25 Cdo 1931/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1931/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1931/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1931.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1931/2025-363USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Z. B., zastoupený Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem se sídlem Lešetín VI/671, 760 01 Zlín, proti žalovaným: 1. B. K., 2. J. P., oba zastoupeni Mgr. Ivanou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Zelný trh 1245, 686 01 Uherské Hradiště, o zaplacení 188 112,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 59/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 60 Co 40/2025-329, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 60 Co 40/2025-344, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení 1. žalované 8 019 Kč a 2. žalovanému 8 019 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit mu 188 112,84 Kč s odůvodněním, že dne 21. 7. 2021 ho na předloktí pokousal pes 2. žalovaného (dále také jen „žalovaný“), o kterého se převážně starala 1. žalovaná (dále také jen „žalovaná“). Žalobce byl v příčinné souvislosti s utrpěným zraněním v pracovní neschopnosti do 4. 11. 2022 a požadovaná částka je tvořena ztrátou na výdělku 179 109 Kč, bolestným 3 739 Kč a náklady léčení 5 264,84 Kč. 2. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 38 C 59/2023-253, žalobu ve vztahu k 1. žalované zamítl (I. výrok), ve vztahu k 2. žalovanému žalobě vyhověl co do 55 846,84 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a co do 132 226 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (III. výrok), rozhodl o náhradě nákladů účastníků (IV. a V. výrok) a náhradě nákladů státu (VI. a VII. výrok). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že pes 2. žalovaného způsobil žalobci dne 21. 7. 2021 dvě povrchové rány zasahující do podkoží a jednu odřeninu poté, co žalobce vstoupil otevřenou branou do průjezdu mezi domem žalovaných a dílnou 2. žalovaného. Dočasná pracovní neschopnost žalobce byla ukončena 4. 11. 2022, avšak v průběhu léčení došlo ke změně příčin obtíží žalobce. V příčinné souvislosti s poraněním žalobce trvala jeho pracovní neschopnost do 6. 12. 2021, v dalším období byla její příčinou drobná trhlina triangulární chrupavky vzniklá v důsledku degenerativního onemocnění latentně přítomného u žalobce již před úrazem. Toto onemocnění by se u žalobce rozvinulo bez ohledu na pokousání psem, které nelze dát s potřebnou mírou pravděpodobnosti do příčinné souvislosti s rozvojem onemocnění. Žalobce se nadto již krátce po úrazu věnoval činnostem v rozporu s doporučeným šetřícím režimem. Žalobci vznikla v souvislosti s úrazem za dobu pracovní neschopnosti od 21. 7. 2021 do 6. 12. 2021 ztráta na výdělku 48 918 Kč, nárok na bolestné 3 739 Kč, nárok na náhradu nákladů léčení 2 989,84 Kč a nákladů vynaložených na obstarání znaleckého posudku 200 Kč. Za újmu vzniklou žalobci je výlučně odpovědný vlastník psa vypuštěného z kotce (2. žalovaný), když brána vedoucí na jeho pozemky byla otevřená. Spoluodpovědnost 1. žalované soud prvního stupně neshledal. Pes byl 2. žalovaným pořízen k hlídání domu a přilehlých pozemků, a přestože 1. žalovaná řadu činností kolem psa zajišťovala, včetně návštěvy veterináře a chození na cvičiště, nečinila tak sama a vše nadále hradil 2. žalovaný, který většinou zajišťoval krmení a psa pouštěl. Žalované nebyl pes v době útoku svěřen, byla zdravotně indisponovaná a péči o psa nijak nezajišťovala. 3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 60 Co 40/2025-329, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 60 Co 40/2025-344, změnil ve vztahu k 2. žalovanému zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně co do částky 7 000 Kč s příslušenstvím a žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení 1. žalované, náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2. žalovaného a náhradě nákladů státu. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právním hodnocením věci, změna byla odůvodněna pouze jiným výpočtem náhrady ztráty na výdělku nezahrnujícím v září 2021 vyplacenou odměnu 7 000 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v příčinné souvislosti se škodní událostí je pouze část pracovní neschopnosti žalobce a pouze část jím vynaložených nákladů léčení a že nelze s ohledem na jednání žalobce v době léčení s vyšší mírou pravděpodobnosti uzavřít, že se jeho latentní zdravotní potíže rozvinuly v souvislosti s utrpěným zraněním a následným léčením. Odvolací soud neshledal spoluodpovědnost 1. žalované za vzniklou škodu, když nebyla chovatelkou psa a ani jí nebyl 2. žalovaným svěřen, jestliže k útoku psa došlo na dvoře domu, kde byl přítomen pouze 2. žalovaný vykonávající nad ním dohled. Pes byl chován v domě, ve kterém bydleli žalovaní a další členové jejich rodiny, kteří se v různém rozsahu a intenzitě o psa starali. Žalovaná tak sice činila ve větším rozsahu než ostatní (krmila ho, venčila, pouštěla a zavírala ho do kotce, jako studentka veterinární školy s ním jezdila k veterináři a chodila s ním na cvičiště, když 2. žalovaný neměl čas), 2. žalovaný však psa stále ovládal, vše platil a rozhodoval o okruhu jeho aktivit. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud řešil otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, případně řešené dovolacím soudem rozdílně. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí se vůbec nevypořádalo s otázkou, zda by k projevu jiných zdravotních neduhů vůbec došlo, pokud by nebyl pokousán psem. Přestože je otázka příčinné souvislosti obecně otázkou skutkovou, vyslovil se Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3067/13 k tomu, že stanovení koncepce příčinné souvislosti je právní otázkou. Ústavní soud se v obecné rovině rovněž přihlásil při řešení otázky kauzality k teorii podmínky (nález Ústavního soudu ze dne 1.11.2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, a usnesení ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 4106/16, a ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 554/16). Porušením práva na spravedlivý proces je rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu (nález Ústavního ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1566/23). Dřívější predispozice poškozeného nemohou samy o sobě příčinnou souvislost vyloučit a při souběhu možných příčin je třeba zkoumat míru jejich vlivu na vznik újmy. Bez útoku psa by k újmě na zdraví žalobce a pracovní neschopnosti žalobce v délce 477 dnů nedošlo, přesto soudy bez zohlednění dřívějšího uspokojivého zdravotního stavu žalobce uzavřely, že by byl tak jako tak 372 dnů v pracovní neschopnosti v důsledku svých latentních potíží. Napadené rozhodnutí nijak nevysvětlilo, zda latentní zdravotní potíže žalobce jsou kauzálně relevantním faktorem a případně podle jaké teorie byl tento faktor vypořádán. Toto nelze vypořádat stručným konstatováním bez uvedení použitých metod, relevantní judikatury a doktríny. Žalobce klade otázky, 1) zda a jak má být zohledněna při řešení otázky existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a škodou na zdraví okolnost, že vedle porušení právní povinnosti mohl příčinnou souvislost ovlivnit i (dosud neodhalený) nedobrý zdravotní stav poškozeného, 2) zda je možné přičítat škůdci celou škodu na zdraví v případě, kdy zdravotní stav poškozeného před škodní událostí nebyl dobrý (ovšem tento zdravotní stav se navenek nijak neprojevil) a teprve až v důsledku škodní události došlo k projevu (dříve latentního) zdravotního neduhu a 3) zda je dána příčinná souvislost v případě, kdy došlo ke škodě, ale poškozený měl před škodní událostí skryté zdravotní neduhy, které se projevily až v důsledku škodní události. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem o nedostatku věcné pasivní legitimace 1. žalované, která psa pravidelně krmila, venčila, zavírala, chodila s ním na cvičiště a k veterináři a byla v očkovacím průkazu uvedena jako jeho majitelka. Všechny indicie vypočtené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2681/2019, a vedoucí k závěru, že 1. žalovaná má újmu nahradit spolu s