25 Cdo 22/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 22/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2023 Spisová značka:25 Cdo 22/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.22.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 30 předpisu č. 239/2000 Sb. § 19 předpisu č. 239/2000 Sb. § 4 předpisu č. 239/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 1. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 302/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 22/2023-310 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: H. Z., zastoupená Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti žalovaným: 1) J. H., zastoupený JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, 2) obec Hůry, se sídlem Na Sadech 155, Rudolfov, IČO 00581381, zastoupená Mgr. Šárkou Průdkovou, advokátkou se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, o zaplacení 170.913 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 34/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2023, č. j. 7 Co 794/2022- 267, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 9.970 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Vlastimila Hájka. III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 8.240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Šárky Průdkové. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, jímž okresní soud zamítl návrh žalobkyně na přistoupení obce Hůry (nyní 2. žalované) jako dalšího účastníka řízení na straně žalovaného a zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti 1. žalovanému domáhala zaplacení 170.913 Kč s příslušenstvím. Vyšel z okresním soudem zjištěného skutkového stavu, že dne 31. 3. 2015 se v důsledku silného poryvu větru částečně zřítily obvodové konstrukce seníku ve vlastnictví žalobkyně v katastru obce XY. Na místo se dostavil starosta obce Hůry, Policie ČR, Sbor dobrovolných hasičů obce Hůry (dále jen „SDH“) a jednotka Hasičského záchranného sboru z Českých Budějovic (dále jen „HZS“). Žalobkyni se jim nepodařilo kontaktovat. Po zjištění HZS, že se ve staticky narušeném objektu nenachází žádné osoby, povolal starosta obce na základě dohody osob zúčastněných na zásahu 1. žalovaného, který bagrem strhl nestabilní štítové zdi. Podle odvolacího soudu nebylo jednoznačně zjištěno, zda takový zákrok 1. žalovanému uložil přímo starosta obce, či velitel HZS nebo velitel SDH, nicméně jeden z těchto subjektů mu vydal pokyny ke stržení zdiva. Žalobkyně následně poptala likvidaci materiálu z demolované stodoly, načež od firmy Lumos s. r. o. obdržela nabídku s cenou 170.913 Kč. Žalobkyně pokládá tuto částku za škodu, která jí vznikla tím, že 1. žalovaný měl po stržení štítových zdí bagrem rozdrtit konstrukci krovu s osinkocementovou krytinou, takže krov a střešní plášť nemohou být demontovány a dále využity, ale musí být odborně zlikvidovány, neboť jde o nebezpečný odpad. Žalobkyně v průběhu řízení navrhla přistoupení obce Hůry do řízení na straně žalovaného a současně navrhla změnu žaloby tak, aby povinnost k zaplacení žalované částky byla uložena solidárně žalovanému i obci Hůry. Okresní soud návrh žalobkyně na přistoupení obce Hůry do řízení zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, když uzavřel, že návrhem na přistoupení dalšího účastníka žalobkyně obchází institut záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř., neboť navrhla přistoupení dalšího žalovaného až před posledním jednáním ve věci, když z provedeného dokazování vyplynulo, že by škůdcem mohla být obec Hůry, která 1. žalovaného použila jako pomocníka podle § 2914 o. z. Odvolací soud se pak ztotožnil i s právním závěrem okresního soudu, že 1. žalovaný jednal při demolici předmětné stavby jako pomocník některého ze zasahujících subjektů (obce Hůry, HZS či SDH) podle § 2914 věta první o. z., tedy jako (nikoli samostatný) pomocník v užším slova smyslu, který byl vázán pokyny starosty obce a HZS, tudíž není ve věci pasivně legitimován. Proto žalobu zamítl. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Cdo 3778/2018-136, změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, v části výroku I potvrzujícího výrok I rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, tak, že se připouští přistoupení obce Hůry, se sídlem úřadu Na Sadech 155, 373 31 Rudolfov, IČO: 00581351, do řízení na stranu žalovaného. Týmž rozsudkem Nejvyšší soud rozhodl, že rozhodnutí odvolacího soudu se ve zbývající části výroku I a ve výroku II a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, ve výrocích II a III zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Nejvyšší soud předně poukázal na judikatorní závěry týkající se přistoupení účastníka do řízení ve smyslu § 92 odst. 1 o. s. ř. a neshledal překážky, pro něž by v souladu s požadavky rozhodovací praxe nebylo možné v projednávané věci podanému návrhu vyhovět. Změnil tudíž napadené rozhodnutí tak, že připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení. Dovolací soud dále přisvědčil dovolací námitce o předčasnosti závěrů týkajících se aplikace § 2914 o. z. Teprve po prokázání konkrétního obsahu vztahu mezi 1. žalovaným a úkolujícím subjektem by bylo možné kvalifikovat tento právní vztah po právní stránce. Nebylo-li doposud prokázáno, kdo a jakou konkrétní činnost 1. žalovanému uložil provést, jsou předčasné závěry o tom, zda 1. žalovaný jednal samostatně nebo podle pokynů zadavatele, potažmo též závěr, že 1. žalovaný za škodu neodpovídá. Jelikož tímto nedostatkem v právním posouzení byla zatížena rozhodnutí soudů obou stupňů, Nejvyšší soud je obě v příslušném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Českých Budějovicích následně rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 C 34/2017-242, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II, III a IV), poté, co na návrh žalobkyně připustil změnu žaloby, aby byli žalovaní k úhradě žalované částky zavázáni solidárně. Vzal za prokázané, že po částečném zřícení obvodových zdí stodoly při náporu větru a následném posouzení jejího stavu rozhodl velitel HZS o jejím stržení. Žalovaný byl pak na místo přivolán starostou obce Hůry na základě jeho dohody s osobami, které se účastnily zásahu, zejména s velitelem zásahu, aby k zajištění bezpečnosti se svým bagrem zbořil nestabilní zdivo. Na místo přivolaný HZS totiž i s ohledem na množství mimořádných událostí ve stejné době nedisponoval potřebnou technikou. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že dne 31. 3. 2015 byla situace skutečně mimořádná, vyžadující rychlé řešení a obrovské nasazení zúčastněných. Poté, co v důsledku poryvu větru došlo k prvotnímu poškození už tak zchátralého objektu, hrozilo i nadále zřícení stále stojících štítů, nebezpečnou byla i střecha, jež spadla na zem, dovnitř do objektu a částečně i mimo původní půdorys. Na místě byla řada přihlížejících, objekt byl zcela přístupný na neoploceném pozemku. Nebezpečnost objektu byla prokázána jak fotografickou dokumentací, tak znaleckým posouzením. Poté, co místo opustil HZS s ohledem na další mimořádné události a vzdálil se i starosta, jemuž vítr způsobil škodu na jeho majetku, zůstal na místě SDH, jemuž bylo předáno místo zásahu. SDH měl za úkol zajistit, aby místo nebylo nebezpečné, čemuž odpovídal i pokyn udělený 1. žalovanému. Soud uzavřel, že je nerozhodné, kdo přesně sdělil 1. žalovanému, jaká opatření má provést, neboť šlo o rozhodnutí velitele zásahu tlumočené 1. žalovanému. Žalovaný tedy postupoval podle pokynů velitele zásahu, jednal jako osoba závislá ve smyslu § 2914 o. z., která nemůže nést odpovědnost za případnou škodu, jak tvrdí žalobkyně, a proto není ve sporu pasivně věcně legitimován. Dále soud vyšel z toho, že byť SDH zřizuje obec v samostatné působnosti, je tento sbor jako požární jednotka součástí integrovaného záchranného systému ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, přiče