25 Cdo 2287/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2287/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2026 Spisová značka:25 Cdo 2287/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.2287.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Advokacie Soukromá listina (o. z.) Dotčené předpisy:§ 81 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1391/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2287/2025-518 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) Mgr. Jan Krampera, IČO 73628760, a b) Mgr. Tomáš Procházka, IČO 72015420, oba zastoupeni Mgr. Vojtěchem Faltusem, advokátem, oba žalobci i zástupce se sídlem Jungmannova 26/15, Praha 1, proti žalovaným: 1) Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 29050821, zastoupená Mgr. Vladimírem Foldynou, advokátem, 2) JUDr. Stanislav Dvořák, Ph.D., LL.M., a 3) Mag. Bernhard Hager, LL.M, oba zastoupeni Mgr. Bořivojem Líbalem, advokátem, všichni žalovaní i zástupci se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, o ochranu osobnosti a o náhradu nemajetkové újmy žalobci a) ve výši 225.000 Kč s příslušenstvím a žalobci b) ve výši 225.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 285/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 29 Co 419/2024-447, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je povinen každému žalovanému zaplatit žalobce a) 4.150 Kč a žalobce b) 4.150 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Bořivoje Líbala. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 C 285/2021-385, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali ochrany osobnosti s návrhem na přiznání náhrady nemajetkové újmy žalobci a) ve výši 225.000 Kč s příslušenstvím a žalobci b) ve výši 225.000 Kč s příslušenstvím, a omluvy ve znění konkretizovaném ve výroku I, dále výroky II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dle tvrzení žalobců zásah do jejich osobnostních práv představuje porušení listovního tajemství, které mělo spočívat v nahlížení do obsahu jejich e-mailové korespondence s klienty i narušení soukromé korespondence ze strany žalovaných. 2. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná 1) poskytla žalobcům na základě smluv o trvalé spolupráci materiálně technické zabezpečení (zahrnující přístup na internet včetně e-mailových schránek ve tvaru jméno.příjmení@eversheds-sutherland.cz) pro účely poskytování právních služeb klientům žalované 1), současně dle článku 2.5 téže smlouvy při poskytování právních služeb třetím osobám nesměli žalobci využívat materiálně technické zabezpečení poskytnuté žalovanou 1) a dále byli povinni zajistit, že jejich poskytování právních služeb třetím osobám nebude nijak spojováno s žalovanou 1). V článku 3.2 téže smlouvy byla sjednána mezi žalovanou 1) a oběma žalobci konkurenční doložka, podle které nesměl žádný z žalobců po dobu 12 měsíců po skončení spolupráce se žalovanou 1) bez předchozího písemného souhlasu žalované 1) jakýmkoli způsobem přímo či nepřímo nabídnout anebo poskytnout právní služby jejím klientům. Po ukončení spolupráce mezi účastníky došlo k znepřístupnění e-mailových schránek žalobců, k jejich přesměrování na žalované 2) a 3) a k jejich archivaci. Žádná z osob, které se z titulu své pracovní pozice účastnily archivace a znepřístupnění e-mailových schránek, obsah e-mailových schránek nečetla. 3. Po právní stránce soud prvního stupně připomenul doktrínu ochrany před neoprávněným zásahem do osobnostních práv fyzické osoby i okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu mj. v případě výkonu činnosti advokáta v rámci hájení oprávněných zájmů svého mandanta, resp. klienta, a tato teoretická východiska aplikoval na projednávaný případ. S odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 30 Cdo 64/2004 dovodil, že u komunikace advokáta vůči klientovi nejde o projev osobní povahy, tj. nejde o zásah do osobnostního práva, předmětné e-mailové schránky měly být žalobci využívány pouze pro komunikaci s klienty žalované 1), jejichž zájmy je žalovaná 1) povinna chránit. Pokud e-mailové schránky žalobců obsahovaly též jejich soukromou korespondenci či komunikaci s jejich vlastními klienty, pak tato skutečnost představovala porušení smluvní povinnosti ze strany žalobců. Proto nelze dát přednost ochraně zájmů žalobců. Dále dle soudu i pro případ, že došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců, šlo o minimální rozsah v rámci výkonu povinnosti stanovené zákonem. Závěrem soud odmítl argumentaci o ochraně slabší strany, neboť žalobci jsou advokáty znalými svých práv a mohli vyvinout dostatečnou aktivitu, aby k uvedenému sporu nedošlo. Pokud by soud žalobě i jen z části vyhověl, mohlo by v konečném důsledku dojít ke zjevnému zneužití práva na straně žalobců, naopak v případě žalované 1) šlo o minimalizaci zásahu v rámci oprávněného výkonu práva chránit nejlepší zájem svých klientů. Ve vztahu k žalovaným 2) a 3) soud uzavřel, že nejsou ve věci pasivně legitimováni, neboť jejich jednání je plně přičitatelné právnické osobě, v jejímž jméně vykonávali advokacii a jejímiž jsou jednateli. 4. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 29 Co 419/2024-447, potvrdil rozsudek obvodního soudu výrokem I a rozhodl o nákladech odvolacího řízení výroky II a III. Ztotožnil se přitom jak se skutkovými závěry soudu prvního stupně, tak s jeho právním posouzením. Odvolací soud odmítl námitku vad řízení spočívajících v neodůvodnění odmítnutí všech důkazních návrhů a nehodnocení všech listinných důkazů, neboť z rozhodnutí je evidentní, že další důkazní návrhy považoval za nadbytečné a s ohledem na právní posouzení se s tím odvolací soud ztotožnil. Dále odvolací soud uzavřel, že žalovaní 2) a 3) jako společníci a jednatelé žalované 1) nemohou být podle § 2914 o. z. nesamostatní pomocníci neodpovědní za své jednání z titulu závislosti, avšak žaloba není důvodná ani ve vztahu k jednomu ze žalovaných z toho důvodu, že k žádnému zásahu do osobnostních práv žalobců jednáním žalovaných nedošlo a vzhledem ke znění smluv o spolupráci ani dojít nemohlo. Ačkoli zásah do listovního tajemství představuje zásah do osobnostních práv i na pracovišti, v konkrétních okolnostech posuzované věci byly předmětné e-mailové schránky žalobcům poskytnuty žalovanou 1) pouze k poskytování advokátních služeb klientům žalované 1), jiné informace osobní povahy či komunikaci s vlastními klienty neměly v e-mailové schránce vůbec být. Pokud tomu tak bylo, žalobci porušili svou smluvní povinnost a měli tuto neoprávněnou komunikaci odstranit při ukončení smlouvy o spolupráci, k čemuž měli prostor. Z uvedených důvodů nemohlo dojít k zásahu do osobnostních práv žalobců, a proto je nerozhodné, jak probíhal monitoring pošty ze strany zaměstnanců žalované 1). Předběžné opatření na tento závěr nemůže mít vliv, jednalo se o úpravu zatímních poměrů účastníků. 5. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost odůvodnili tím, že jednak se odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 349/05, jednak rozhodnutí závisí na vyřešení otázek dovolacím soudem dosud neřešených, konkrétně otázek, zda je e-mailová schránka zřízená pro pracovní poměr soukromou e-mailovou schránkou zaměstnance, zda její obsah může obsahovat osobní informace, a jak je s nimi zaměstnavatel oprávněn nakládat v případě ukončení spolupráce. Podle dovolatelů dále odvolací soud zatížil řízení vadou, když opomněl provést řadu navržených důkazů, a rozhodnutí je překvapivé. Odvolací soud měl pochybit, když změnil právní náhled na věc, a přesto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dle názoru dovolatelů se jednalo o jejich soukromé e-mailové schránky, jejichž obsah byl jejich soukromou poštou. Tento vztah odvozují od vztahu zaměstnance a zaměstnavatele, tím spíše má platit pro obchodní vztah dvou rovnocenných smluvních partnerů za úplatu. Dále dovolatelé nesouhlasí se závěrem, že neměli právo schránku využívat k soukromé komunikaci, neboť tento zákaz neplyne ani ze smlouvy, ani ze zákona, proto bylo rozhodné, jak žalovaní prováděli monitoring jejich e-mailových schránek. Dovolatelé považují závěry odvolacího soudu za absurdní a zjevně nesprávné. Domáhají se vydání kompletního obsahu e-mailových schránek, na který mají právo ať již z titulu obsahu jejich sféry osobní či pracovní, neboť i oni mají povinnost vykonávat advokacii řádně. Závěrem dovolatelé namítají překvapivost napadeného rozhodnutí a opomenutí navržených d