25 Cdo 2101/2005 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2101/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců 1) V. D., a 2) J. D., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, o 1.086.297,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 22 C 89/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. května 2005, č. j. 8 Co 822/2005-448, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se po změně žaloby domáhali zaplacení částky 1.086.297,- Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem Stavebního úřadu v T. n. V., který o žádosti žalobců o stavební povolení k výstavbě obytného domu s provozovnou ze srpna 1992 rozhodl až dne 13. 8. 1993. Podle žaloby spočíval nesprávný postup v tom, že stavební úřad v rozporu se stavebním zákonem spojil řízení o vydání stavebního povolení s řízením o vydání územního rozhodnutí a teprve po zásahu Okresního úřadu v Č. B. provedl obě řízení odděleně, čímž došlo ke zpoždění, v jehož důsledku žalobcům vznikla škoda. Ta sestává z nákladů na přepracování projektové dokumentace (12.810,- Kč) a ušlého zisku z provozovny (83.333,- Kč), dále pak ze zvýšených cen stavebních prací a materiálů (604.149,- Kč) a nárůstu úroků z prostředků opatřených úvěrem pro zajištění stavby (386.005,- Kč), když žalobci měli sjednáno provedení stavby v cenách platných v roce 1992, pokud uzavřou smlouvu o dílo do 31. 3. 1993. Vinou průtahů ve stavebním řízení se tak nestalo a žalobci byli nuceni vynaložit na stavební práce vyšší částky a v souvislosti s tím i zvýšené náklady úvěru. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 8. 1995, č. j. 7 C 192/94-28, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Vyšel ze zjištění, že žalobci dne 19. 10. 1992 podali žádost o stavební povolení u Stavebního úřadu v T. n. V., který vedl stavební řízení společně s územním řízením do okamžiku, kdy mu bylo Okresním úřadem v Č. B. sděleno, že řízení mají proběhnout samostatně. Poté, co bylo stavební řízení dvakrát přerušeno rozhodnutími ze dne 2. 11. 1992 a 22. 2. 1993 a co proběhlo i samostatné územní řízení, bylo stavební povolení vydáno dne 13. 8. 1993. Soud prvního stupně dovodil, že ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“), uvažuje pouze o škodě, která nesouvisí s rozhodovací činností, avšak v daném případě celé řízení vyústilo ve vydání stavebního povolení, tedy jde o rozhodování orgánu státu, na které se vztahují ustanovení § 1, § 3 a § 4 zákona. Podmínky pro uplatnění takového nároku nebyly splněny, neboť jednak nebylo příslušné napadené rozhodnutí podle zákona zrušeno, jednak navrhovatelé neprokázali příčinnou souvislost mezi postupem orgánů a vzniklou škodou. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 1996, č. j. 6 Co 302/96-48, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, byl k dovolání žalobců zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1999, č. j. 2 Cdon 804/96-62, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vyložil, že za nesprávný úřední postup, vedoucí k odpovědnosti státu, je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení, to vše samozřejmě za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Skutečnost, že řízení vedené orgánem státu při výkonu jeho pravomoci vyústilo v rozhodnutí, jehož se účastníci domáhali, přitom odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem sama o sobě nevylučuje. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 4. 2002, č. j. 22 C 89/99-201, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 756.965,50 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 331.329,50 Kč s příslušenstvím a 16% úroku z prodlení z částky 756.962,50 Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 9. 2002, č. j. 19 Co 1890/2002-214, rozsudek soudu prvního stupně vyjma té části, kterou byla zamítnuta žaloba ohledně částky 331.329,50 Kč s příslušenstvím, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Českých Budějovicích poté rozsudkem ze dne 30. 9. 2003, č. j. 22 C 89/99-283, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 158.341,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 598.621,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 2. 2004, č. j. 8 Co 2/2004-316, rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o platební povinnosti úroků z prodlení z částky 754.967,50 Kč ve výši 3% od 1. 6. 1993 do 14. 7. 1994 a ve výši 16% od 15. 7. 1994 do 11. 8. 1994, zrušil a řízení v této části zastavil, ve zbytku jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 12. 2004, č. j. 22 C 89/99-418, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 12.810,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 742.157,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vázán právním názorem dovolacího soudu, zabýval se zejména tím, zda při řádném průběhu řízení bez průtahů mohlo být stavební rozhodnutí pravomocně vydáno před 31. 3. 1993. Vyšel ze zjištění, že dne 19. 10. 1992 podal první žalobce žádost o vydání stavebního povolení, ovšem bez zákonných náležitostí, z toho důvodu Městský úřad - odbor výstavby v T. n. V. sloučené územní a stavební řízení dne 2. 11. 1992 přerušil a vyzval žalobce k odstranění nedostatků; od 2. 1. 1993 (po odstranění vad podání) běžela stavebnímu úřadu lhůta k vydání rozhodnutí podle § 49 správního řádu, přičemž jak územní tak stavební řízení lze v tomto případě považovat za zvlášť složité, proto byla podle názoru soudu dána zákonná šedesátidenní lhůta pro vydání každého rozhodnutí. Pro doručení rozhodnutí do vlastních rukou uvažoval soud nejméně s pětidenní lhůtou, pro nabytí právní moci s patnáctidenní lhůtou, pro doručení odvolání s třídenní lhůtou, celkem tedy 83 dní, přičemž pro dvě řízení je to 166 dní prodloužených o 3 dny potřebné pro podání žádosti o vydání stavebního povolení po právní moci územního rozhodnutí. Od 169 dnů odečetl dobu přerušení řízení pro odstranění nedostatků žádosti o vydání stavebního povolení (13 dní); vychází tedy lhůta 156 dní počínaje 2. 1. 1993 pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení. Pokud by tedy stavební úřad postupoval v souladu se zákonem, předmětná řízení by musela skončit vyznačením právní moci rozhodnutí o vydání stavebního povolení nejpozději dnem 21. 5. 1993. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi vznikem škody v podobě nárůstu cen stavebních prací a materiálu a úhrady úroků z úvěru, který za účelem pokrytí zvýšených nákladů museli žalobci čerpat, jejíž náhrady se žalobci domáhají, a jednáním stavebního úřadu neexistuje vztah příčinné souvislosti. Rovněž požadavek žalobců na náhradu ušlého zisku neshledal soud důvodným. Soud přiznal žalobcům náhradu nákladů vynaložených na přepracování projektové dokumentace, neboť je museli žalobci vynaložit v důsledku pochybení stavebního úřadu. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 1996, č. j. 6 Co 302/96-448, byl k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně o tom, že nebylo-li do 31. 3. 1993 (do kdy měli žalobci garantovánu cenu díla v cenové úrovni roku 1992) stavební povolení vydáno, resp. nenabylo právní moci, nestalo se tak nesprávným úředním postupem stavebního úřadu. Za zvlášť složité považuje odvolací soud řízení o vydání územního rozhodnutí, vyžadující řešení podmínek umístění stavby na pozemku, kde byla předtím povolena demolice objektu, v jejímž důsledku došlo k narušení sousedícího objektu, tedy musely být řešeny urbanistické a architektonické otázky včetně otázky sporné římsy atd. Zákonem předpokládanou lhůtu šedesáti dní pro vydání územního rozhodnutí považoval soud za nutné prodloužit o dobu potřebnou na doručení tohoto rozhodnutí a o odvolací lhůtu 15 dní; tuto přinejmenším osmdesátidenní lhůtu prodloužil o třicetidenní lhůtu pro vydání stavebního