti dokazování a řádného odůvodnění skutkových zjištění, a 4) zda je šikanózní jednání neodstranitelnou překážkou řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř. K první a druhé otázce dovolatelé uvádějí, že jimi uplatněný nárok představuje náhradu nemajetkové újmy způsobené úmyslným nesplněním povinností k poskytnutí morální satisfakce podle pravomocných a vykonatelných rozhodnutí. Jedná se o nárok, který je odlišný od nároku uplatněného v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 101/2016, v němž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného poskytnout žalobcům morální i finanční satisfakci za protiprávní jednání spočívající v publikaci textů a o odstranění těchto textů nebo jejich částí, zatímco v nyní projednávané věci se jedná o újmu spočívající v tom, že žalovaný úmyslně neplní tyto své povinnosti uložené soudem. Jedná se tedy o zcela jiný skutkový základ, neboť nárok se opírá o nové skutečnosti, které vznikly až po právní moci rozhodnutí ve věci 6 C 101/2016, a nejde tedy o neodstranitelnou překážku řízení. Ke třetí a čtvrté otázce pak uvádějí, že soudy obou stupňů neučinily žádná skutková zjištění a ani závěr o zjevném zneužití práva řádně neodůvodnily. Takový postup je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Soudy nevysvětlily, v čem by měly spočívat ony mimořádné závažné okolnosti daného případu, které by svou intenzitou převážily nad právem žalobců na ochranu osobnosti, potažmo ochranou před úmyslným působením újmy ze strany žalovaného. Již ze skutkových tvrzení vyplývá, že to jsou naopak žalobci, kteří jsou vystaveni šikaně ze strany žalovaného. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu podle dovolatelů vyplývá, že zneužití práva musí být řádně prokázáno a jde o důvod pro zamítnutí žaloby, nikoliv pro zastavení řízení. Dovolatelé podali námitku podjatosti vůči soudci rozhodujícímu v prvním stupni, o které však odvolací soud nevydal jakékoliv rozhodnutí. Navrhli proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a současně nařídil, že věc v prvním stupni projedná jiný soudce. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátkou ve smyslu § 241 o. s. ř., a je přípustné (§ 237 o. s. ř.) pro řešení otázek překážky věci pravomocně rozhodnuté, tzv. litispendence a zneužití procesních práv, které odvolací soud řešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání je důvodné. Nesprávné právní posouzení může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Může přitom jít i o otázku procesního práva. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Podle § 104 odst. 1 o. s.