25 Cdo 176/2008 — Nejvyšší soud

25 Cdo 176/2008 citace  Právní věta:Za škodu způsobenou vadami notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby stát neodpovídá. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2009 Spisová značka:25 Cdo 176/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.176.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Notář Notářský zápis Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 82/1998Sb. § 2 předpisu č. 358/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 4. 2010 Publikováno ve sbírce pod číslem:7 / 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 176/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. F. N., zastoupeného JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 64/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2007, č. j. 15 Co 13/2007-144, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, č. j. 11 C 64/2004-123 (nesprávně uvedeno 11 C 64/2006-123), zamítl žalobu na zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že notář JUDr. Přemysl Kalous sepsal dne 22. 11. 1999 notářský zápis NZ 674/99, N 708/99, z jehož obsahu vyplývá, že M. S. jako statutární zástupce společnosti GMS, s. r. o., jako jediný akcionář společnosti TEMPO Slaný, a. s., rozhodl o odvolání všech členů představenstva, včetně žalobce, a všech členů dozorčí rady. Nárok žalobce na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným postupem notáře (§ 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) neshledal opodstatněným, neboť notář nepostupoval v rozporu se zákonem. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2007, č. j. 15 Co 13/2007-144, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dovodil, že stát odpovídá z titulu nesprávného úředního postupu za činnost notáře pouze v případě notářských zápisů o právním úkonu; zde šlo o notářský zápis o osvědčení právně významné skutečnosti a tedy nikoliv o odpovědnost státu, nýbrž samotného notáře. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a v němž podrobuje kritice postup notáře, který neověřil existenci právnické osoby ani postavení jediného akcionáře společnosti TEMPO Slaný, a. s. Odvolacímu soudu pak vytýká, že předmětný notářský zápis nepovažoval za zápis o právním úkonu, a i v případě, že šlo o osvědčení právně významné skutečnosti, dovozuje dovolatel odpovědnost státu za nesprávný úřední postup notáře. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 17. 4. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a to pro řešení otázky pasivní legitimace subjektu odpovědného za škodu způsobenou notářem při sepisu notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby, která dosud nebyla dovolacím soudem na obdobném skutkovém základě řešena (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci, které žalobce uplatňuje jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona („úřední osoby“).Podle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se za výkon státní správy podle § 3 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 se činnost notáře a soudního exekutora podle odstavce 1 považuje za úřední postup. Podle § 57 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, notář odpovídá žadateli, klientovi nebo jinému účastníku za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti notáře. Notář odpovídá za škodu způsobenou těmto osobám i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho pracovníkem; případná odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát neodpovídá jen za škodu způsobenou výkonem veřejné moci ze strany státních orgánů (aniž je zákon definuje, rozumí se jimi orgány, které stát zřizuje právě k plnění funkcí státu a vybavuje je za tím účelem pravomocí a působností rozhodovat o subjektivních právech a právních povinnostech bezprostředně nepodřízených právních subjektů), nýbrž i ze strany tzv. úředních osob. Tento pojem pokrývá právnické a fyzické osoby odlišné od státu, jimž byl zákonem nebo na základě zákona svěřen výkon státní správy na určitém úseku, přičemž podmínkou samozřejmě je, že škoda byla způsobena právě při výkonu svěřené státní správy, jinak úřední osoby odpovídají za škodu podle obecných předpisů. Zákon výslovně označuje za výkon státní správy ve smyslu § 3 písm. b) vedle úkonů notáře jako soudního komisaře podle § 38 o.s.ř. i sepisování notářských zápisů o právních úkonech; zde poznámka pod čarou odkazuje na § 2 a § 62 notářského řádu. Podle důvodové zprávy je tomu tak proto, že tyto činnosti mají výrazné veřejnoprávní prvky, a též pro význam veřejných listin při dokazování. Z této úpravy tedy vyplývá, že odpovědnost státu za činnost notáře je založena na předpokladu, že k nesprávnému postupu notáře došlo při činnosti, jež je v zákoně č. 82/1998 Sb. vymezena. V dané věci se jedná konkrétně o sepis notářského zápisu ze dne 22. 11. 1999, který podle skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnost není dovoláním napadena a vzhledem ke způsobu, jímž se zakládá přípustnost dovolání, ani být zpochybněna nemůže) obsahuje rozhodnutí M. S., statutárního zástupce společnosti GMS, s. r. o., jako jediného akcionáře společnosti TEMPO Slaný, a. s., o odvolání všech členů představenstva, všech členů dozorčí rady a jmenování nových členů. Pro posouzení otázky pasivní legitimace ve sporu o náhradu škody způsobené tvrzenou vadou tohoto zápisu je rozhodující charakter notářského zápisu, konkrétně zda jde o notářský zápis o právním úkonu, jak jej má na mysli ustanovení § 4 zákona č. 82/1998 Sb. Podle § 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném ke dni sepisu předmětného notářského zápisu (22. 11. 1999), tj. před novelou č. 37/2000 Sb., účinnou od 1. 1. 2001, notářskou činností se pro účely tohoto zákona rozumí sepisování veřejných listin o právních úkonech, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin do úschovy a dále přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám. Podle § 6 notářského řádu notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření (dále jen „notářské listiny“) jsou veřejnými listinami, jestliže splňují náležitosti stanovené pro ně tímto zákonem. Podle části šesté notářského řádu (zvláštní ustanovení o notářské činnosti) může notář vykonávat tyto okruhy činností: sepisování notářských zápisů o právních úkonech (oddíl první - § 62 - § 71), sepisování notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti (oddíl