25 Cdo 1626/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1626/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2022 Spisová značka:25 Cdo 1626/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1626.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 24 odst. 4 předpisu č. 13/1997 Sb. § 24 odst. 6 předpisu č. 13/1997 Sb. § 24 odst. 1 předpisu č. 13/1997 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1626/2021-248 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: C. S. CARGO a. s., IČO 64259374, se sídlem Hradecká 1116, Jičín, zastoupená Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737/3, Hradec Králové, proti žalované: Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, o zaplacení 171 664 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 119/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, č. j. 22 Co 224/2020-224, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku ve věci samé rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, č. j. 22 Co 224/2020-224, se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 12 C 119/2018-191, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 171 664 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná částka představuje náklady, které žalobkyně vynaložila na opravu mostu, zajišťujícího jediný přístup k jejímu skladu v době uzavírky a opravy silnice žalovanou. Soud vyšel ze zjištění, že v době od 20. 10. 2017 do 10. 11. 2017 v důsledku uzavírky silnice č. I/16 v obci Sukorady pro opravy prováděné žalovanou byl na základě opatření obecné povahy vydaných Krajským úřadem Středočeského kraje a Magistrátem města Mladá Boleslav jediný přístup ke skladu žalobkyně, který leží mezi obcemi Sukorady a Husí Lhota, objížďkou vedenou z Husí Lhoty do Sukorad po pozemní komunikaci č. 27612 přes most ev. č. 27612-1 (dále jen „most“) s nosností do 20 t. Žalobkyně poskytuje logistické, přepravní a související služby zejména v oblasti automobilového průmyslu a svou činnost provozuje za použití nákladních automobilů s nosností do 45 t. Se souhlasem Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje a za podmínky, že tak učiní na vlastní náklady, zajistila žalobkyně na přechodnou dobu uzavírky silnice č. I/16 posílení nosnosti mostu pro vozidla až do 45 t provizorními stavebními úpravami, za které zaplatila 171 664 Kč, neboť žalovaná odmítla její předchozí žádost, aby tak učinila sama, s odůvodněním, že přes most o nosnosti do 20 t byl přístup k nemovitosti žalobkyně dostatečně zajištěn. Soud s odkazem na § 24 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1905/2005, uzavřel, že žalovaná jako žadatelka o uzavírku a objížďku byla povinna zajistit přístup k sousedním nemovitostem, což splnila za využití mostu o nosnosti do 20 t. Silniční správní úřad pro zajištění přístupu k nemovitosti žalobkyně nestanovil v opatření obecné povahy žádné zvláštní podmínky, ani žalované neuložil povinnost kompenzovat nějakou újmu, která by mohla v důsledku uzavírky vzniknout. Z § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyplývá, že by žadatel byl povinen zachovat přístup k sousedním nemovitostem ve stejném rozsahu a kvalitě jaký poskytovala uzavřená komunikace. Povinnost nahradit náklady úpravy objízdné trasy nevyplývá z žádného ustanovení zákona o pozemních komunikacích ani občanského zákoníku ani nebyla žalované uložena žádným veřejnoprávním rozhodnutím. Žalobkyně přistoupila ke zpevnění mostu o své vůli a na své náklady, žalovaná proto není povinna výdaje na tyto úpravy žalobkyni nahradit. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 1. 2021, č. j. 22 Co 224/2020-224, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho skutkovými závěry i s jeho právním posouzením. Žalovaná neporušila žádnou povinnost stanovenou právním předpisem ani veřejnoprávním rozhodnutím. Po dobu dopravních omezení způsobených rekonstrukcí silnice č. I/16 byl přístup do skladu žalobkyně zajištěn pro pěší a vozidla až do hmotnosti 20 t, čímž žalovaná jako investor stavby a žadatel o uzavírku a objížďku splnila povinnost „umožnit přístup k sousedním nemovitostem“ podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Názor žalobkyně, že podle citovaného ustanovení musí být zajištěn přístup k sousedním nemovitostem v původním rozsahu a kvalitě, nemá oporu v zákoně ani v judikatuře. Nelze vyhovět všem specifickým požadavkům a potřebám konkrétních uživatelů dotčených nemovitostí. Jsou-li splněny podmínky vymezené v zákoně o pozemních komunikacích (vedle zajištění přístupu k sousedním nemovitostem též omezení uzavírky na nejkratší možnou dobu), nelze se domáhat ani kompenzace možných škod či nákladů vynaložených v příčinné souvislosti s existencí dopravních omezení, což výslovně vylučuje i znění § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení hmotněprávní otázky výkladu § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, která nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena a kterou odvolací soud podle jejího názoru posoudil nesprávně. Dovolatelka je přesvědčena, že povinnost „umožnit přístup k sousedním nemovitostem“ podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích musí být chápána jako povinnost zajistit přístup k nemovitostem v rozsahu a kvalitě odpovídající poměrům před dopravními omezeními, a to vždy s přihlédnutím k individuálním potřebám a podmínkám každého uživatele nemovitosti. To v jejím případě splněno nebylo. Z provozních a kapacitních důvodů totiž bylo pro žalobkyni nemožné zajistit přepravu zboží do skladu a ze skladu za využití vozidel s nižší hmotností než 45 t, stejně tak bylo nerealizovatelné provizorní ukládání zboží v jiném skladu mimo dopravní omezení. Ustanovení § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích sice vylučuje nárok na náhradu ztrát, které komukoli vzniknou kvůli objížďce nebo uzavírce, avšak povinnost nahradit škodu vzniklou nesplněním povinnosti umožnit přístup k sousedním nemovitostem podle § 24 odst. 4 téhož zákona vyloučena není, ale vyplývá ze soukromoprávních předpisů. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů vynaložených v důsledku nesplnění povinnosti podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích a k jejich náhradě je povinna žalovaná podle § 24 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelka jen zopakovala svou právní argumentaci uplatněnou před oběma nalézacími soudy, které se s ní ve svých rozhodnutích vypořádaly způsobem, s nímž se žalovaná ztotožňuje. Navrhla proto zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky výkladu § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, avšak není důvodné. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích provoz na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka. Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky. Podle § 24 odst. 2 věty první zákona o pozemních komunikacích o uzavírce a objížďce rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě žádosti osoby, v jejímž zájmu má dojít k uzavírce. Podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích při rozhodování příslušný silniční správní úřad dbá, aby uzavírka byla vždy omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka by