25 Cdo 1919/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1919/2024-303 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) DRFG Investment Group, a. s., IČO 19977255, se sídlem Vinařská 460/3, Brno, a b) D. R., oba zastoupeni JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou se sídlem Jakubská 14, Praha 1, proti žalované: Dead Line Media, s. r. o., IČO 03664317, se sídlem Jateční 1224/27, Praha 7, zastoupená Mgr. Sebastianem Machem, advokátem se sídlem Kodaňská 448/25, Praha 10, o ochranu osobnosti a uveřejnění odpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 158/2021, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 22 Co 187/2023-277, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Právní předchůdkyně žalobkyně a) společnost DRFG a. s., IČO 28264720, se sídlem Vinařská 460/3, Brno, se v řízení společně s žalobcem b) domáhala uveřejnění odpovědi podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, č. j. 12 C 158/2021-196, žalobu zamítl. Žalobci proti tomuto rozsudku podali odvolání a v odvolacím řízení vyšlo najevo, že původní žalobkyně a) ke dni 6. 12. 2023 zanikla v důsledku fúze splynutím se společností DRFG Telco 5G a.s., IČO 07102470, se sídlem tamtéž, a že nástupnickou společností je DRFG Investment Group, a. s., IČO 19977255, se sídlem Vinařská 460/3, Brno. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 6. 3. 2024, č. j. 22 Co 187/2023-277, podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalobkyně a) pokračováno se společností DRFG Investment Group, a. s. II. Dovolání a vyjádření k němu 2. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje jednak v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, případně by měly být vyřešeny jinak, jednak v tom, že v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, a tudíž přípustnost dovolání zakládá § 238a o. s. ř. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že právo na odpověď podle tiskového zákona nepřechází v důsledku fúze splynutím na právní nástupce. Odkazuje na závěry komentářové literatury, podle níž je právo na odpověď součástí osobnostních práv a ochrany názvu, pověsti a soukromí právnické osoby. Ke shodnému závěru dospěla též judikatura ve vztahu k předcházejícím právním předpisům. Při fúzi splynutím dochází k přechodu veškerého jmění zúčastněných osob na nástupnickou právnickou osobu, přičemž jmění tvoří souhrn veškerého majetku a dluhů zúčastněných osob. Právo na odpověď však netvoří součást majetku zúčastněné osoby, nýbrž je jejím osobnostním právem, které není způsobilé přechodu na právní nástupce. Odkazuje též na část doktríny, která uvádí, že v důsledku fúze dochází k přechodu veškerých cedovatelných práv zúčastněných osob. Z charakteru práva na odpověď vyplývá, že není postupitelné na další osobu, neboť účelem tohoto institutu je ochrana osoby, jejíž pověst, popřípadě dobré jméno, byla ohrožena. Dovolatelka rovněž poukazuje na § 10 odst. 4 tiskového zákona, podle nějž po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. Obdobný přechod práva na odpověď není upraven pro právnickou osobu. U práva na odpověď, jak je uplatněno žalobci, jde na jejich straně o nerozlučné společenství. Odvolací soud tak měl v rozsahu uplatněného práva na odpověď řízení zastavit. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání fakticky nesměřuje proti rozhodnutí o procesním nástupnictví, nýbrž polemizuje s právem nástupnické společnosti domáhat se práva na tiskovou odpověď. Dovolatelkou předestřená otázka již byla vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1873/2009, s nímž je dovoláním napadené usnesení v souladu. Ve smyslu § 10 tiskového zákona svědčí právo na odpověď právnické osobě, pokud bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby. Dobré jméno a dobrá pověst jsou právně i ekonomicky významné atributy duševního vlastnictví právnické osoby, v dané věci původní žalobkyně a nyní její právní nástupkyně. V případě fúze mají jak aktiva a pasiva i reálný hmotný majetek zanikající společnosti, tak i její nehmotný majetek, např. ochranné známky, značky, know-how, ale též obchodní image a goodwill významnou hodnotu pro jmění a status nástupnické společnosti. Protože došlo k nezákonnému dotčení práv ke jménu a dobré pověsti právní předchůdkyně nynější žalobkyně, která dále nese i vnímá žalovanou způsobené negativní důsledky i nehmotnou újmu jako vlastní již proto, že její jméno zahrnuje jméno právní předchůdkyně a předsedou jejího představenstva je žalobce b), který totožnou funkci zastával u právní předchůdkyně. Text tiskové odpovědi, která je předmětem sporu, je aplikovatelný i na žalobkyni a). Žalobci též poukazují na § 10 odst. 4 tiskového zákona, jenž přechod práva na tiskovou odpověď výslovně připouští, pouze v případě fyzických osob jej limituje okruhem jen nejbližších příbuzných a vylučuje přechod na závětní dědice, aby byl naplněn smysl tiskové odpovědi. Z koncepce tiskového zákona vyplývá, že je postaven na principu rovnosti práv fyzických a právnických osob. Žalobci navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a je ve smyslu § 238a o. s. ř. přípustné, neboť napadeným usnesením bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem žalobkyně a). IV. Důvodnost dovolání 5. Dovolání není důvodné. 6. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal. 7. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. 8. Podle § 10 odst. 1 tiskového zákona, jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. 9. Podle § 10 odst. 2 věty první tiskového zákona odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. 10. Podle § 10 odst. 4 tiskového zákona po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. 11. Podle § 10 odst. 5 tiskového zákona ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti a o ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena. 12. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle odst. 2 náleží stejná ochrana právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby. 13. Úprava práva požadovat uveřejnění odpovědi ve sdělovacích prostředcích byla do českého právního řádu zavedena zejména na základě požadavků vyplývajících z článku 23 směrnice Rady č. 89/552/EHS ve znění směrnice Rady č. 97/36/ES. Současně respektuje doporučení obsažená v rezoluci č. (74)26 Výboru ministrů Rady Evropy o právu na odpověď, přijaté dne 2. 7. 1974. Institut práva na odpověď předpokládá subjektivní pociťované poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby (srov.