25 Cdo 2470/2006 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2470/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2008 Spisová značka:25 Cdo 2470/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2470.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 předpisu č. 55/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2470/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Mgr. J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 69/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 19. ledna 2006, č. j. 60 Co 113/2005-197, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.                                            O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena neoprávněným odnětím osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel na základě rozhodnutí Dopravního inspektorátu Policie ČR Správy Jihomoravského kraje, které bylo následně zrušeno rozhodnutím Policejního prezidia ČR, Ředitelství služby dopravní policie; škoda sestává z vyplacených mezd náhradních učitelů autoškoly a odvodů na sociální a zdravotní pojištění za tyto zaměstnance, to vše za období od 6. 11. 1997 do 30. 9. 1998, kdy žalobce nemohl sám provozovat výuku v autoškole, a z nákladů vynaložených na zajištění podkladů pro podání žaloby. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 17 C 69/2001-162, uložil žalované České republice povinnost zaplatit žalobci 27.621,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 29. 5. 2000 do zaplacení, ohledně částky 126.199,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 29. 5. 2000 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 6. 11. 1997 byl žalobci poté, co mu byla při řízení automobilu naměřena hodnota 0.54 promile alkoholu v krvi, Policií ČR, okresní ředitelství, oddělení DI, skupina dopravních nehod, ve Z. zadržen řidičský průkaz (vydaný mu dne 14. 9. 1994 pro skupiny A, B, C, D, E, T, M) a osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel. Rozhodnutí Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR ve Z. ze dne 25. 3. 1998, č. j., o uložení pokuty za tento přestupek ve výši 7.000,- Kč a zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců od 6. 11. 1997 do 5. 7. 1998 nabylo právní moci dne 24. 6. 1998 (Dopravní inspektorát Policie ČR Správy Jihomoravského kraje odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 24. 6. 1998, č. j., zamítl a žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení shora uvedených správních rozhodnutí, byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 1999, č. j., zamítnuta). Rozhodnutí Dopravního inspektorátu Policie ČR Správy Jihomoravského kraje v B. ze dne 1. 7. 1998, č. j., kterým bylo žalobci odejmuto osvědčení pro učitele řidičů silničních motorových vozidel č. z důvodu spáchání uvedeného přestupku, bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR ze dne 7. 9. 1998, č. j.; řidičský průkaz byl žalobci vrácen dne 8. 7. 1998, osvědčení pro učitele pak 30. 9. 1998. Podle ustanovení § 13 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel, učitel řidičů silničních motorových vozidel musel mít k provádění praktického výcviku, řízení a výuce předpisů o silničním provozu, teorie řízení a techniky jízdy vedle osvědčení pro učitele a tříleté praxe také oprávnění k řízení silničních vozidel, tedy řidičský průkaz té skupiny, k jejímuž získání provádí praktický výcvik a výuku. Jelikož byl řidičský průkaz v důsledku uloženého zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 6. 11. 1997 do 5. 7. 1998 žalobci zadržen oprávněně (rozhodnutí ze dne 25. 3. 1998, č. j., o uložení pokuty a zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců od 6. 11. 1997 do 5. 7. 1998 zrušeno nebylo), a podmínku oprávnění k řízení motorových vozidel žalobce nesplňoval, odpovědnost státu za škodu, spočívající ve vyplacených mzdách náhradním učitelům a odvodech na sociální a zdravotní pojištění za ně, za období pravomocně uloženého trestu zákazu řízení nepřichází v úvahu. Naopak v období od 8. 7. 1998 (kdy mu byl řidičský průkaz navrácen) do 30. 9. 1998 (kdy mu bylo vráceno osvědčení pro učitele řidičů silničních motorových vozidel) nemohl žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí orgánu státu (rozhodnutí ze dne 1. 7. 1998, č. j.) ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) vykonávat činnost učitele autoškoly, musel najímat jiné učitele autoškoly a v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím mu vznikla škoda ve výši 27.621,- Kč, sestávající z vyplacených mezd učitelů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění za období od 1. 7. 1998 do 30. 9. 1998. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím neshledal soud újmu ve výši 3.239,- Kč, představující náklady žalobce na pořízení podkladů a kopií listin pro účely podání této žaloby. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 19. 1. 2006, č. j. 60 Co 113/2005-197, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ohledně částky 77.410,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 29. 5. 2000 do zaplacení potvrdil, ohledně částky 48.789,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 29. 5. 2000 do zaplacení a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu je třeba vytýkané neoprávněné faktické odejmutí osvědčení pro učitele řidičů v autoškole dne 6. 11. 1997, které je svou povahou nesprávným úředním postupem státu, posuzovat podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, zatímco odnětí osvědčení pro učitele řidičů v autoškole rozhodnutím ze dne 1. 7. 1998, které je námitkou nezákonného rozhodnutí, podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Odvolací soud se nejprve zabýval žalobcem zpochybněnou závazností vyhlášky č. 55/1991 Sb. z důvodu absence její opory v zákoně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu dospěl k závěru, že zrušení normativního ustanovení, na základě kterého byla vyhláška vydána, nemůže mít samo o sobě za následek její protiústavnost proto, že by neměla mít oporu v zákonném zmocnění; vyhláška č. 55/1991 Sb. tedy byla v rozhodné době platnou součástí českého právního řádu. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody ve výši 77.410,- Kč za období od 6. 11. 1997 do 7. 7. 1998 není důvodný (zatímco ohledně částky 48.789,- Kč s příslušenstvím, která má být podle tvrzení žalobce škodou vzniklou v období od 8. 7. 1998 do 30. 9. 1998 v důsledku nezákonného rozhodnutí státu, je rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné), neboť i když správním orgánem uložený trest zákazu činnosti řídit motorové vozidlo neznamenal v rozhodné době odnětí nebo ztrátu řidičského oprávnění (tyto důsledky byly podle § 14 odst. 1, 2 vyhlášky č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, spjaty toliko se zákazem řízení motorových vozidel vysloveným soudem), má vyslovení trestu zákazu řízení motorových vozidel správním orgánem za následek nemožnost provádět jak praktický výcvik řízení vozidel, tak i výuku předpisů o silničním provozu, teorii řízení i techniku jízdy. Práva spojená s oprávněním k řízení motorových vozidel jsou totiž dána nejenom samotným faktickým formálním držením tohoto oprávnění (řidičské oprávnění), ale také absencí skutečností, které by bránily práva s tímto řidičským oprávněním spojená vykonávat, a takovou omezující skutečností je bezesporu pravomocným rozhodnutím uložený zákaz řízení motorových vozidel (nedostatek oprávnění k řízení motorových vozidel na straně žalobce). Bylo by přitom ve svém důsledku absurdní, ab