25 Cdo 2749/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2749/2024-590 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: E. K., zastoupená JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: T. E., o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 230/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2024, č. j. 71 Co 287/2023-534, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 9 C 230/2022-163, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se označování žalobkyně jako „osoby známé tím, že opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy“, jako „pachatele trestného činu“ a jako „nedůvěryhodné osoby pokoušející se mařit spravedlnost“, a to v rámci jakéhokoliv řízení před soudem a dále jakýmkoliv veřejnosti volně přístupným způsobem (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaslat jí písemnou omluvu specifikovaného znění (výrok II), a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobkyně se požadovaných nároků domáhala z titulu ochrany osobnosti s ohledem na to, že žalovaný podle jejího názoru uvedl nepravdivá tvrzení v rámci insolvenčních řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 65 INS 14446/2015 proti dlužníkovi J. K. (manžel žalobkyně) a pod sp. zn. KSPH 65 INS 2454/2022 proti žalobkyni. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení manžela žalobkyně. Podání z 3. 7. 2022 žalovaný zaslal v rámci tohoto insolvenčního řízení a uvedl v něm: „vzhledem k neustálým pokusům o maření spravedlnosti, nedůvěryhodně jednající osoby E. K., jsem nucen veškeré její jednání kontrolovat a činit nezbytné kroky k tomu, aby vše probíhalo řádně dle zákona“. Podání rovněž obsahuje žádost o doplnění znaleckého posudku, sdělení, z jakého důvodu žalovaný píše citovaný text, a konstatování, že zápočet žalobkyní provedený v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 276/2017 v roce 2017 je podezřelý, neboť původní věřitelka pohledávku nevlastní od roku 2016. K podání žalovaný připojil prohlášení žalobkyně o majetkových poměrech z naposled uvedeného řízení, v němž žalobkyně mezi své dluhy zařadila i pohledávku žalovaného, proti které měla podle tam uvedeného textu provést zápočet v daném řízení, dále návrh na vstup nabyvatele pohledávky do insolvenčního řízení včetně smlouvy o postoupení pohledávek, v jejímž důsledku žalovaný nabyl pohledávku za žalobkyní od původní věřitelky v roce 2016, a rovněž oznámení o postoupení pohledávky, které bylo zasláno v této souvislosti žalobkyni v prosinci 2016. V podání z 13. 7. 2022 žalovaný mimo jiné napsal: „vzhledem k neustálým pokusům o maření spravedlnosti, nedůvěryhodně jednající osoby E. K., jsem nucen veškeré její jednání kontrolovat a činit nezbytné kroky k tomu, aby vše probíhalo řádně dle zákona, jelikož je tato osoba známá tím, že opakovaně poskytuje soudům lživé, vykonstruované a účelové důkazy“. Žalovaný zde rovněž uvedl, že popisovaný zápočet pohledávky učiněný žalobkyní je nemožný a z jakého důvodu. Přílohou tohoto podání je smlouva o postoupení pohledávky, dle které žalovaný nabyl pohledávku za žalobkyní v roce 2016, jakož i prohlášení žalobkyně o majetkových poměrech, které zaslala do příslušného spisu, ke kterému založila i seznam svých dluhů, a označila zde pohledávku žalovaného s tím, že proti ní započetla svou pohledávku v řízení o žalobě na náhradu škody. Žalovaný měl do insolvenčního spisu zaslat rovněž trestní oznámení, která mají být rovněž veřejně dostupná v insolvenčním rejstříku, avšak žalobkyně tuto skutečnost neprokázala a soud prvního stupně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistil, že žádná podání obsahující trestní oznámení, a to jak v případě žalobkyně, tak jejího manžela, v něm nejsou dostupná. 2. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 81 odst. 1 a 2 a § 82 odst. 2 (správně § 82 odst. 1) o. z. Uzavřel, že podstatou sporu bylo posouzení, zda žalovaný protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobkyně výroky, které vyřkl z pozice účastníka insolvenčního řízení (přihlášeného věřitele) manžela žalobkyně. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 137/2007, s tím, že se váže k účastníkům občanského soudního řízení, přičemž žalovaný předmětné výroky uvedl v insolvenčním řízení manžela žalobkyně, takže fakticky nejde o vztah mezi účastníky, avšak příslušné závěry lze vztáhnout i na projednávanou věc, neboť žalovaný měl pohledávku proti žalobkyni a jejímu manželovi. Žalovaný tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení manžela žalobkyně, která ve vztahu k této pohledávce provedla zápočet z titulu náhrady škody, takže se jedná o související otázky. Soud prvního stupně zdůraznil, že na pasáže z podání žalovaného, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, je třeba pohlížet v širším kontextu a nikoliv odděleně. Žalovaný se cítil být znevýhodněn oproti ostatním věřitelům, neboť zjistil, že žalobkyně a její manžel si půjčovali i u jiných subjektů než u jeho právní předchůdkyně. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 276/2017, v němž se žalobkyně po právní předchůdkyni žalovaného neúspěšně domáhala náhrady tvrzené škody, žalobkyně do žádosti o osvobození od soudního poplatku zahrnula svůj dluh vůči žalobci, nicméně u něj uvedla, že provedla zápočet proti dané pohledávce. Žalovaný se tak mohl cítit dotčen, neboť tušil, že žaloba není důvodná a žalobkyně jejím prostřednictvím vytváří další pohledávky v podobě nákladů řízení, které nebude vzhledem ke své finanční situaci hradit. Z právě uvedeného tedy žalovaný vyvodil hodnotící soud, že žalobkyně je nedůvěryhodná. Hodnotící soudy uvedené v podáních z 3. 7. a 13. 7. 2022 tak nejsou zcela smyšlené či nepravdivé, pokud nejsou vytrženy z kontextu. Z příloh připojených k uvedeným podáním si navíc případný čtenář může sám posoudit, zda je příslušný výrok pravdivý či ne. Žalobkyně a žalovaný coby účastníci insolvenčního řízení požívají menší ochrany, než kdyby se jednalo o osoby, které se z určitého jednání nařknou veřejně, například prostřednictvím tisku či sociálních sítí. Výroky žalovaného měly vztah k předmětu řízení, jednalo se o argumentaci týkající se jím přihlášené pohledávky a jejího možného zániku započtením a jde o hodnotící soudy (kritiku), kterými žalovaný hodnotí jednání žalobkyně a vyjadřuje k němu vlastní úsudek. Ačkoliv se dané výroky mohou jevit jako expresivní, je pravdou, že žalobkyně se žalobou v příslušném řízení úspěšná nebyla. Soud proto výroky žalovaného nepovažoval za exces při výkonu jeho procesních práv, neboť text příslušných podání není objektivně schopen zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Jelikož se žalobkyně nedomáhala ochrany ve vztahu k výrokům žalovaného v rámci jejího insolvenčního řízení, ale insolvenčního řízení manžela, postrádá argumentace ohledně nahlížení potenciálních zaměstnavatelů do insolvenčního rejstříku logiku. Případný zaměstnavatel navíc těžko bude procházet veškeré záznamy ve spise, spíše si toliko ověří průběh insolvence. Žalobkyně navíc v tomto směru neoznačila žádný důkaz. Jde-li o podané trestní oznámení, nebylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno, přičemž z jeho povahy je zřejmé, že osoba, kterou podatel podezřívá ze spáchání trestného činu, je označena za jeho pachatele. Samotné trestní oznámení není obžalobou či odsuzujícím rozsudkem, a to ani v očích veřejnosti. Insolvenční rejstřík podle názoru soudu prvního stupně nelze přirovnávat k tištěným či elektronickým médiím, a to s ohledem na okruh lidí, který může ovlivnit. 3. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 71 Co 287/2023-534, ve vztahu k výroku I rozsudku soudu prvního stupně odvolací řízení zastavil (výrok I), ve výrocích II a III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení zpět své odvolání proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud proto v tomto rozsahu odvolací řízení zastavil. Konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a věc rovněž správně posoudil z právního hlediska, takže na jeho závěry v podrobnostech odkázal. Odvolací soud shrnul judikatorní závěry týkající se zásahu do osobnosti fyzické osoby a uzavřel, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně ze strany žalovaného nedošlo. K tvrzenému zásahu mělo dojít při výkonu jiného subjektivního práva žalovaného jako účastníka insolvenčního řízení, tj. při plnění práv a povinností v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. V době vytýkaného jed