25 Cdo 3228/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3228/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2020 Spisová značka:25 Cdo 3228/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3228.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Obec Dotčené předpisy:§ 38 předpisu č. 128/2000Sb. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3228/2019-651 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: m., IČO XY, se sídlem úřadu XY, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Bělehradská 2056/3, Karlovy Vary, proti žalovaným: 1. I. M., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Petrem Bayerem, advokátem se sídlem náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 507/6, Cheb, a 2. L. J., IČO XY, se sídlem XY, zastoupený JUDr. Ladislavem Kubíčkem, advokátem se sídlem Mánesova 265/13, Cheb, za účasti vedlejší účastnice na straně 2. žalovaného: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem Kostelní 840, Stříbro, o zaplacení 337.734 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 352/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2019, č. j. 14 Co 213/2018-578, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2019, č. j. 14 Co 213/2018-578, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti prvního žalovaného zaplatit žalobci společně a nerozdílně s druhým žalovaným 337.734 Kč s příslušenstvím, se mění takto: Rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 16 C 352/2015-507, se potvrzuje v části výroku, jíž byla žaloba proti prvnímu žalovanému zamítnuta. II. Dovolání druhého žalovaného se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení před okresním soudem 228.980 Kč a před odvolacím soudem 24.103 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Bayera, advokáta. IV. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.051 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Bayera, advokáta. V. Druhý žalovaný a vedlejší účastnice na straně druhého žalovaného jsou povinni rovným dílem zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před okresním soudem 233.816 Kč a před odvolacím soudem 40.990 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Karla Jelínka, advokáta. VI. Ve vztahu mezi žalobcem, druhým žalovaným a vedlejší účastnicí na straně druhého žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 29. 3. 2018, č. j. 16 C 352/2015-507, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci 337.734 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud tak rozhodl o nároku na náhradu škody, představované náklady řízení, které žalobce podle pravomocného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „rozhodčí soud“) ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. Rsp 1558/12 (dále jen „rozhodčí nález“), zaplatil dne 4. 1. 2013 společnosti THERMIA-BAU a.s. (dále též jen „zhotovitel“). Ta podle zjištění okresního soudu zhotovila pro žalobce opožděně dílo (stavbu hřiště), žalobce dílo převzal, přesto však na základě ujednání o zádržném podle smlouvy o dílo přijal od Komerční banky a.s. záruku 3.491.986,80 Kč, k jejímuž čerpání byl oprávněn jen do doby převzetí díla. Zhotovitel byl pak nucen bance částku odpovídající záruce s příslušenstvím uhradit, čímž mu vznikla škoda. Žalobce zhotoviteli dopisem ze dne 10. 6. 2011 vyúčtoval smluvní pokutu za pozdní dokončení díla ve výši 3.494.064 Kč. V době od 28. 3. 2012 do 3. 12. 2014 první žalovaný jako starosta jednal za žalobce navenek a vykonával pravomoci městské rady, neboť žalobce neměl zvolenu radu města. Společnost THERMIA-BAU a.s. uplatnila svůj nárok na náhradu shora uvedené škody dne 1. 8. 2012 žalobou u rozhodčího soudu, rozhodčí žaloba byla žalobci doručena dne 10. 8. 2012. Žalobce (jednající prvním žalovaným) udělil dne 13. 8. 2012 druhému žalovanému plnou moc k zastupování v rozhodčím řízení. Druhý žalovaný v rozhodčím řízení neuplatnil jako obranu započtení nároku žalobce proti THERMIA-BAU a.s. na zaplacení smluvní pokuty. Tento nárok uplatnil dne 8. 2. 2013 samostatnou rozhodčí žalobou, v rozhodčím řízení uspěl a byla mu přisouzena též náhrada nákladů rozhodčího řízení, avšak tyto pohledávky žalobce nejsou vymahatelné, neboť THERMIA-BAU a.s. přisouzenou smluvní pokutu ani náklady řízení nezaplatila, podala sama na sebe insolvenční návrh a 13. 9. 2013 skončila v úpadku. Okresní soud uplatněný nárok posoudil podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalovanými vznesenou námitku promlčení shledal nedůvodnou, neboť žalobci vznikla škoda až zaplacením nákladů rozhodčího řízení dne 4. 1. 2013, žaloba byla podána 30. 12. 2015, tedy před uplynutím objektivní promlčecí lhůty podle § 106 odst. 2 obč. zák. Neuplynula ani dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 obč. zák., která nezačala běžet dne 4. 1. 2012, kdy byl starostou žalobce první žalovaný (jenž má v této věci protichůdný právní zájem než žalobce), ale až dne 3. 12. 2014, kdy se stala starostou žalobce jiná osoba než první žalovaný. Žalobu proti prvnímu žalovanému neshledal okresní soud důvodnou, když uzavřel, že první žalovaný sice věděl o tom, že žalobce zadržuje zhotoviteli neoprávněně vyčerpanou bankovní záruku a současně má proti němu započitatelnou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty, ale až do doručení rozhodčí žaloby dne 10. 8. 2012 se oprávněně domníval, že spor byl předchozím vedením žalobce urovnán. Navíc první žalovaný ihned po obdržení rozhodčí žaloby udělil druhému žalovanému (advokátu) plnou moc k zastupování v rozhodčím řízení, čímž jako osoba oprávněná jednat za žalobce učinil vše, co po něm bylo možno jako po řádném hospodáři v dané situaci požadovat. Okresní soud uzavřel, že žalobci za škodu neodpovídá podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s § 420 obč. zák. ani druhý žalovaný, neboť vznik povinnosti žalobce k náhradě nákladů rozhodčího řízení není v příčinné souvislosti s tím, že druhý žalovaný neučinil v rozhodčím řízení projev započtení nároku žalobce na smluvní pokutu vůči THERMIA-BAU a.s. Nelze totiž předvídat, jak by rozhodčí soud námitku započtení hodnotil a jaké by bylo rozhodnutí o nákladech rozhodčího řízení v případě započtení. Žalobce by se svou obranou mohl být úspěšný, ale to by ještě nemuselo nutně znamenat, že by mu nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 14 Co 213/2018-578, změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil oběma žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 337.734 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, že první žalovaný věděl o smluvní pokutě, o tom, že byla zhotoviteli vyúčtována dopisem z 10. 6. 2011 i o tom, že žalobce zadržuje bankovní záruku za účelem úhrady smluvní pokuty, a to ještě předtím, než se stal starostou žalobce. Jak žalobce, tak první žalovaný však až do zahájení rozhodčího řízení měli za to, že zhotovitel nebude náhradu škody požadovat. Odvolací soud dále doplněným dokazováním vzal za prokázané, že součástí příloh rozhodčí žaloby byl dopis žalobce z 20. 10. 2011, z něhož byla zřejmá existence nároku na smluvní pokutu, jakož i to, že jej zhotovitel neuznává. Odvolací soud se předně zcela ztotožnil s posouzením námitky promlčení okresním soudem. Podle odvolacího soudu pak první žalovaný porušil povinnost řádné péče o majetek obce podle § 38 odst. 1 a 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, tím, že ihned po obdržení rozhodčí žaloby neinformoval druhého žalovaného o existenci započitatelné pohledávky žalobce na zaplacení smluvní pokuty, nedal mu pokyn k jejímu započtení v rozhodčím řízení, ani ji sám nezapočetl. Proto podle § 420 obč. zák. odpovídá za škodu tím vzniklou, a to společně a nerozdílně s druhým žalovaným, který se nejpozději z rozhodčí žaloby a jejích příloh dozvěděl o započitatelné pohledávce žalobce. Podle vlastního vyjádření pak druhý žalovaný věděl o existenci nároku na smluvní pokutu nejpozději při prvním jednání rozhodčího soudu. Započtení této pohledávky žalobce za zhotovitelem bylo základní a nejjednodušší obra