25 Cdo 1552/2025 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1552/2025-196 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: V. Z., zastoupený JUDr. Volodymyrem Schwarzem, advokátem se sídlem U Staré pošty 744, Frýdek-Místek, proti žalovaným: 1) KL – TECH s. r. o., IČO 03657060, se sídlem Tylova 2119, Litvínov, 2) P. K., a 3) M. L., všichni zastoupeni JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem Míru 33, Duchcov, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 81/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 68 Co 309/2024-172, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení žalované 1) 5.893 Kč, žalovanému 2) 2.408 Kč a žalovanému 3) 4.731 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Radka Spurného, advokáta. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 10 C 81/2024-128, zamítl výroky I, II a III žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované 1) bylo uloženo zdržet se sdělování ve výroku I konkretizovaných informací týkajících se společnosti GRUMANT, s. r. o. (dále jen „společnost GRUMANT“), dále aby žalované 1) bylo uloženo omluvit se za obsah dvou e-mailů ze dne 19. 8. 2021 zaslaných společnostem KORLOY EUROPE GmbH, KYOCERA UNIMERCO Tooling Sp. z o. o. a YG-1 Co., Ltd. A poskytnout žalobci za újmu způsobenou těmito e-maily zadostiučinění ve výši 60 000 Kč a konečně aby jí bylo uloženo omluvit se za obsah vyjádření ze dne 3. 3. 2022 adresovaného Krajskému soudu v Ústí nad Labem v řízení sp. zn. 20 Cm 74/2021 a poskytnout žalobci za újmu způsobenou tímto vyjádřením zadostiučinění ve výši 60 000 Kč; vůči žalovanému 2) se žalobce domáhal omluvy za obsah vyjádření ze dne 3. 3. 2022 adresovaného Krajskému soudu v Ústí nad Labem v řízení sp. zn. 20 Cm 74/2021 a poskytnutí zadostiučinění ve výši 30 000 Kč; a vůči žalovanému 3) se žalobce domáhal omluvy za obsah dvou e-mailů ze dne 19. 8. 2021 zaslaných společnostem KORLOY EUROPE GmbH, KYOCERA UNIMERCO Tooling Sp. z o. o. a YG-1 Co., Ltd. a poskytnutí zadostiučinění ve výši 60 000 Kč a dále omluvy za obsah vyjádření ze dne 3. 3. 2022, adresovaného Krajskému soudu v Ústí nad Labem v řízení sp. zn. 20 Cm 74/2021 a poskytnutí zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, a výroky IV až VI rozhodl o nákladech řízení. Skutková zjištění byla v zásadě mezi účastníky nesporná, došlo k odeslání dvou e-mailů obchodním partnerům žalobce v roce 2021 a následně k vyjádření ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž se vede rovněž spor o ochranu pověsti právnické osoby žalobou z 9. 4. 2024 podanou k Městskému soudu v Praze proti všem třem žalovaným, v níž se společnost GRUMANT domáhá omluvy, zdržovacího nároku a přiměřeného zadostiučinění v penězích v souvislosti s obsahem e-mailů z 19. 8. 2021 a s obsahem vyjádření z 3. 3. 2022, a žalovaná 1) zastoupená žalovaným 2) se omluvila za oslovení obchodních partnerů společnosti GRUMANT dopisem ze dne 2. 9. 2024. Po právní stránce dospěl obvodní soud k závěru, že v řízení posuzované výroky se z větší části netýkaly žalobce, žalované 2) a 3) nelze považovat za původce vyjádření z 3. 3. 2022, které navíc představovalo právem dovolený výkon procesních práv. Ohledně e-mailů zaslaných dne 19. 8. 2021 žalovaným 3) za žalovanou 1) neshledal obvodní soud aktivní věcnou legitimaci žalobce. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 68 Co 309/2024-172, potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II-IV). Ztotožnil se přitom jak se skutkovými závěry soudu prvního stupně, tak s jeho právním posouzením. Konkrétně se závěrem, že v případě e-mailů ze dne 19. 8. 2021 nebylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, neboť se jej výroky vůbec netýkaly, vztahovaly se výhradně ke společnosti GRUMANT, s níž žalobce nelze ztotožňovat. Odvolací soud připomenul, že se žalovaná 1) za předmětné výroky písemně omluvila společnosti, a tedy přičítá-li si újmu žalobce osobně, dostalo se i jemu satisfakce. Dále se ztotožnil i se závěrem ohledně procesního vyjádření ze dne 3. 3. 2022 učiněného vůči soudu ve sporu o ochranu práv tvrzeně porušených nekalosoutěžním jednáním, jelikož nešlo o exces, ale pouze o vyjádření k žalobě, reakci na skutečnosti v ní vylíčené, a tedy dovolené. Ve vyjádření výslovně vůči žalobci šlo o jeho jednatelskou pozicí a vůdčí roli ve společnosti a fungování zaměstnaneckých a mezilidských vztahů uvnitř společnosti, nikoli o údaje nesouvisející (např. údaje z jeho soukromí, rodinného života apod.). Rovněž se odvolací soud ztotožnil se závěrem, že žalovaná 1) v tomto vyjádření nevybočila z mezí, v nichž realizovala své procesní právo, a nemohla tak neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalobce, jakož i se závěrem, že pasivní věcná legitimace žalovaných 2) a 3) zde není dána, neboť toto jednání lze přičítat toliko žalované 1). 3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že jednak rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně v otázce aktivní věcné legitimace žalobce, jelikož se výroky netýkaly přímo něj, avšak byl jimi v očích svých obchodních partnerů zasažen více než předmětná obchodní společnost, a ve specifických okolnostech dané věci se má jednat otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Dle dovolatele je možno učinit mezi žalobcem a společností GRUMANT rovnítko díky jeho pozici čelního a klíčového představitele obchodu a vztahů se zahraničními partnery a dále soudy nedostatečně posoudily okolnost původu obchodních partnerů ve východní Asii a s tím spojené kulturní propojení osoby žalobce jako zakladatele společnosti odůvodňující jeho aktivní věcnou legitimaci. Dovolatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, jelikož soudy neprovedly žádné důkazy k posouzení otázky, zda by se předmětnými výroky cítil dotčen na cti každý, kdo by se nacházel na místě postižené osoby, a k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2033/2009. V dalším obsahu dovolatel předestírá, čím měla být zasažena přímo jeho osobnostní práva a jaké to pro něj má důsledky. Dle něj dospěly soudy k nesprávnému závěru ohledně pasivní legitimace žalovaného 3) k omluvě za e-maily ze dne 19. 8. 2021, který měl jednat ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky podle § 2971 o. z., a proto má být žalovaný 3) legitimován věcně pasivně a dovolatel aktivně. Jeho konkrétní postavení a propojení se společností a intenzita újmy pak mají založit jeho aktivní věcnou legitimaci jako otázka dovolacím soudem neřešená vzhledem ke konkrétním okolnostem. Dovolatel tvrdí, že jeho osobnostní práva byla zasažena více než práva dotčené společnosti GRUMANT. Rovněž ve vztahu k vyjádření ze dne 3. 3. 2022 měly dospět nalézací soudy k nesprávnému závěru, že se jedná o přípustný výkon práva, neboť dle dovolatele se jednalo o úmyslné pomluvy a očernění dobrého jména společnosti a žalobce bez procesní hodnoty v projednávané věci, a tedy se jedná o exces. Za příklad dává dovolatel mediálně známou kauzu ve věci pana Š., jemuž byla přiznána kromě omluvy i náhrada nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč, přičemž dovolatel vnímá intenzitu své újmy jako závažnější. Dovolatel v tom spatřuje jak odklon od uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tak i porušení jeho práva na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaní ve svém vyjádření navrhli dovolání odmítnout pro nepřípustnost a přiznat jim náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť v dovolání předestřené otázky postrádají přesah do obecné roviny práva a jedná se o zraněné ego žalobce, přičemž výklad právních otázek odvolacím soudem je v souladu se zákonem i soudní judikaturou. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6. Předpokladem povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Některé zásahy, byť se zdánlivě jeví tak, že odporují objektivnímu právu, není možno posuzovat jako neoprávněné, a to pro existenci okolností vylučujících neoprávněnost zásahu. Jde o případy, kdy k zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo při výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Pak, pokud nejsou p