25 Cdo 1436/2003 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1436/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2004 Spisová značka:25 Cdo 1436/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1436.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 51 předpisu č. 40/1964Sb. § 602 předpisu č. 40/1964Sb. § 443 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1436/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: L. s. S., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. R., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 236/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. ledna 2003, č. j. 12 Co 329/2002-313, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 19. 6. 1998, č. j. 11 C 236/97-33, zamítl návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat žalující společnosti universální přibližovací kolový traktor Z 7245 TUN, evidenční číslo 36, inventární číslo 22 400 spolu s osvědčením o technickém průkaze, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení přeplatku na soudním poplatku. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 1999, č. j. 12 Co 668/98-49, byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování a vyslovil právní názor, že předkupní právo neumožňuje oprávněnému domáhat se prodeje věci a stává se aktuálním teprve tehdy, rozhodl-li se povinný věc zcizit. Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 1. 11. 1999, č. j. 11 C 236/98-78, uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni universální přibližovací kolový traktor Z 7245 TUN, evidenční číslo 36, inventární číslo 22 400 spolu s osvědčením o technickém průkazu a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení přeplatku na soudním poplatku. K odvolání žalovaného byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 7. 2000, č. j. 12 Co 357/2000-101, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, neboť nebylo prokázáno, že předmětný traktor, jenž má být vydán, dosud existuje. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 12. 2001, č. j. 11 C 236/97-283, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 194.480,- Kč s příslušenstvím, zamítl návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2.550,- Kč s příslušenstvím a vydat jí universální přibližovací kolový traktor Z 7245 TUN, evidenční číslo 36 a inventární číslo 22400, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že žalobkyně, na níž přešla práva a závazky z hospodářské smlouvy uzavřené bývalým státním podnikem se žalovaným dne 28. 6. 1991 o dočasném užívání majetku, je vlastníkem předmětného traktoru. Podle této smlouvy byl žalovaný oprávněn užívat předmětný traktor po dobu od 1. 7. 1991 do 30. 9. 1997 za úplatu vypočítanou do úplné amortizace dopravního prostředku, tedy za celkový nájem 213.990,- Kč, který žalovaný splácel 75 měsíců v měsíčních splátkách 2.852,- Kč. Mezi stranami bylo dohodnuto, že smlouvu nelze zrušit, kromě případu, kdy by žalovaný neplatil nájemné nebo by došlo k úpadku žalobkyně, a že ke dni skončení dočasného užívání vznikne nájemci předkupní právo na odepsaný prostředek za prodejní cenu šrotu, včetně daně z obratu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal předmětný traktor dne 28. 6. 1991 do užívání a do současné doby jej nevrátil. Dne 6. 10. 1997 byl žalovaný žalobkyní vyzván, aby traktor vrátil. Žalovaný tak neučinil, již v září 1997 zaplatil žalobkyni částku 2.550,- Kč jako prodejní cenu šrotu, která je dle jeho názoru cenou věci dohodnutou ve smlouvě, a dne 8. 10. 1997 požádal žalobkyni o vydání technického průkazu k vozidlu s tím, že podle smlouvy o dočasném užívání věci má právo, aby na něj bylo neprodleně převedeno vlastnické právo k této věci. S tím žalobkyně nesouhlasila a podala dne 22. 10.1997 žalobu o vydání věci, kterou bylo zahájeno toto řízení. Dle výpovědi žalovaného došlo v roce 1998 k destrukci motoru a převodové skříně traktoru a generální oprava by nebyla ekonomická, proto jej žalovaný rozprodal na náhradní díly. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předmětná věc ještě existovala a byla v držení žalovaného, proto byl připuštěn návrh žalobkyně na změnu žaloby; v konečném petitu požadovala vydání předmětného traktoru nebo zaplacení částky 197.030,- Kč s příslušenstvím. Soud dospěl k závěru, že vlastnické právo k traktoru má i nadále žalobkyně, dočasné užívání traktoru se dnem 1. 1. 1992 přeměnilo na nájem (§ 876 odst. 2 obč. zák., ve znění zákona č. 509/1991 Sb., § 348 odst. 1 hospodářského zákoníku) a jelikož žalovaný od skončení nájmu dosud věc žalobkyni nevrátil, je její nárok důvodný. Předkupní právo žalovaného (§ 602 a násl. obč. zák.) mohlo být realizováno, pouze pokud by se žalobkyně rozhodla traktor prodat, k tomu však nedošlo. Protože v řízení nebylo postaveno najisto, že věc skutečně existuje, byl návrh žalobkyně na vydání věci zamítnut a soud jí přiznal částku odpovídající hodnotě věci k 1. 10. 1997, jež byla zjištěna znaleckým posudkem, sníženou o částku 2.550,- Kč, kterou již žalovaný žalobkyni zaplatil, a to s úroky z prodlení, a ohledně částky 2.550,- Kč žalobu zamítl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 1. 2003, č. j. 12 Co 329/2002-313, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. K převodu vlastnického práva na žalovaného nemohlo dojít tím, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku dohodnutou v odst. II hospodářské smlouvy ze dne 28. 6. 1997, tedy cenu šrotu. Ve zmíněném odstavci II hospodářské smlouvy účastníci dohodli předkupní právo k předmětu smlouvy, které se však může uplatnit jen za předpokladu, že se žalobkyně rozhodne věc prodat; k tomu však nedošlo. Vyloučeno je rovněž konkludentní uzavření kupní smlouvy, protože žalobkyně, ač od žalovaného cenu šrotu přijala, žalovaného vyzývala k vrácení věci. Právo nájmu žalovaného k předmětnému traktoru zaniklo dne 30. 9. 1997 a žalovaný byl povinen žalobkyni traktor vrátit. Jestliže žalovaný věc, která je předmětem sporu, zlikvidoval, porušil tak vlastnické právo žalobkyně k věci a odpovídá jí za škodu podle § 420 obč. zák. Podle ust. § 442 a 443 obč. zák. se hradí skutečná škoda, přičemž při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození; nelze se tak spokojit s její účetní hodnotou, ale bylo nutné zjistit obecnou cenu věci. Jelikož soud prvního stupně zjistil všechny předpoklady nutné ke vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu a výši škody zjistil znaleckým posudkem, odvolací soud jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b), event. písm. c) o. s. ř. (zřejmě omylem uvádí tr. ř.). Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že odvolací soud nerespektoval smluvní ujednání účastníků smlouvy, zejména ustanovení o ceně, kterou si ve smlouvě účastníci dohodli, a rovněž v tom, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení bodu II. hospodářské smlouvy o dočasném užívání majetku ze dne 28. 6. 1991. Namítá, že předmětný traktor byl pořízen za částku 232.107,- Kč, opravy provedené do 30. 6. 1991 činily 58.025,- Kč. Za období pronájmu žalovaný uhradil žalobkyni částku 213.900,- Kč, hradil rovněž veškerou údržbu a opravy traktoru. Traktor byl ke dni 1. 10. 1997 již zcela amortizován, žádnou účetní hodnotu neměl a byl opotřebován tak, že mohl být zpeněžen pouze za cenu šrotu. Žalovaný žalobkyni tuto částku zaplatil a dne 17. 10. 1997 jí sdělil i účel této platby, žalobkyně mu částku nevrátila, čímž dala konkludentně najevo souhlas s realizací převodu vlastnického práva na žalovaného. Dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že ust. II hospodářské smlouvy ze dne 28. 6. 1991 pojal jako dohodnuté předkupní právo k předmětu smlouvy. Předkupní právo však bylo kodifikováno až zákonem č. 509/1991 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1992, a ustanovení hospodářské smlouvy tedy nelze bez dalšího vykládat podle ust. § 602 odst. 1 ob