25 Cdo 2918/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2918/2024-183 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. Š., zastoupený Mgr. Milošem Švandou, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1947/37, 602 00 Brno, proti žalovanému: JUDr. Libor Konečný, IČO 66225841, se sídlem Moravské náměstí 1007/14, 602 00 Brno, zastoupený Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 1007/14, 602 00 Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem Na slupi 134/15, 128 00 Praha, o 536 280 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 242 C 5/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 38 Co 67/2024-162, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 38 Co 67/2024-162, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č. j. 242 C 5/2022-121, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 242 C 5/2022-121, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 536 280 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení o náhradu škody, kterou měl žalovaný způsobit pochybením při výkonu advokacie, vyšel soud ze zjištění, že na základě generální plné moci ze dne 17. 6. 2014 zastupoval žalovaný žalobce v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 220/2014, proti M. K. (dále jen „dlužník“), o zaplacení 1 656 000 Kč s příslušenstvím. Dne 20. 2. 2015, pod č. j. KSBR 26 INS 4425/2015-A-3, byla Krajským soudem v Brně vydána vyhláška, kterou insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Usnesením ze dne 27. 2. 2015, č. j. KSBR 26 INS 4425/2015-A-8, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení, ustanovil insolvenčního správce a vyzval dlužníkovy věřitele k přihlášení pohledávek za dlužníkem ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení; posledním dnem této lhůty byl den 30. 3. 2015. Žalovaný přihlásil pohledávku žalobce (v celkové výši 1 721 060,38 Kč) dne 30. 4. 2015. Tato přihláška žalobce coby věřitele byla odmítnuta usnesením insolvenčního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. KSBR 26 INS 4425/2015–P4–2, neboť byla podána po uplynutí posledního dne lhůty. Usnesením ze dne 24. 3. 2020, č. j. KSBR 26 INS 4425/2015–B–27, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka a mimo jiné osvobodil dlužníka od placení v rozhodnutí vymezených dosud neuspokojených pohledávek, mezi něž patřila i pohledávka žalobce. Právně soud věc posoudil podle § 16 a § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále „zákon o advokacii“), § 314 odst. 1, § 395 odst. 1, § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění zákona č. 294/2013 Sb. (dále jen „insolvenční zákon“) a § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dovodil porušení povinností žalovaného při zastupování žalobce, neboť v důsledku nedostatečné aktivity a bdělosti žalovaného se žalobci nedostala včas informace o insolvenčním řízení dlužníka a přihláška pohledávky žalobce do tohoto řízení byla podána opožděně, což vedlo k nevymahatelnosti pohledávky žalobce po dlužníku. Soud nepřisvědčil námitce promlčení s tím, že počátek promlčecí lhůty navazuje na rozhodnutí insolvenčního soudu o splnění oddlužení dlužníka a o jeho osvobození od placení mj. zbylých pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo nebo které nebyly přihlášeny, ač být měly. Dovodil, že proces zahájení oddlužení není definitivním rozhodnutím ve věci (nemusí být rozhodnuto o osvobození dlužníka od zbylých pohledávek), proto až tímto rozhodnutím byla definitivně nastolena nevymahatelnost pohledávky žalobce vůči dlužníkovi. 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č. j. 38 Co 67/2024-162, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze zastupování žalobce ve smyslu § 16 zákona o advokacii. Žalovaný měl kontrolovat, zda proti dlužníku jeho klienta nebylo zahájeno insolvenční řízení, v kladném případě jej o tom informovat a konzultovat s ním další postup (např. podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení). Neztotožnil se však s posouzením námitky promlčení nároku soudem prvního stupně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že promlčecí lhůta počala běžet již v souvislosti s usnesením insolvenčního soudu ze dne 11. 8. 2015, kterým byla přihláška žalobce coby věřitele odmítnuta z důvodu jejího podání po uplynutí posledního dne lhůty pro přihlášení pohledávek. V souvislosti s tímto rozhodnutím a s návrhem dlužníka na povolení oddlužení ze dne 20. 2. 2015 (ve kterém dlužník deklaroval schopnost uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 31,16 %), muselo být žalobci zřejmé, že mu vznikla škoda, neboť jeho pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena. Žalobce na základě těchto právních skutečností již k 11. 8. 2015 věděl, že mu vznikla škoda, v jaké výši a kdo za ni odpovídá a mohl svou pohledávku vůči žalovanému na náhradu škody uplatnit u soudu. Jestliže byla žaloba podána u soudu až dne 22. 2. 2022, došlo k tomu po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dosud dovolacím soudem nevyřešené otázky počátku běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené advokátem včasným nepřihlášením pohledávky věřitele do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka klienta, ve kterém je úpadek dlužníka řešen formou oddlužení. S odkazem na jednotlivá ustanovení insolvenčního zákona dovolatel namítá, že rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty je okamžik zveřejnění rozhodnutí insolvenčního soudu, s nímž jsou spojeny účinky ukončení insolvenčního řízení (procesu oddlužení), tedy v tomto případě rozhodnutí ze dne 24. 3. 2020, č. j. KSBR 26 INS 4425/2015-B-27. Závěr o vzniku škody tak bylo možno učinit až poté, co insolvenční soud rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek, neboť až do vydání tohoto konstitutivního rozhodnutí měl dlužník stále povinnost zaplatit dlužnou pohledávku. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 948/2007 s tím, že odvolacím soudem odkazovaná judikatura na projednávanou věc pro skutkovou odlišnost nedopadá, neboť se jednalo o konkurzní řízení a právnickou osobu. Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu spatřoval v tom, že se odvolací soud nezabýval otázkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 85/2010), že otázku promlčení soud neposoudil podle § 650 o. z. (33 Odo 477/2001) a poukázal na vadu řízení spočívající v absenci poučení podle § 118a o. s. ř. (29 Cdo 1829/2011 a 29 ICdo 12/2020). Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadeném rozsahu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, případně i zrušení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné, neboť otázka promlčení, zejména pak počátku běhu promlčecí doby, byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu opakovaně řešena a odvolací soud rozhodl plně v jejích intencích. Vůči žalobci nikdy nejednal nečestně nebo nemravně, proto jím vznesená námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. 5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce je přípustné pro řešení otázky počátku běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené advokátem opožděným přihlášením pohledávky věřitele do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka jeho klienta, je-li úpadek dlužníka řešen formou oddlužení, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Dovolání je důvodné. 6. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. 7. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 8. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlč