25 Cdo 1826/2010 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1826/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2011 Spisová značka:25 Cdo 1826/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1826.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 106 odst. 1 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1826/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce České republiky – Krajského ředitelství policie Západočeského kraje, IČO 75151529, se sídlem Plzeň, Nádražní 2, proti žalovaným 1) SMP CZ, a.s., IČO 27195147, se sídlem Praha 6, Evropská 1692/37, zastoupené JUDr. Alešem Minaříkem, advokátem se sídlem Žatec, Nerudovo nám. 391, adresa pro doručování Praha 8 – Libeň, Horovo nám. 4, 2) SEG, s.r.o., IČO 46883657, se sídlem Plzeň, Skladová 4, zastoupené JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem Plzeň, Smetanovy sady 6, 3) OCHS vrtná technologie, s.r.o., IČO 25248367, se sídlem Plzeň – Doudlevce, Samaritská 165, zastoupené Mgr. Irenou Bohatou, advokátkou se sídlem Plzeň, náměstí Republiky 28, za účasti Kooperativy pojišťovny a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 1, Templová 747, adresa pro doručování Plzeň, Zahradní 3, jako vedlejšího účastníka na straně žalované 3), o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 187/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2010, č.j. 13 Co 258/2009-288, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobcem, první žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalované 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.337,50 Kč k rukám JUDr. Tomáše Tesaře, Ph.D., advokáta se sídlem Plzeň, Smetanovy sady 6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobce je povinen zaplatit třetí žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.605,- Kč k rukám Mgr. Ireny Bohaté, advokátky se sídlem Plzeň, náměstí Republiky 28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce domáhal na žalovaných 1, 2 a 3 zaplacení částky 99.091,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z důvodu, že dne 11. 8. 2005 došlo k porušení telekomunikačního zařízení (optických kabelů), které je ve správě žalobce. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 18. 2. 2009, č.j. 36 C 187/2008-234, zamítl žalobu o 99.091,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že dne 11. 8. 2005 v rámci rekonstrukce mostu U Jána v Plzni došlo při provádění řízeného rozšiřování podtlaku pro pokládku plynového řádu k poškození dvou optických kabelů ve vlastnictví žalobce. Investorem stavby byl Útvar investic města Plzně, jejím zhotovitelem pak první žalovaná. Druhá a třetí žalovaná na předmětné stavbě působily jako subdodavatelé, když první žalovaná písemnou smlouvou o dílo zadala dílo spočívající v přeložce plynovodu druhé žalované, a ta vlastní provedení díla objednala na základě ústní smlouvy o dílo u třetí žalované. Odpovědnost za škodu způsobenou žalobci soud shledal ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) ve spojení s ustanovením § 18 odst. 3 zákona č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, u všech třech žalovaných, neboť všechny porušily zákonnou povinnost zajistit platné vyznačení tras podzemních vedení inženýrských sítí, což mělo za následek vznik škody. Soud uznal oprávněnou žalovanými vznesenou námitku promlčení žalobcem uplatněného práva. Vyšel z ustanovení § 106 odst. 1 a 2 obč. zák. a z data doručení žaloby soudu dne 19. 5. 2008 a uzavřel, že žalobce nabyl vědomost o odpovědném subjektu v osobě první žalované prokazatelně v den vzniku škody z informativní cedule umístněné na samotném staveništi. O odpovědnosti druhé žalované získal žalobce povědomí dne 14. 9. 2005, kdy se z výslechu zaměstnance první žalované dozvěděl o jejím smluvním vztahu s touto žalovanou, potažmo nejpozději dne 19. 4. 2006, kdy se v rámci trestního řízení vedeného proti zaměstnanci třetí žalované připojil s nárokem na náhradu škody. Tento den lze podle soudu rovněž spojit s vědomím žalobce o odpovědném subjektu v osobě třetí žalované. Subjektivní vědomost o výši škody soud spojil se dnem 8. 2. 2006, kdy žalobci byla doručena poslední ze dvou faktur Českého Telecomu, a.s., vystavená za opravu porušeného telekomunikačního zařízení. Právo na náhradu škody se tedy ve vztahu k první a druhé žalované promlčelo dne 8. 2. 2008 a ve vztahu k třetí žalované dne 19. 4. 2008. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudkem ze dne 12. 1. 2010, č.j. 13 Co 258/2009-288, rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přestože se odvolací soud neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru o počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby, přisvědčil závěru, že již před podáním žaloby se právo žalobce vůči všem třem žalovaným promlčelo. Podle odvolacího soudu se však tak stalo ve vztahu k první žalované dne 18. 10. 2007, neboť 18. 10. 2005 žalobce prostřednictvím své nižší organizační složky zahájil trestní stíhání zaměstnance první žalované, ve vztahu k druhé žalované se právo na náhradu škody promlčelo dne 14. 9. 2007, neboť dne 14. 9. 2005 z podaného vysvětlení posléze stíhaného V. V. žalobce získal informace o subdodavatelských vztazích mezi první a druhou žalovanou, a konečně vůči třetí žalované se právo promlčelo dne 7. 4. 2008, neboť dne 7. 4. 2006 bylo policií zahájeno trestní stíhání zaměstnance této žalované – S. M. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby ve vztahu k vědomosti poškozeného o vzniklé škodě odvolací soud spojil se dnem 12. 8. 2005, kdy žalobce obdržel od Českého Telecomu, a.s., zakázkový list, v němž byla uvedena kalkulovaná cena opravy částkou 72.183,73 Kč, nejpozději pak se dnem 25. 8. 2005, kdy převzal od Českého Telecomu, a.s, fakturu na výše uvedenou částku k úhradě. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, když právní otázka počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu škody a dále otázka týkající se okamžiku vzniku škody poškozenému byla soudem prvního stupně i soudem odvolacím posouzena v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Dovolatel je přesvědčen, že vědomost o tom, kdo za vzniklou škodu odpovídá, a to ve vztahu k první, druhé i třetí žalované, mohl nabýt nejprve až z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 27 T 31/2006, který mu byl doručen dne 26. 1. 2007. Škoda v žalované výši podle dovolatele vznikla až uhrazením faktury za provedenou opravu optických kabelů dne 14. 2. 2006. Dovolatel odmítl závěry odvolacího soudu o vázanosti počátku běhu promlčecí doby na vědomost policejního orgánu (jako orgánu činného v trestním řízení) o skutečnostech, které v přípravném řízení trestním vyšly najevo, neboť žalobce nebyl vůbec účastníkem tohoto řízení. Dovolatel je tak přesvědčen, že pokud byly žalované vyzvány dopisy žalobce ze dne 12. 2. 2008 k náhradě vzniklé škody a dne 19. 5. 2008 byla podána žaloba proti žalovaným, uplatnil žalobce svůj nárok na náhradu škody řádně a včas. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Druhá žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že otázka běhu subjektivní promlčecí doby byla již mnohokrát soudy řešena a odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou. Dovolání tudíž nesplňuje předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proto žalovaná navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl, příp. jako nedůvodné zamítl, a přiznal druhé žalované náhradu nákladů řízení. Třetí žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s vyjádřením druhé žalované a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, popřípadě zamítnuto jako nedůvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 odst. 2 písm. b) a odst. 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovo