25 Cdo 3209/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3209/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3209/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3209.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Spolu způsobení si újmy poškozeným Dotčené předpisy:§ 2910 o. z. § 2918 o. z. § 2927 o. z. § 2932 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3209/2024-288 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) R. R., a b) R. R., oba zastoupeni Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 17/9, Opava, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o 459 564,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 253/2021, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 25 Co 125/2024-252, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 25 Co 125/2024-252, s výjimkou části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé mezi žalobkyní b) a žalovanou, se zrušuje spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 10. 2023, č. j. 25 C 253/2021-208, ve výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce a) ohledně 331 396,53 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích III a VI, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a věc se v tomto rozsahu vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 20. 10. 2023, č. j. 25 C 253/2021-208, uložil žalované, aby zaplatila žalobci a) 110 466 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení 331 396,53 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni b) 4 425,50 Kč s příslušenstvím (výrok IV), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně b) domáhala zaplacení 13 276,50 Kč s příslušenstvím (výrok V), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a VI). Rozhodl tak o nároku na pojistné plnění za škody a nemajetkové újmy vzniklé žalobcům při dopravní nehodě, k níž došlo dne 13. 10. 2018 v 16:55 hodin na dálnici D11 v km XY ve směru jízdy na Hradec Králové. Žalobce a) se při řízení osobního motorového vozidla značky Ford registrační značky XY jedoucího v pravém jízdním pruhu bezprostředně před předjížděcím manévrem dostatečně nepřesvědčil o dopravní situaci za vozidlem a při vybočení vlevo do levého jízdního pruhu vjel do jízdní dráhy za ním jedoucímu vozidlu značky BMW registrační značky XY řízenému A. B., jehož odpovědnost za újmu způsobenou provozem motorového vozidla byla pojištěna u žalované pojisitelky. Řidič B. přední částí vozidla narazil do zadní části vozidla značky Ford, uvedl je do smyku s následným nárazem do středového betonového svodidla, při němž žalobce a) utrpěl zranění. K průběhu nehody soud podrobně zkoumal posudky znalců Ing. Vladimíra Bátrly a Bc. Daniela Pýchy a znaleckého ústavu Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice a na jejich základě vyhodnotil, že z technického hlediska byla příčinou nehodového děje jednak pozdní registrace vozidla BMW řidičem vozidla Ford před zahájením manévru příčného přemístění do levého jízdního pruhu (řidič vozidla Ford zaznamenal zezadu jedoucí vozidlo v době, kdy vjížděl do levého jízdního pruhu, tj. v takové vzdálenosti před vozidlem BMW, která by nebyla bezpečná ani při rychlosti 130 km v hodině, neboť by řidiče nutila ke snížení rychlosti při jízdě v levém jízdním pruhu), jednak rychlost jízdy vozidla BMW, která byla stanovena asi 173 km/h v době reakce řidiče na pohyb vozidla Ford do levého jízdního pruhu. V případě rychlosti jízdy 130 km/h by řidič vozidla BMW měl možnost snížit rychlost na rychlost s vozidlem Ford s podstatnou rezervou a ke střetu by nedošlo. Rychlost jízdy vozidla BMW tak představuje prvek, který znemožňoval odvrácení nehodového děje. Soud prvního stupně dále podrobně rozebral přestupkové řízení vedené s žalobcem a), zejména rozhodnutí Městského úřadu Kolín odboru dopravy ze dne 4. 3. 2020, č. j. MUKOLIN/OD 26054/20-holy, a na ně navazující rozhodnutí správních soudů, z nichž vyplynulo, že byly zjištěny dvě příčiny střetu vozidel, a to porušení pravidel pro předjíždění podle § 17 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu) ze strany žalobce a) a nedodržení povolené rychlosti podle § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu ze strany řidiče B. Z toho soud dovodil, že určitou míru viny na střetu nesou oba řidiči. Řidič B. porušil jednu právní povinnost (nepřiměřená rychlost jízdy, jejíž přesnou hodnotu se nepodařilo určit) a žalobce a) celkem tři (nedání znamení o změně směru jízdy, neregistrace zezadu přijíždějícího vozidla a následné zpomalení na 112 km/h v levém jízdním pruhu). Jakou rychlostí svědek B. jel, nelze podle soudu exaktním způsobem zjistit, nicméně je zřejmé, že nejvyšší povolenou rychlost překročil, neboť to sám přiznal ve svých výpovědích, což je i logické, neboť pokud chtěl předjíždět vozidla jedoucí před ním v pravém jízdním pruhu, přičemž vozidlo žalobce a) plynule na základě zapnutého tempomatu jelo rychlostí 125 km/h, pak je nepochybné, že pro předjetí takového vozidla musel zvolit rychlost výrazně vyšší, tedy aspoň o 20 km/h. Exaktně nelze rychlost vozidla řidiče B. zjistit, podle soudu jel minimálně rychlostí 150 km v hodině. Podle závěru posudku znaleckého ústavu jel rychlostí 173 km v hodině; posudek znalce Pýchy se přiklání k rychlosti 142,6 až 175 km/hod. Řidič B. reagoval na náhlou překážku vytvořenou žalobcem a), který mu vjel do levého jízdního pruhu, ačkoli ho tím omezil a ohrozil, čímž porušil povinnost danou § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Svědek reagoval přiměřeně tím způsobem, že začal brzdit. Žalobce a) vjel řidiči B. do levého jízdního pruhu v době, kdy mu to neumožňovala pravidla silničního provozu, a to z toho důvodu, že nesledoval dostatečně provoz za sebou a vozidlo BMW přehlédl anebo se vůbec nepodíval dozadu; žalobce a) nedával ani znamení o změně směru jízdy, neměl tedy zapnuté levé směrové světlo, čímž porušil další povinnost zakotvenou v zákoně o provozu na pozemních komunikacích. Obě tyto skutečnosti považoval soud za okolnosti, které vedly ke vzniku škody a k jejímu zvýšení, neboť svědek B. měl o to méně času na reakci a přizpůsobení své rychlosti nastalé dopravní situaci. Svědek B. totiž mohl reagovat v tomto případě až v okamžiku, kdy žalobce a) najel do levého jízdního pruhu. Žalobce a) po přejetí do levého jízdního pruhu namísto zrychlení, jak by bylo logické při plánovaném předjíždění cisterny, zpomalil, a to až na rychlost 112 km/h z původních 125 km/h. Toto zpomalení vedlo ke zvětšení rozdílu rychlostí obou vozidel a rovněž přispělo ke zvýšení škody na poškození obou vozidel. Soud tedy shledal tři zásadní faktory (porušené povinnosti) způsobující vznik škody na straně žalobce a), jeden faktor (porušenou povinnost) pak na straně svědka B., a z toho dovodil poměr zavinění tři ku jedné k tíži žalobce a). Na vzniku škody se projevila i rychlost reakcí žalobce a), který v době nehody měl již přes 72 let. Z videozáznamu kamery umístěné ve vozidle Ford lze usuzovat na jeho pomalé a relativně nepřiměřené reakce na provoz na pozemní komunikaci (nezkontrolování si situace za vozidlem při přejíždění do levého pruhu, zpomalení při předjíždění namísto akcelerace atp.). Třebaže má žalobce a) řidičský průkaz vydaný německými orgány, při řízení na území České republiky (i jako český státní příslušník) podléhá českým pravidlům silničního provozu, mezi nimiž je stanovena jako jedna z podmínek zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel. Zákon o silničním provozu stanoví podmínku, kterou musí splňovat každý držitel řidičského oprávnění/řidič vozidla, přičemž splnění těchto podmínek musí trvat po celou dobu řízení vozidel (po celou dobu držení řidičského oprávnění), tedy bez ohledu na to, kdy a na jakou dobu a kým mu byl vydán řidičský průkaz. Jedná se totiž o podmínku zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, která není vázána na platnost řidičského průkazu, ale která musí být splněna vždy. Podmínku zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel je povinen splňovat i žalobce a), který je taktéž povinen absolvovat povinné pravidelné lékařské prohlídky, jinak není oprávněn řídit motorová vozidla, a to přesto, že mu byl vydán řidičský průkaz v cizině. Z výpovědi žalobce a) však vyplývá, že žalobce a) prohlídku zdravotní způsob