25 Cdo 1385/2002 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1385/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2004 Spisová značka:25 Cdo 1385/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1385.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1385/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce Č r. s. - Územního svazu města P, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu N., zastoupenému advokátem, o náhradu škody ve výši 126.036,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 1795/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2001, č. j. 28 Co 361/2001, 28 Co 362/2001-158, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce, který je oprávněn k výkonu rybářského práva v revíru V. (N.) potoka, se domáhal náhrady škody ve výši 126.036,47 Kč, spočívající v „totálním úhynu ryb“ v tomto revíru, způsobeném porušením právních povinností vyplývajících ze zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ze strany žalovaného. Škoda sestává z vlastní škody na rybách ve výši 121.993,57 Kč a z částky 4.042,90 Kč představující podíl žalovaného na výši nákladů žalobce na zpracování znaleckého posudku. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 26. 3. 2001, č. j. 7 C 1795/98-121, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 5. 2001, č. j. 7 C 1795/98-143, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 94.114,80 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 31.921,67 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o znalečném. Vyšel ze zjištění, že dne 8. 4. 1998 bylo v areálu Zemědělského obchodního družstva N. - vepříny - středisko N. zjištěno vypouštění významného množství kejdy, a to z jímky u rohu vepřína, směrem k obci O., nahromaděné na louce v areálu, s patrným odtokem do potůčku, který se následně vlévá do N. potoka. Okresní úřad v K. - referát životního prostředí, po provedení kontroly Českou inspekcí životního prostředí na místě úhynu ryb, rozhodnutím ze dne 27. 4. 1998, č. j. ŽP/10842/98/Gl, uložil žalovanému opatření k nápravě: v areálu chovu vepřů provést opravu - utěsnění jímky na kejdu v části směrem k obci O., s termínem dokončení do 31. 5. 1998; rozhodnutím ze dne 30. 7. 1998, č. j. ŽP/19053/98/Gl, uložil žalovanému pokutu ve výši 10.000,- Kč v souvislosti s ohlášeným havarijním únikem kejdy. Z revizního znaleckého posudku RNDr. P. B., znalce z oboru vodního hospodářství, odvětví čistota vod, rybníkářství a rybářství, soud zjistil, že v důsledku úniku významného množství kejdy na louku pod areálem vepřína žalovaného, s rozsahem rozlivu 20 m2 a odtoku do přilehlé vodoteče, došlo dne 8. 4. 1998 k havárii, jejíž důsledky se promítly do hospodářství na revíru v letech 1998 a 1999 tak, že rybářský revír V. potok byl v roce 1998 naprosto vyřazen z řádného užívání a i v roce 1999 bylo jeho užívání vážně narušeno. Úhynem ryb vznikla celková škoda ve výši 90.071,90 Kč. Soud dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 a násl. obč. zák., tj. protiprávní úkon (žalovaný porušil § 15 a § 23 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách), vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody), přičemž se předpokládá, že šlo o zavinění škůdce, tedy žalovaného. Soud naopak nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že znečišťovatelem schopným způsobit havárii byla též společnost K., závod B., která v blízkosti pramene oblasti toku provádí těžbu a úpravu jílu, neboť znalec RNDr. B. tento provoz jako možného původce havárie vyloučil. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2001, č. j. 28 Co 361/2001, 28 Co 362/2001-158, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně a úplně a dospěl i ke správnému právnímu závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. a podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Žalobce prokázal, že mu vznikla škoda v příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného, přičemž žalovaný neprokázal, že by škodu nezavinil. Únik kejdy z provozu žalovaného do N. potoka ve značném množství počátkem dubna 1998 byl podle odvolacího soudu bezpečně zjištěn, znaleckými posudky bylo prokázáno, že kejda obsahuje chemické látky, které již v menší koncentraci hubí vodní živočichy, a úhyn ryb byl prokázán zjištěním rybářské stráže. Pokud jde o výši škody, soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně vyšel ze znaleckého posudku RNDr. B., zatímco žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že v N. potoce nemohlo být chováno tak velké množství ryb v důsledku jeho regulace. Podíl dalšího prokázaného znečišťovatele na úhynu ryb v N. potoce pak byl znalcem odborně stanoven, resp. námitky žalovaného, že se na úhynu ryb mohli podílet i znečišťovatelé další, byly tímto znalcem vyvráceny. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že v průběhu řízení byl nesprávně zjištěn skutečný stav věci a nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, že žalovaný škodu způsobil svým jednáním, ačkoliv se dovolatel v průběhu řízení jejich předložení domáhal; v důsledku toho pak soud nesprávně rozhodl. Dovolatel poukazuje na rozpory v provedených důkazech, zejména ve znaleckých posudcích RNDr. B. a Ing. M. R., a na okolnost, že znalec RNDr. B., z jehož posudku soud nakonec vycházel, nebyl odvolacím soudem vyslechnut; zdůrazňuje, že při šetření dne 8. 4. 1998 nebyl konstatován úhyn ryb, nebyl proveden odběr vody v potoce ani nebylo stanoveno, o jaké množství úniku se jedná. Dovolatel je proto přesvědčen, že žalobce neunesl důkazní břemeno a že naopak žalovaný se svými důkazně podloženými tvrzeními z náhrady škody vyvinil, zatímco napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází z konstatování nepodložených teoretických závěrů soudu prvního stupně. Podle dovolatele navíc ani množství kejdy, které by mohlo uniknout z jímky, nebylo schopno způsobit škodu takového rozsahu, jaký teoreticky vypočítal znalec, přičemž na znečištění potoka se nepochybně podílely i další vlivy, nezpůsobené žalovaným. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 a násl. obč. zák., zejména není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Dovolatel proto navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst.