25 Cdo 2672/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2672/2023-527 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: DVORNÍ GROUP, s. r. o., IČO 25025732, se sídlem Blatenská 2167/103, Chomutov, zastoupená Mgr. Eliškou Faltýnkovou Rytířovou, advokátkou se sídlem Trnkova 555/16, Olomouc, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, Brno, o zaplacení 499.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 79/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 4. 2023, č. j. 23 Co 34/2023-499, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12.826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Hynka Růžičky, LL.M. Odůvodnění: 1. Žalobkyně požadovala zaplacení 499.000 Kč s příslušenstvím, neboť v důsledku dopravní nehody způsobené vozidlem, které bylo v době nehody pojištěno z titulu odpovědnosti za škodu u žalované, došlo ke snížení tržní hodnoty jejího vozidla značky BMW M5 Competition, AA sedan atypického provedení. Žalobkyně je svépomocí opravila, před nehodou bylo v perfektním stavu, mělo najeto jen 24.431 km. Podle názoru žalobkyně ztratilo vozidlo na tržní ceně 600.000 Kč, avšak žalovaná jí vyplatila pouze 101.000 Kč. 2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 18 C 79/2020-463, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 499.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (výrok II) a vůči státu (výrok III). Soud prvního stupně aplikoval § 492 odst. 1, § 495, § 2894 odst. 1, § 2951 odst. 1, § 2952 a § 2969 odst. 1 o. z. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že došlo k tržnímu znehodnocení vozidla, spor se vedl pouze o jeho výši, za účelem jejíhož prokázání předložila žalobkyně znalecký posudek Jana Kroupara a žalovaná znalecký posudek Ing. Miloše Málka. Jelikož závěry uvedených posudků byly ve vzájemném rozporu, nechal soud prvního stupně vypracovat revizní znalecký posudek Vysokým učením technickým v Brně, Ústavem soudního inženýrství, jenž podle názoru soudu prvního stupně své závěry podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil. Znalecký ústav též revidoval závěry znalců Kroupara a Ing. Málka, přičemž především v posudku znalce Kroupara shledal řadu nedostatků. Vyložil, z jakého důvodu stanovil koeficient prodejnosti ve výši 0,7. Jelikož předmětné vozidlo není na tuzemském trhu srovnatelné s jinými vozidly a neexistuje trh s daným typem vozidel, vycházel znalecký ústav z informací z přeshraničního trhu. Znalecký ústav zohlednil pokles technické hodnoty vozidla, aniž by vznesl výhrady k provedené opravě. Soud tedy vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku a jeho doplňku a uzavřel, že obvyklá cena vozidla před poškozením při zohlednění jeho specifické výbavy byla 2.015.000 Kč, po opravě pak 1.930.000 Kč až 1.981.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že po velmi dobře provedené opravě byla obnovena funkční a technická hodnota předmětného vozidla, avšak nebyla obnovena hodnota tržní, a existuje zde tedy majetková újma na straně žalobkyně, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je žalovaná povinna. Tento rozdíl představuje částku v rozmezí 34.000 Kč až 85.000 Kč. Pokud tedy žalovaná již žalobkyni uhradila částku 101.000 Kč, svou povinnost splnila, a proto je nárok žalobkyně na výplatu další částky ve výši 499.000 Kč nedůvodný. Soud tedy žalobu zamítl. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 4. 2023, č. j. 23 Co 34/2023-499, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud odkázal na § 6 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 492 odst. 1 a § 2969 odst. 1 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, či nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, zdůraznil, že ekonomická hodnota vozidla není ovlivněna pouze jeho technickou či funkční hodnotou, ale tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Nestačí tak, je-li obnovena funkční či technická hodnota, neboť pokud není plně obnovena tržní hodnota věci, nepřináší věc svému vlastníkovi stejný užitek a škoda na věci není plně nahrazena. Soudy tak akceptují všeobecně známou skutečnost, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13). Odvolací soud akcentoval závěr revizního znaleckého posudku o malém rozsahu poškození vozidla (nebyla poškozena karoserie, ale zadní pravý disk, rameno, pravá hnací hřídel, zadní pravý tlumič pérování a kryt zadního nárazníku), dále perfektně provedenou opravu, stupeň výbavy a motorizaci vozidla a rovněž skutečnost, že v revizním znaleckém posudku byla porovnávána obdobně poškozená vozidla stejného stáří. Obchodní znehodnocení tak podle závěrů odvolacího soudu nedosahovalo rozsahu, který tvrdila žalobkyně. Z vyjádření obchodních společností, že neměly zájem o koupi předmětného vozidla, nelze učinit zjištění o tom, jaká byla skutečná obvyklá cena vozidla po opravě. Rozdíl, který ve výsledku vedl ke stanovení jiné výše obchodního znehodnocení v rámci jednotlivých znaleckých posudků, vyplývá ze stanovení odlišné obvyklé ceny vozidla před poškozením. Znalec Kroupar vycházel z obvyklé ceny 2.450.000 Kč, Ing. Málek 2.014.000 Kč a znalecký ústav 2.015.000 Kč. U obvyklé ceny vozidla po opravě se již znalci významně nerozcházeli (1.850.000 Kč, 1.836.000 Kč, resp. 1.930.000 až 1.981.000 Kč). Tvrzení žalobkyně o tom, že specifická povaha předmětného vozidla (jež není vyhledáváno kvůli funkčnosti, ale společenskému statusu, požitku z jízdy a prestiži), má vliv na stanovení obvyklé ceny, nevede k závěru o důvodnosti jejího požadavku. Tato specifika by mohla vést ke stanovení mimořádné ceny věci (ceny zvláštní obliby podle § 492 odst. 2 o. z.). Ta se však nahrazuje pouze tehdy, poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti (§ 2969 odst. 2 o. z.). O takový případ se však nejedná, neboť ke vzniku škody na věci došlo při dopravní nehodě nedbalostním jednáním. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16) a dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017). Dovolatelka zopakovala svou odvolací argumentaci a zdůraznila, že pouze znalec Kroupar vycházel při stanovení tržního znehodnocení z reálného šetření na trhu. Vyjádřila svůj nesouhlas se znaleckým posudkem Ing. Málka, který žádným způsobem neosvětlil, jak dospěl k závěru o 5% znehodnocení, a rovněž s posudkem znaleckého ústavu, v němž byla obvyklá cena vozidla „počítána na základě tabulek a teoretických odhadů“ a „neshoduje se s ekonomickou realitou“. Dovolatelka k prokázání svých tvrzení předložila několik nabídek k odkupu vozidla s tím, že všichni kupující odmítli vozidlo vykoupit po zjištění, že jde o vozidlo bourané, a sdělili, že by je byli ochotni odkoupit za cenu 700.000 až 850.000 Kč. Tyto skutečnosti, jež jsou v rozporu se závěry revizního znaleckého posudku, však soudy nezohlednily a jejich postupem bylo zasaženo do práva dovolatelky vlastnit majetek. Žalobkyně polemizovala se závěry ústavního znaleckého posudku, jemuž vytkla, že nevzal v úvahu psychologický faktor celé věci spočívající v tom, že zájemce o koupi luxusního vozu se chová jinak než kupující běžného automobilu, protože nemá zájem o koupi vozu, který byl v minulosti bouraný. Připomněla též pravidla pro hodnocení znaleckých posudků soudem obsažená například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, neboť samotný nesouhlas s výší obchodního znehodnocení nemůže založit přípustnost dovolání, jelikož se jedná o otázku skutkovou. Postup obecných soudů byl v tomto směru správný a zohledňující závěry revizního znaleckého posudku. Žalovaná rovněž upozornila, že žalobkyni vyplatila částku, jež obchodní znehodnocení, jak je definoval uvedený znalecký posudek, přesahuje. Žalovaná tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř