25 Cdo 2675/2017 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2675/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2019 Spisová značka:25 Cdo 2675/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2675.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 59/1998Sb. čl. 1 směrnice 374/85/EHS čl. 4 směrnice 374/85/EHS čl. 9 bod a) směrnice 85/374/EHS Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:29. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2675/2017-134 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) J. T., narozený XY, bytem XY, a b) J. T., narozená XY, bytem XY, oba zastoupení JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem Preslova 361/9, Ostrava, proti žalované: PREKOS ATS s.r.o., se sídlem Příborská 38, Frýdek-Místek – Zelinkovice, IČO 28609034, zastoupená Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 1565/18, Opava, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o 820.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 157 C 27/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 57 Co 222/2016-109, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 157 C 27/2014-95, zamítl žalobu na zaplacení 820.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal opodstatněnou žalobu na jednorázovou náhradu za usmrcení J. T., jehož je žalobce a) otcem a žalobkyně b) sestrou. J. T. dne 15. 11. 2011 prováděl jako automechanik v rámci svého pracovního poměru v Pneuservisu Rudná s. r. o. montáž kol na nákladní vozidlo společnosti ADDOS s. r. o. Při tomto úkonu selhala celistvost montovaného kola, poškozený jím byl zasažen a odmrštěn na zeď, čímž utrpěl zranění, na jejichž následky na místě zemřel. Znaleckým posudkem, vypracovaným v trestním řízení (věc byla pravomocně ke dni 11. 4. 2012 odložena, neboť nebylo zjištěno podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak), byl disk kola hodnocen jako značně nekvalitní výrobek s tím, že po posouzení všech konstrukčních detailů a všech zjevných vad disku nelze s určitostí stanovit, zda jednotlivé části disku mohou tvořit bezpečný montážní celek; tyto vady nebyly způsobeny montáží. Žalovaná, která kolo prodala společnosti ADDOS s. r. o., nevyhověla výzvě k náhradě újmy ze dne 28. 4. 2014 s odůvodněním, že veškeré jí na trh uváděné zboží je řádně označeno prvky, které na předmětném disku nalezeny nebyly, a v řízení vznesla námitku promlčení. Soud podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dovodil, že žaloba doručená soudu dne 22. 5. 2014 byla podána až po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. Neaplikoval zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který má odlišně upraveno promlčení, neboť podle soudu tento předpis poskytuje ochranu pouze spotřebitelům, nikoliv osobám s odbornou způsobilostí vadu výrobku odhalit. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 9. 2016, č. j. 57 Co 222/2016-109, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neshledal důvod, proč by nebylo možno aplikovat zákon č. 59/1998 Sb. i na případy, kdy v důsledku vady výrobku dojde k usmrcení osoby při výkonu závislé práce. Předmětný zákon pro vznik odpovědnosti vyžaduje splnění tří podmínek – vada výrobku, škoda a příčinná souvislost mezi vadou výrobku a vznikem škody; pokud soud prvního stupně dovodil, že na závislou práci tento zákon aplikovat nelze, učinil tak bez jakéhokoliv zákonného podkladu a působnost zákona tím bezdůvodně zúžil. Odvolací soud přitom vycházel z právní doktríny k ustanovením nově rekodifikovaného občanského zákoníku, který doposud samostatně stojící právní úpravu inkorporoval. Nový kodex podle komentářové literatury neomezuje ochranu jen na spotřebitele, nýbrž ji vztahuje i na smluvní partnery škůdce, další nabyvatele výrobku i třetí osoby označené jako tzv. nic netušící kolemjdoucí. Soud prvního stupně proto nesprávně dovodil promlčení nároku v dvouleté subjektivní promlčecí době podle § 106 odst. 1 obč. zák., neboť zákon č. 59/1998 Sb. má odlišnou úpravu promlčení v době tříleté. Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že problematika rozsahu aplikace zákona č. 59/1998 Sb. není v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena a námitka promlčení má být posouzena jinak. Odvolací soud podle ní vykládá zákon extenzivně a v rozporu s jeho účelem. Dovolatelka se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, jenž vidí smysl zákona právě v ochraně spotřebitelů, kteří nemají odborné znalosti pro posouzení vhodnosti použití výrobků. Neslouží naopak k ochraně podnikatelů, což vyplývá z § 1 zákona. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci se ve svém vyjádření ztotožňují s právním posouzením odvolacího soudu. Odkazují na důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), podle které se přejímá již platná právní úprava obsažená v zákoně č. 59/1998 Sb. Proto lze plně použít stanovisko právní doktríny, jak je vyjádřeno v komentáři k § 2939 o. z., do kterého byla úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku z původního samostatného zákona č. 59/1998 Sb. inkorporována. Tato doktrína uvádí, že poškozeným může být jakákoliv fyzická i právnická osoba, mezi poškozeným a škůdcem nemusí existovat závazek. Zákon chrání jak smluvní partnery škůdce, tak další nabyvatele výrobku a třetí osoby, tedy nikoliv nutně jen spotřebitele (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 24 C 7/2007, publikovaný v časopisu Právní rozhledy, č. 2/2009, s. 71). Navrhují, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 – srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné, není však důvodné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud je povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., stejně jako k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence takových vad nebyla dovolatelkou namítána a nevyplývá ani z obsahu spisu. Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“), a zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, neboť ke škodní události došlo před 1. 1. 2014. Jádrem dovolacích námitek je otázka rozsahu působnosti zákona č. 59/1998 Sb., zejména na jaké události se odpovědnost výrobce podle tohoto předpisu vztahuje. Jak již správně uvedly soudy obou stupňů, uvedený zákon vznikl implementací směrnice Rady Evropských společenství 85/374/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vady výrobků (dále jen „směrnice“) a po rekodifikaci soukromého práva byl takřka v totožném znění inkorporován do ustanovení § 2939 a následujících o. z. Přestože je pro posouzení věci rozhodující právní úprava platná a účinná v okamžiku škodní události, tedy zákon č. 59/1998 Sb., všechny tři výše vyjmenované předpisy vystihují normu, která má být aplikována v předmětné situaci, a při nalézání práva je tedy možné, při dodržení uznávaných výkladových pravidel, vycházet analogicky i z argumentace využívané při vý