25 Cdo 1807/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1807/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1807/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1807.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náklady léčení Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 449 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1807/2025-278 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: S. K., zastoupená Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem Trnitá 500/9, Brno, proti žalované: Úrazová nemocnice v Brně, se sídlem Ponávka 139/6, Brno, IČO 00209813, zastoupená Mgr. Bc. Hanou Mimochodkovou, advokátkou se sídlem Topolky 1354/13, Brno, o zaplacení 449.056 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 73/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2025, č. j. 17 Co 180/2023-254, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 12.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Roberta Sedláčka. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 31 C 73/2022-187, uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni 377.381 Kč s příslušenstvím, výrokem II co do částky 71.675 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a výroky III a IV rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl prvostupňový soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 18. 7. 2002 žalobkyně utrpěla újmu na zdraví při operačním zákroku ve zdravotnickém zařízení žalované, když došlo k pochybení operatéra, v jehož důsledku je žalobkyně jako paraplegik upoutána na invalidní vozík a má problémy s močovým ústrojím. Žalobkyni byl v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 105/2004 přiznán nárok na náhradu škody na zdraví představující odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku a náhradu účelných nákladů spojených s léčením. Předmětem současného řízení jsou náklady na udržení současného zdravotního stavu představované náklady na potravinové doplňky, inkontinenční pomůcky a prostředky k vyprazdňování (inkontinenční vložky, podložky a čípky Dulcolax k vyprazdňování), kompresní punčochy, příslušenství k invalidnímu vozíku, náklady rehabilitace, fyzioterapie a ergoterapie v ParaCENTRUM Fenix, z. s., jež všechny nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a náklady na zakoupení osobního vozidla Škoda Kodiaq včetně úprav pro handicapované po odečtení příspěvků a slev, a to vše v celkové částce 449.056 Kč. O skutkovém stavu nebyl v zásadě mezi stranami spor, spornou však zůstala otázka účelnosti, nezbytnosti a potřebnosti některých žalobkyní nárokovaných položek, jež nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, nepodání žádosti o jejich proplacení pojišťovnou a nezbytnosti pořízení automobilu pro přepravu žalobkyně. Vzhledem k datu škodní události městský soud posuzoval věc v souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 449 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“). Následně rozvedl své závěry o důvodnosti žaloby jednotlivě po uplatněných nárocích, z nichž odmítl přiznat náklady na pořízení batohu k invalidnímu vozíku, ostatním požadavkům vyhověl, neboť je shledal důvodně uplatněnými, nehrazenými ze zdravotního pojištění a nezbytnými pro udržení stabilizovaného zdravotního stavu žalobkyně (náklady na zdravotní pomůcky k inkontinenci, vyprazdňování, kompresní punčochy, pláště k invalidnímu vozíku, doplňky stravy a náklady na fyzioterapie v ParaCENTRUM Fenix, z. s.). Podrobně se vyjádřil k otázce pořízení nového vozidla s pohonem na všechna 4 kola a úpravám pro osobu pohybující se na invalidním vozíku, přičemž náklady částečně krátil z důvodu volby žalobkyně postavit si dům na příkrém kopci s nezbytností vozidla s pohonem všech 4 kol již po úrazu. V závěru se obsáhle vyjádřil k nevyhovění návrhům žalované na doplnění dokazování dotazy na čerpání péče hrazené ze zdravotního pojištění. 2. Rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 17 Co 180/2023-254, Krajský soud v Brně k odvolání žalované výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu co do částky 84.836 K s příslušenstvím, co do částky 292.545 Kč s příslušenstvím rozsudek potvrdil a výroky II až IV rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že v projednávané věci jde o nároky na náhradu nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s jejím léčením a udržením zdravotního stavu podřazené pod § 449 obč. zák., které nebyly vypořádány v předchozím řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně však shledal odvolací soud důvodným pouze nárok žalobkyně na náhradu nákladů vynaložených na zakoupení plášťů na invalidní vozík a částečně nárok na úhradu nákladů vynaložených na pořízení nového osobního automobilu. Pláště na invalidní vozík sice dražší, nicméně kvalitnější a trvanlivější, shledal odvolací soud nepostradatelnou součástí života žalobkyně na invalidním vozíku. Neshledal však účelně vynaloženými náklady na pomůcky spojené s inkontinencí, doplňky stravy, pomůcky k vyprazdňování (čípky Dulcolax, rukavice, Sonogel), jakož i kompresní punčochy a náklady vynaložené na placené služby v ParaCENTRU Fenix, neboť na úhradu všech těchto požadavků by měla žalobkyně nárok pouze tehdy, pokud by doložila, že tyto prostředky nezbytně potřebuje, že nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, že o jejich úhradu požádala příslušnou zdravotní pojišťovnu a že její žádosti nebylo vyhověno. Aniž by odvolací soud zpochybňoval, že žalobkyně tyto prostředky potřebuje ke svému životu, měla možnost je buď plně čerpat ze zdravotního pojištění, nebo o jejich úhradu ze zdravotního pojištění požádat. Jelikož sama žalobkyně v rámci odvolacího řízení připustila, že o poskytnutí jí požadovaných prostředků zdravotní pojišťovnu nad rámec toho, co jí bylo poskytnuto, nežádala, odvolací soud shledal v těchto nárocích žalobu nedůvodnou. Obdobné shrnul odvolací soud ohledně nákladů na rehabilitaci v ParaCENTRU Fenix. Naopak v případě nákladů na pořízení osobního automobilu se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že co do základu je tento nárok důvodný, jedná se o nezbytný prostředek pro udržení stabilizovaného zdravotního stavu žalobkyně, umožňující běžný život, a tedy jde o náklad související s jejím léčením, neboť jí pomáhá alespoň částečně kompenzovat její postižení. Výběr vozidla žalobkyně logicky a srozumitelně zdůvodnila. Odvolací soud však již neshledal nezbytným výběr motoristického vybavení a další výbavy, jelikož pro potřeby žalobkyně by postačoval výběr motoru o nižší kubatuře s nižšími pořizovacími náklady, nezbytnou výbavou shledal automatickou převodovku a elektrické ovládání sedadla řidiče, neúčelnými shledal nákup zimních pneumatik a tažného zařízení. Po odečtení slev, již poskytnutých příspěvků na pořízení vozidla, ceny utržené za staré auto a vratky daně z přidané hodnoty soud označil za účelně vynaložený náklad na zakoupení vozidla částku 287.320 Kč, k níž přičetl 3.489 Kč za náklady na zakrytí pedálů a mechanické ovládání brzdy a plynu a 1.736 Kč za pláště na invalidní vozík. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v potvrzujícím výroku o věci samé dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to otázky zda lze náklady na pořízení nových kvalitnějších pneumatik na invalidní vozík a nového osobního automobilu považovat za náklady sloužící k udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu, případně se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, který však řešil náklady za poskytování péče poškozené třetí osobou o sebe a domácnost, a z něhož nevyplývá, že by tyto náklady měly být hrazeny opakovaně či doživotně, ačkoli nedošlo ke změně či zhoršení zdravotního stavu. Podle právního názoru žalované byly veškeré nároky žalobkyně související s léčením již vypořádány v rámci předchozího řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 105/2004, nyní požadované náklady soudy považovaly za náklady na udržení zdravotního stavu, podle žalované však pořízení nových plášťů na invalidní vozík a nového automobilu není nezbytným nákladem k udržení stabilizovaného zdravotního stavu. Dle dovolatelky se jedná o náklady související se životem paraplegika,