25 Cdo 2087/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2087/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2087/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2087.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zdravotnictví Rodičovská odpovědnost (o. z.) Ochrana osobnosti Nemajetková újma (o. z.) Zadostiučinění (satisfakce) Právo na soukromý a rodinný život Dotčené předpisy:§ 28 odst. 3 písm. e) předpisu č. 372/2011 Sb. § 45 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 47 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. čl. 10 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 31 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 32 odst. 4 předpisu č. 2/1993 Sb. § 81 o. z. § 82 odst. 1 o. z. § 858 o. z. § 875 odst. 1 o. z. § 2910 o. z. § 2951 odst. 2 o. z. § 2956 o. z. § 2636 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:17. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.12.2025IV.ÚS 3773/25 Michal Bartoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost18. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2087/2024-604 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) J. M., a b) J. M. M., oba zastoupeni Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem Jungmannova 26/15, Praha 1, proti žalované: Krajská zdravotní, a.s., se sídlem Sociální péče 3316/12a, Ústí nad Labem, IČO 25488627, zastoupená Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, za účasti: Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 49272956, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč a omluvu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 125/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 95 Co 104/2023-545, takto: I. Dovolání žalobkyně a) proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby žalobkyně a) na zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím se zamítá, jinak se dovolání žalobců odmítá. II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jana Hrazdiry, advokáta. III. Žalované se nepřiznává vůči žalobci b) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 13 C 125/2020–491, výrokem I zamítl žalobu žalobkyně a) (dále jen „žalobkyně“) na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v částce 60.000 Kč s příslušenstvím, výrokem II zamítl žalobu žalobce b) (dále jen „žalobce“) na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v částce 40.000 Kč s příslušenstvím, výrokem III zamítl návrhy žalobců na uložení povinnosti žalované zaslat žalobcům a na svých internetových stránkách zveřejnit omluvu v žalobou konkretizovaném znění, výrokem IV zamítl návrh žalobkyně na písemnou omluvu žalované v konkrétním znění a výroky V a VI rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce byl hospitalizován dne 23. 3. 2018 (tedy 36 dní po porodu) na jednotce intenzivní a resuscitační péče (dále jen „JIRP“) ve zdravotnickém zařízení žalované z důvodu mimořádně závažného zdravotního stavu (zápal plic). Kvalita zdravotní péče nebyla v řízení zpochybňována. Žalobkyně se domáhala dne 24. 3. 2018 v čase od 18:00 hodin do 21:00 hodin možnosti přespat na JIRP buď přímo u lůžka žalobce, či v jeho bezprostřední blízkosti, avšak nebylo jí to umožněno, neboť JIRP žalované není svým vybavením uzpůsobena k přespávání jiných osob než pacientů a porušovalo by to požární, hygienické i vnitřní předpisy žalované. Po právní stránce soud uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, neboť § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o zdravotních službách“) podmiňuje výkon práva na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce souladem s jinými právními předpisy a vnitřním řádem zařízení a nenaruší-li to poskytování zdravotních služeb. Odkázal i na § 45 odst. 1 citovaného zákona, podle něhož je poskytovatel zdravotních služeb povinen zajistit poskytování zdravotních služeb na náležité úrovni. Jelikož bylo prokázáno, že JIRP žalované neumožňuje přespání jiných osob než pacientů, a současně bylo žalobkyni umožněno být v bdělém kontaktu s nezletilým žalobcem, nebylo jí jen umožněno tam přespat, nebyla porušena právní povinnost a žaloba na náhradu nemajetkové újmy nemůže být úspěšná. Prvostupňový soud neshledal důvodným ani nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být způsobena zásahem do osobnostních práv žalobkyně jednáním lékaře žalované, neboť toto jednání nepovažoval za neetické. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 95 Co 104/2023-545, výrokem I odmítl odvolání žalobce do výroků I a IV rozsudku okresního soudu; výrokem II odmítl odvolání žalobkyně do výroku II rozsudku; výrokem III a) potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I až IV, výrokem III b) a c) změnil rozsudek v nákladových výrocích V a VI jen potud, že nepřiznal žalované a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení vůči žalobci, jinak jej potvrdil; a výroky IV a V rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a doplnil dokazování nahrávkou konfliktu žalobkyně a P. L., aktivistky a zakladatelky spolku XY, vyhledávající spory s nemocničními zařízeními z důvodu ochrany práv pacientů, s MUDr. Adamem Ciprou, kterou pořídila právě P. L. Souhlasil především se závěrem, že oddělení JIRP dětské kliniky žalované neumožňuje pobyt zákonných zástupců nezletilých pacientů přímo na pokoji přes noc, zařízení nemá pokoj pro doprovod a prostorové uspořádání pokojů neumožňuje umístění lůžka či obdobné alternativy, uložení na zem nebylo možné ani na chodbě oddělení s ohledem na hygienické, bezpečnostní, požární a další předpisy, jež zajišťují řádné poskytování zdravotní péče na náležité odborné úrovni. Odvolací soud zdůraznil, že ani právo nezletilých pacientů na nepřetržitou přítomnost rodičů není absolutní a nelze je zaměňovat s právem na nepřetržitý pobyt rodičů, jelikož ti nejsou pacienty a není jim poskytována zdravotní péče. Přenocování rodičů pacientů lze umožnit pouze v případě, že pro to poskytovatel zdravotních služeb má vhodné podmínky, tedy vyhrazený pokoj pro děti a jejich průvodce, rozkládací křeslo na standardním pokoji či pokoji výlučně určeném pro průvodce dětí. Jelikož oddělení JIRP žalované takové prostory nemělo a z bezpečnostních, hygienických i provozních důvodů nemohlo umožnit žalobkyni přenocovat přímo na oddělení a nocleh na ubytovně pro zaměstnance žalobkyně odmítla, nemohla žalovaná porušit její právo na nepřetržitou přítomnost u nezletilého pacienta. Současně odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně se souhlasem s hospitalizací podepsala i prohlášení, že byla seznámena s domácím řádem oddělení, podle něhož není oddělení vybaveno pro přenocování rodičů, a že o tom byla i výslovně poučena právničkou žalované předchozího dne. Právní závěr o povinnosti vyvažovat jednotlivá práva pacientů i zdravotníků opřel odvolací soud i o judikaturu Ústavního soudu, přičemž zvažoval i další alternativu přítomnosti žalobkyně u lůžka žalobce na židli v bdělém stavu, kterou však žalobkyně nebyla schopná vzhledem ke svému psychickému a fyzickému stavu objektivně dodržet. Ani v postupu lékařů žalované neshledal zásah do osobnostních práv žalobkyně, na přivolání Policie ČR se lékař žalované shodl se žalobkyní a P. L., a přivolaná hlídka následně přispěla ke zklidnění situace a nalezení řešení. Žalobkyně se nakonec uložila ke spánku na chodbě oddělení a požádala sestry, aby ji nebudily na noční kojení až do 5 hodin ráno. Délka trvání zásahu v rozmezí přibližně 3 hodin nebyla nepřiměřená a byla nezbytná pro dodržení dalších povinností žalované pro poskytování řádné zdravotní péče nejen žalobci, ale i dalším pacientům na JIRP. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatoval, že i v případě prokázání tvrzeného zásahu do práv žalobců by v daném případě postačovala morální satisfakce v podobě omluvy, avšak znění formulované žalobci není přiměřené a účinné, neboť s ohledem na posuzovaný skutkový stav znění omluvy neodpovídá ani popisu žalobního tvrzení, není v něm vylíčeno konkrétní jednání, jímž mělo být zasa