25 Cdo 1479/2002 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1479/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2003 Spisová značka:25 Cdo 1479/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1479.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 420a předpisu č. 40/1964Sb. § 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1479/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Města K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ P. s., s. r. o., H., zastoupenému advokátem, a 2/ S. Z., a. s., zastoupenému advokátem, za účasti Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně druhého žalovaného, o 684.310,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1798/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2002, č. j. 15 Co 229/99 - 102, takto : I. Dovolání se ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.965,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta. III. Ve vztahu žalobce na jedné straně a druhého žalovaného a vedlejšího účastníka na straně druhé nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po změně žaloby soudem připuštěné domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 684.310,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody, kterou mu měli žalovaní způsobit stavebními pracemi při výstavbě penzionu pro důchodce v K. (druhý žalovaný jako zpracovatel projektové dokumentace a první žalovaný jako zhotovitel stavby), v jejichž důsledku v blízkosti této stavby uhynuly dvě lípy srdčité (Tilia cordata) v majetku žalobce, jejichž hodnota byla vyčíslena ve výši požadované částky. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 17. 2. 1999, č. j. 7 C 1798/96 - 60, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházel ze zjištění, že žalobce byl vlastníkem dvou lip srdčitých vysazených na jeho pozemku. V roce 1994 zadal druhému žalovanému zpracování projektu na výstavbu penzionu pro důchodce v K., jejíž realizaci provedl na základě smlouvy o dílo první žalovaný. Žalobci jako investorovi stavby bylo dne 29. 8. 1994 vydáno stavební povolení na stavbu penzionu, v jehož bodě 15 mu bylo uloženo, aby „před zahájením stavby zajistil odborné ošetření obou vzrostlých lip a jejich ochranu před případným poškozením po celou dobu výstavby“. Ze znaleckého posudku znalce Doc. Ing. V. T., CSc., a z jeho výpovědi soud dále zjistil, že obě lípy uhynuly v souvislosti s náhlou změnou životního prostředí při provádění stavebních prací, když v souladu s projektem bylo staveniště prvním žalovaným odvodněno, čímž došlo ke změně v charakteru proudění podzemní vody, a následně pak při provádění zemních prací byl zvýšen terén kolem lip asi o 1 m po dobu jednoho roku. Příčinou uhynutí lip byla z 80 % tzv. anoxie, tj. odumření kořenů v důsledku nedostatku kyslíku, a z 20 % stresová terapie plynoucí ze snahy o záchranu lip vytvořením tzv. trychtýřů a zavodněním lip. Soud prvního stupně posuzoval uplatněný nárok žalobce na náhradu škody podle § 420a obč. zák. a dospěl k závěru, že žalovaní se odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností zprostili, neboť škoda byla způsobena výlučně jednáním poškozeného žalobce (§ 420a odst. 3 obč. zák.), který jako investor i jako stavební úřad nesplnil povinnost uloženou mu ve stavebním povolení v bodu 15 a dále porušil ust. § 67 odst. 1, § 4 odst. 1, § 5 odst. 1 a § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, když nenechal zpracovat biologické hodnocení, bez něhož nebylo možno lípy v žádném případě zachránit. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 3. 2002, č. j. 15 Co 229/99 - 102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání k otázce „objektivní odpovědnosti prvního žalovaného za vzniklou škodu“. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a po doplnění dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o dílo ze dne 11. 8. 1994 uzavřenou mezi žalobcem a prvním žalovaným, stavebním povolením vydaným žalobci dne 29. 8. 1994 a rozhodnutím o umístění stavby ze 4. 5. 1994, se ztotožnil s jeho závěrem, že žalovaní jako zhotovitelé stavby se odpovědnosti za škodu zprostili, neboť ke vzniku škody, tj. k úhynu stromů, vedlo vlastní jednání poškozeného, neboť porušil bod 15 závazných podmínek stavebního povolení ze dne 29. 8. 1994, když před zahájením stavby neučinil taková odborná opatření, která by stromy po celou dobu výstavby ochránila. V ujednání XI. bodu 6 smlouvy o dílo je sice uvedeno, že dílo je zhotovitelem prováděno na jeho vlastní nebezpečí s tím, že zhotovitel ručí za všechny případné škody, bezpečnost díla, krádeže včetně škod nepředvídaných až do doby předání hotového díla objednateli, avšak nelze z něj dovodit, že by zhotovitele díla, tj. prvního žalovaného, stíhala i odpovědnost za vzrostlé stromy v blízkosti stavby. Jestliže stavební povolení bylo vydáno až po uzavření smlouvy o dílo a týkal-li se závazek zhotovitele pouze dohodnutého díla, stíhala povinnost chránit lípy pouze žalobce jako investora, a bylo proto na něm, aby před zahájením stavby učinil takové kroky, které by vedly k odbornému ošetření a ochraně vzrostlých lip. Došlo-li k jejich úhynu v souvislosti s úpravou terénu kolem těchto stromů, je zřejmé, že žalobce svoji povinnost vyplývající z bodu 15 stavebního povolení nesplnil. V okolnosti, že žalobce nepostupoval podle § 67 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a nezajistil si na vlastní náklad provedení přírodovědného průzkumu dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy, nespatřoval krajský soud porušení právní povinnosti, neboť ta stíhá investora pouze tehdy, jestliže o nezbytnosti provedení biologického hodnocení rozhodne orgán ochrany přírody příslušný k povolení zamýšleného zásahu. Zamítavý výrok o nepřipuštění dovolání odůvodnil odvolací soud tím, že otázku „objektivní odpovědnosti prvního žalovaného“ nepovažuje za otázku zásadního právního významu, když tento žalovaný se odpovědnosti zprostil ve smyslu ust. § 420a odst. 3 obč. zák. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 2 o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že se žalovaní odpovědnosti za škodu způsobenou mu jejich provozní činností ve smyslu ust. § 420a odst. 3 obč. zák. zprostili z důvodu, že byla způsobena vlastním jednáním poškozeného tím, že jako investor stavby nedodržel bod 15 závazných podmínek stavebního povolení a neučinil kroky k odbornému ošetření a ochraně stromů. Namítá, že tuto povinnost splnil, neboť provedl ošetření a ochranu lip proti mechanickému poškození, avšak nebylo v jeho objektivních možnostech zajistit ochranu stromů před vlivem změn v odtokových poměrech podpovrchových vod, protože nemohl předpokládat rozsah zemních prací, jejichž výsledkem byla právě změna v odtokových poměrech a následná anoxie kořenů lip, jež spolu se stresem vedla k jejich úhynu. Dovolatel se proto domnívá, že jeho podíl na vytvoření stavu, který vedl ke vzniku škody, byl nulový ve srovnání s tím, jak se na škodném následku podíleli žalovaní, při jejichž provozní činnosti škoda vznikla, neboť první žalovaný jako zhotovitel a druhý žalovaný jako projektant měli uvedenou možnost vzít v úvahu, jak by to odpovídalo požadavku odborné péče, s níž měli dílo provádět. Již ze skutečnosti, že k poškození stromů nedošlo jinak (mechanicky), lze dovodit, že škoda nebyla způsobena jednáním žalobce, nýbrž neodborným provedením projekčních a stavebních prací ze strany žalovaných. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. První žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že se své odpovědnosti za škodu zprostil, neboť žalobce neučinil žádná odborná opatření k ochraně lip, jak mu to bylo uloženo ve stavebním povolení, a vznik škody tudíž způsobil svým vlastním jednáním. Poukazuje též na to, že úhyn lip nebyl způsoben při jeho stavební činnosti mechanickým poškozením stromů. Druhý žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby