25 Cdo 1426/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1426/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1426/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1426.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:čl. 10 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 17 předpisu č. 2/1993 Sb. § 81 o. z. § 82 o. z. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1426/2025-642 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. K., zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: P. V., zastoupený Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 23/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 22 Co 49/2024-552, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanými žalobami (spojenými soudem prvního stupně ke společnému řízení) domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit ze zveřejněných videozáznamů nepravdivá skutková tvrzení, urážlivá sdělení, fotomontáže, projevy osobní povahy a osobní údaje žalobce a zdržet se jejich dalšího zveřejňování. Dále se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat mu písemné omluvy a zveřejnit omluvy ve formě videozáznamů na svých profilech na sociálních sítích Facebook a YouTube. Žalobce rovněž požadoval náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 100.113 Kč a 94.876 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 13. 10. 2023, č. j. 7 C 23/2018-448, žalobu v celém rozsahu zamítl (výroky I – IX) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok X). Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný umístil na své sociální sítě v červnu 2017 dva videozáznamy, které tvoří součást celého seriálu, jejž žalovaný zveřejňoval na svém facebookovém profilu a na svém YouTube kanálu. Tématem seriálu je kritika praktik, které používá žalobce a XY (dále též M. O.) v souvislosti s „pojištěním na pokuty“, jež spočívá v obstrukčních taktikách žalobce a s ním spřízněných osob ve správních řízeních, v nichž vystupují jako zástupci osob obviněných ze spáchání přestupku. Vůči takovému počínání se žalovaný ve svých videích ostře vymezuje a poukazuje na jeho závadnost a nemravnost a varuje před nezákonnými postupy daných osob. Na podporu svých tvrzení žalovaný předložil různé dokumenty, včetně rozsudků, jimiž byl žalobce uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě, přičemž tento čin spáchal se zbraní, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, dále byl uznán vinným zločinem podvodu a byl odsouzen k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody, a rovněž byl uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání, za což mu byl mimo jiné uložen podmíněný trest odnětí svobody. Soud prvního stupně dále zjistil, že proti žalobci je vedeno osm exekučních řízení a prochází insolvenčním řízením. 3. Soud prvního stupně konstatoval, že u řady výroků nelze bez dalšího jejich obsah vztáhnout na žalobce. Většina výroků má charakter hodnotícího soudu („žebrák“, „poškozenej mozek“, „asociál“, „casanova IV. cenové kategorie“, „hysterická a narcistická figura“), a ačkoliv jde o hanlivá označení, jejich potenciál zasáhnout do důstojnosti a cti žalobce je zcela minimální. U všech napadených karikatur je zřejmá nadsázka. Skutková tvrzení, označující žalobce za podvodníka a konstatující, že půjde brzo do vězení, se zakládají na reálném základě. Obdobně označení žalobce za žebráka v situaci, kdy je v insolvenci a dluží věřitelům statisíce až miliony korun, má reálný základ, stejně jako tvrzení o nepravé směnce. Prohlášení o falešných atentátech a únosech je zjevnou nadsázkou a soud prvního stupně spatřoval její reálný základ v obstrukčních postupech a praktikách žalobce. U namítaného použití osobních údajů žalobce soud podotkl, že jsou zobrazeny existující dokumenty či nahrávky z otevřených zdrojů, a to za účelem doložení věrohodnosti sdělovaných informací, přičemž na takový postup se vztahuje zákonná licence podle § 88 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Žalovaný své výroky pronášel mimo politiku a nekomerčně a podle svého tvrzení tak činil z edukativních důvodů, aby varoval veřejnost před nežádoucími účinky chování pana O. a s ním úzce spolupracujícího žalobce. Jejich videa měla podle soudu ohlas převážně mezi mladými lidmi, v nichž vzbuzovalo obdiv zpochybňování autorit, a mezi osobami prostého rozumu, jež nechápaly nebezpečnost daného jednání. Žalovaný naopak, stejně jako většina společnosti, chápe společenskou nebezpečnost zpochybňování úředních autorit, napadání úředních osob a závadnost obstruování správních či soudních řízení, které podrývá základy právního státu, v jehož rámci je třeba, aby byly trestány i všechny přestupky. Žalovaný neměl ze svého jednání žádný prospěch, a to obzvláště ve srovnání s náklady, jež musel vynaložit na výrobu videonahrávek. Ty je možné označit za společensky prospěšné, neboť mohly odradit řadu osob od napodobování pana O. či od využití žalobcova „pojištění na pokuty“, které však ve skutečnosti pojištěním není. Ohledně formy výroků soud dovodil, že jsou velmi expresivní, aby byly atraktivní pro průměrného až podprůměrného posluchače, pracují s nadsázkou a lze je považovat za satiru (s ohledem na použité karikatury, obrázky a slovní humor). Jejich dosah byl minimální, především v porovnání s tradičním tiskem či bulvárními médii. Vytýkané výrazy nejsou hrubě vulgární a často je na posluchači, aby si domyslel, ke komu autor hovoří. 4. Za stěžejní důvod, proč žalobě nelze vyhovět, označil soud prvního stupně osobu žalobce. Právo na ochranu osobnosti se sice vztahuje i na zločince, nicméně v jejich případě bude značně posunuta hranice toho, co lze označit za závadné. Žalobce byl opakované trestně stíhán a odsouzen pro různorodou trestnou činnost a jen díky benevolenci trestních soudů dosud neskončil ve vězení. Veřejně je spojován s nezákonnými či morálně pochybnými postupy. Je proti němu vedena řada exekucí a prochází insolvenčním řízením. Ochrana žalobce je snižována jeho kontroverzním veřejným působením, kromě zmíněného „pojištění na pokuty“ také snahou vydělat na porušování zákazu kouření či EET. Veřejná pověst žalobce je tedy významně narušená, avšak nikoliv videonahrávkami žalovaného, ale vlastním chováním žalobce, jeho veřejným vystupováním a rozsáhlou trestní minulostí. Žalobce sám sebe na sociálních sítích prezentoval vulgárně. Výroky kritizují působení žalobce ve veřejné sféře, i když některé se dotýkají jeho soukromé sféry. 5. S ohledem na všechny uvedené argumenty soud prvního stupně dospěl k závěru, že výroky žalovaného byly učiněny v nadsázce a požívají ochrany v rámci svobody slova, neboť svoboda projevu se vztahuje i na nepříjemné informace a myšlenky. Žalobce je osobou veřejně činnou s bohatou kriminální minulostí, a musí tedy akceptovat vyšší míru veřejné kritiky. Nebylo navíc ani prokázáno, že by spornými výroky bylo do jeho života a osobnosti jakkoliv negativně zasaženo. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 6. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, č. j. 22 Co 49/2024-552, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a VI změnil tak, že žalovanému uložil povinnost odstranit ze specifikovaného záznamu na sociální síti Facebook v rozsudku odvolacího soudu konkretizovaná skutková tvrzení a sdělení, dále komunikaci žalobce s třetí osobou v aplikaci Messenger, SMS komunikaci mezi žalobcem a žalovaným spolu s telefonním číslem žalobce, jakož i popsané fotomontáže, a současně uložil žalovanému povinnost zdržet se jakéhokoliv dalšího zveřejňování těchto tvrzení, sdělení, fotomontáží, projevu osobní povahy a telefonního čísla žalobce (výroky I a VI), ve výroku VII změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu specifikovaného znění za zveřejnění rodného čísla žalobce, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil (výrok VII), v ostatních zamítavých výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výroky II, III, IV, VIII a IX) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok X). Odvolací soud odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99, že každé zveřejnění nepravdivého (popř. nevhodného) údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostní