25 Cdo 2183/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2183/2024-726 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: AZMOTO PRAHA s. r. o., se sídlem Ke Kamínce 1289, Praha 5, IČO 28536606, zastoupená JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti žalovaným: 1) Město Dobříš, se sídlem Mírové nám. 119, Dobříš, IČO 00242098, 2) Vodohospodářská společnost Dobříš spol. s. r. o., se sídlem Jiráskova 656, Dobříš, zastoupená Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem Žitavského 496, Praha 5, o náhradu škody a provedení přeložky kanalizace, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 151/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 11 C 151/2020-569, ve spojení s usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 11 C 151/2020-584, zamítl žalobu na uložení povinnosti, aby žalovaní společně a nerozdílně a) se zdrželi dalšího poškozování majetku žalobkyně (budovy Nová 257, pozemku parc. č. st. 2545 a kanalizace ve vlastnictví žalobkyně – kanalizační přípojky), ke kterému dochází jednak v důsledku podrobněji specifikovaného způsobu úniku splaškových vod ze stoky obecní kanalizace, a to jejím uvedením do perfektního stavu, zejména zajištěním jejich vodotěsnosti, b) zajistili přeložku stoky obecní kanalizace mimo hranice pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je budova Nová 257, tak, aby bylo zamezeno dalšímu poškozování majetku žalobkyně, c) nahradili škodu vzniklou na kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně uvedením do předešlého stavu (tj. funkčního stavu) podle stavu ke konci roku 2018 včetně provedení opravy dotčených podlah, d) nahradili škodu vzniklou na pozemku parc. č. st. 2545, a na budově Nová 257, na něm se nacházející, uvedením do předešlého stavu, e) nahradili škodu vzniklou na stoce obecní kanalizace, kanalizačních šachtách č. 231 a X, jejich uvedením do předešlého stavu (tj. funkčního stavu), a f) nahradili žalobkyni náklady vynaložené ke zjištění vadného stavu stoky obecní kanalizace v celkové částce 104 954,60 Kč (včetně DPH); soud rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů za znalecký posudek, o vrácení přeplatků na zálohách na důkazy a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Žalobkyně své nároky dovozovala ze škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s provozováním kanalizační stoky obce Dobříš, která vede pod povrchem pozemku st. č 2545, jehož součástí je stavba č.p. 257 (pozemek i stavba jsou ve vlastnictví žalobkyně). Soud vyšel ze zjištění, že nebyl prokázán vznik škody na majetku žalobkyně vlivem kanalizace vlastněné a provozované žalovanými. Znalecký posudek Znaleckého ústavu stavebního s. r. o. předložený žalobkyní neuvádí použité metody či postupy, schází v něm vazba mezi podklady a závěry a posudek neobsahuje odůvodnění závěrů; proto soud svá skutková zjištění opřel o znalecký posudek soudem ustanovené znalecké kanceláře Jokl Appraisal s. r. o., podle nějž trhliny budovy žalobkyně nelze dát do jednoznačné souvislosti se stavem obecní kanalizace před její opravou či uzavřít, že by její původně špatný stav byl příčinou jejich vzniku. Žalobkyně odmítla možnost realizace sond skrz podlahu její stavby pro ověření stavu podloží a přes poučení ze strany soudu se jí nepodařilo prokázat, že by jí vznikla tvrzená škoda v důsledku úniku vody z kanalizační stoky či kanalizační šachty žalované 1) před její opravou či po ní. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, k odvolání všech účastníků (proti všem výrokům) a žalovaných (proti výrokům o náhradě nákladů řízení), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v částech výroku ve věci samé, jimiž byla zamítnuta žaloba ohledně náhrady škody na pozemku parc. č. st. 2545, jehož součástí je budova Nová 257, uvedením do předešlého stavu, a na náhradu nákladů vynaložených ke zjištění vadného stavu stoky Obecní kanalizace v celkové částce celkem 104 954,60 Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu potvrdil. Po rekapitulaci skutkového stavu, s nímž se odvolací soud ztotožnil, uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže neprovedl výslech zpracovatele posudku Znaleckého ústavu stavebního, s. r. o., neboť přesvědčivě odůvodnil, proč jej má za nepřezkoumatelný a nedostatečný a proč by výslech znalce jeho nedostatky nemohl zhojit. Uvedl, že s ohledem na skutečnost, že obecní kanalizace i šachta jsou po opravě vodotěsné, nedochází z nich k úniku vody, a proto v současnosti nedochází k žádnému poškozování majetku žalobkyně, není na místě ukládat žalovaným povinnost zdržet se dalšího poškozování. Stejně tak není na místě uložení povinnosti zajistit přeložku stoky obecní kanalizace mimo hranice pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Správně byla zamítnuta žaloba, i pokud se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní nahradili škodu vzniklou na kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně a budově č. p. 257 uvedením do předešlého stavu, neboť žalobkyně neprokázala, že by mezi únikem vody z kanalizace či šachty, ke kterému v minulosti docházelo, a poškozením kanalizace či budovy žalobkyně byla dána příčinná souvislost. Ohledně požadavku na náhradu škody vzniklé na obecní kanalizaci odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně není v této části vůbec k podání žaloby aktivně legitimována, neboť není možné se domáhat nahrazení škody na majetku třetí osoby. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž dovozuje, že napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v těchto otázkách: 1) jaký skutkový stav je rozhodující pro odvolací soud, 2) zda může soud odmítnout výslech znalce podle § 127 odst. 2 o. s. ř., který zpracoval znalecký posudek podle zadání účastníka řízení a 3) mezi kterými skutečnostmi je třeba zjišťovat vztah příčinné souvislosti. Dovolatelka podrobila kritice především postup odvolacího soudu, který odmítl provést místní šetření a své rozhodnutí založil na neaktuálním skutkovém stavu. Porušil tak zásadu uvedenou v § 154 odst. 1 o. s. ř., tj. že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (odkázala např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4302/2007). Dovolatelka zdůraznila, že úvahy soudu prvního stupně o nedostatcích žalobkyní předloženého znaleckého posudku jsou v naprostém rozporu s právní úpravou, kterou byl zpracovatel posudku povinen se řídit, a pokud měl soud pochybnosti o jeho přesvědčivosti, měl zpracovatele posudku vyslechnout a žádat jej o vysvětlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009). V řízení tak podle dovolatelky nastala situace, která již byla dovolacím soudem řešena, kdy Nejvyšší soud zrušil potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo založeno na závěrech jednoho ze znaleckých posudků, přestože ve věci byl k dispozici znalecký posudek další, jehož závěry byly zcela odlišné (rozsudky sp. zn. 25 Cdo 583/2001, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 a sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Dále dovolatelka rozsáhle řeší otázku, mezi kterými skutečnostmi bylo třeba zjišťovat vztah příčinné souvislosti, a namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a závěry soudů z nich učiněnými. Objasňuje podstatu teorie adekvátní příčinné souvislosti a odkazuje na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 312/05. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Příbrami v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Dne 8. 1. 2025 dovolatelka doplnila své dovolání a připojila závěry dodatku ke znaleckému posudku zpracovanému znaleckou kanceláři Jokl Appraisal, v. o. s. ze dne 7. 1. 2025, monitorující aktuální stav kanalizace a budovy nad ní. Dovolatelka však přehlíží skutečnost, že dovolání je možné doplnit pouze ve dvouměsíční lhůtě k tomu zákonem stanovené. Pro úplnost je však třeba dodat, že toto doplnění se týká skutkového stavu, jímž by se dovolací soud stejně nezabýval (jak bude rozvedeno níže), takže i kdyby bylo podáno ve lhůtě, nebylo by pro rozhodnutí Nejvyššího soudu relevantní. Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání zpochybnila argumentaci žalobkyně a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napa