25 Cdo 3510/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3510/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3510/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3510.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Změna návrhu na zahájení řízení Svoboda projevu Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 82 o. z. § 95 o. s. ř. čl. 17 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 10 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1335/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3510/2022-214 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: V. R., zastoupený Mgr. Simonou Samuelson, advokátkou se sídlem Na Příkopě 393/11, Praha 1, proti žalovanému: Občanské sdružení Britské listy, se sídlem V Zahradách 1081/9, Dobřichovice, IČO 26519887, zastoupený JUDr. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 44/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 222/2022-184, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 222/2022-184, v části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o platební povinnosti žalovaného (výrok IV) a náhradě nákladů řízení (výrok VII), a ve výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení, se zrušuje spolu s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 6. 2022, č. j. 5 C 44/2019-141, ve výroku IV o platební povinnosti žalovaného a ve výroku VII o náhradě nákladů řízení a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Dovolání proti zbývající výroku I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 222/2022-184, se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 5 C 44/2019-141, uložil žalovanému, aby odstranil z jeho webových stránek text nadepsaný „Spisovatelka I. (nesprávně uvedeno E.) P.: Děkuji vám, že se vám podařilo umlčet rasistu R., 14. 3. 2016“ s textem ocitovaným ve výroku I rozsudku (dále též jen „článek 1“) a odkaz navazující na sdělení, že sheffieldský lékař je vyšetřován za islamofobní články publikované v ČR (výrok II), zamítl žalobu v požadavku na odstranění článku „Sheffieldský lékař vyšetřován za „islamofobní“ články publikované v ČR 8. 3. 2016“ (dále též jen „článek 2“) z týchž webových stránek (výrok III), uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 400.000 Kč (výrok IV), žalobu ohledně dalších 200.000 Kč zamítl (výrok V), dále zamítl žalobu, aby tehdejší 2. žalované (I. P., narozená dne XY, bytem XY, která byla v úvodu sporu vedena jako 3. žalovaná, neboť 2. žalovaným byl statutární orgán 1. žalovaného a šéfredaktor deníku Britské listy Jan Čulík, narozený XY, bytem XY, proti němuž bylo řízení zastaveno) byla uložena povinnost zaplatit 600.000 Kč (výrok VI), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII a VIII). 2. Soud vyšel ze zjištění, že dne 23. 1. 2016 byl na českém webu Parlamentní listy zveřejněn rozhovor se žalobcem uvedený slovy „Šokující slova českého lékaře žijícího v Anglii: Muslimské lékařky odmítají sundat šátek při vstupu na operační sál, muslimští lékaři odbíhají od pacienta k modlitbám, čtení koránu během operace“, v němž hovoří zejména o sílící islamizaci Velké Británie, o konfrontaci evropské a islámské kultury, motivaci k násilí v islámské kultuře, prosazování islámu v běžném životě anglické společnosti a v nemocničním prostředí, nepřípustnosti kritizování islámu v Anglii stavěné na roveň nepřípustnosti kritiky komunistického režimu v bývalém Československu, vývozu džihádistů z Anglie, petici podepsané britskými muslimy požadující zákaz vstupu Donalda Trumpa, selhávání Evropské unie a nezbytnosti bránit masové muslimské imigraci. V článku 1 uveřejněném v internetovém deníku Britské listy byla ocitována zpráva I. P. Janu Čulíkovi a následně vyjádření Jana Čulíka k informacím šířeným V. R. Jan Čulík poukázal na svou dlouholetou snahu zprostředkovávat výměnu informací mezi českým a britským prostředím a zdůraznil, že v Británii žije skoro čtyřicet let a že považoval za svou občanskou povinnost informovat anglosaské prostředí o nehoráznostech publikovaných panem R., jež podávají hrubě zkreslený obraz o britské společnosti; i po ověření situace přímo v oblasti Sheffieldu lze mít řadu tvrzení ohledně průběhu běžného života v Anglii poznamenaného islamizací za nepravdivá a je nepřijatelné, aby lékař šířil o určité části populace rasistické předsudky. Rovněž se v tomto článku uvádí, že jeho autor některé pasáže přeložil z češtiny do angličtiny a dal je k dispozici vedení nemocnice; znění těchto výňatků v angličtině a češtině bylo k textu připojeno. Soud dále zjistil, že I. P. komunikovala s redaktorem žalované ohledně upozornění na situaci v nemocnici v Sheffieldu, dále, že Britské listy dne 7. 3. 2016 zveřejnily článek o vyšetřování V. R. jeho zaměstnavatelem, přičemž tentýž článek vyšel se stejným názvem v deníku „The Star“ a deníku „Sheffield Telegraph“. Prošetřování sheffieldskou nemocnicí skončilo konstatováním, že výroky žalobce neporušují právní předpisy Spojeného království. 3. Soud po srovnání obsahu předmětných článků dospěl k závěru, že žalovaný se dopustil hned několika nepřesností, které je třeba pokládat za protiprávní. Předně bez souhlasu I. P. použil nepřesnou citaci z mailu adresovaného Janu Čulíkovi, čímž byl zdůrazněn negativní přístup „veřejnosti“ k žalobci. Dále pak k článku připojil předmluvu, subjektivní komentář k následujícímu článku, jímž je čtenář naváděn k tomu, aby žalobce pokládal za rasistu a lékaře, jenž profesně selhal, následuje pak udání řediteli nemocnice, v němž je žalobce označen za osobu systematicky dopouštějící se islamofobních výroků, k čemuž je připojen nepřesně přeložený rozhovor. Protiprávnost je dána i tím, že celý článek účelově nabádá zaměstnavatele žalobce k označení žalobce za rasistu a islamofoba se všemi negativními důsledky. Podle soudu nejde o přípustnou nadsázku či provokaci podněcující veřejnou diskusi, ale o úmyslné umlčení a poškození žalobce, což stvrzuje i reakce zaměstnavatele žalobce. Žalované nelze přičítat následky způsobené postojem Sheffieldské nemocnice, článek však žalobci přivodil společenskou újmu, finanční ztráty z důvodu stěhování a nákladů na právní pomoc, pocit ohrožení a nejistoty celé rodiny a zdravotní následky. Žalobce se sice poskytnutím rozhovoru zapojil do veřejného života, a je tak povinen snášet negativní reakce veřejnosti, případně kritiku svých názorů, avšak publikace nepřesně přeloženého a účelově upraveného článku se subjektivním hodnocením nelze pokládat za férovou kritiku, kterou by byl žalobce povinen strpět. Utrpěná újma na cti, pověsti a jméně je přitom jednoznačně v příčinné souvislosti s článkem žalované, jehož stažení se tedy žalobce důvodně domáhá. Zpráva, že žalobce je vyšetřován svým zaměstnavatelem za islamofobní články publikované v ČR, je zprávou pravdivou a nezasahuje do osobnostních práv žalobce, nicméně je-li doplněna o odkaz na původní článek s poznámkou „podrobnosti v angličtině zde“ a odkaz je opětovným zveřejněním článku 1, lze žalobci vyhovět i v požadavku na odstranění tohoto odkazu. Ohledně požadované peněžité náhrady soud přihlédl k dlouhodobým stresujícím následkům dané situace na žalobce a na jeho manželku i k tomu, že se žalobce svou publikační činností a poskytnutím rozhovoru Parlamentním listům dobrovolně vystavil veřejné kritice, proto soud požadované odškodnění snížil o jednu třetinu (spoluúčast žalobce) na 400.000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud dále shledal, že tehdejší 2. žalovaná nesouhlasila se zveřejněním svého výroku, a nejednala tak vůči žalobci protiprávně, proto ve vztahu k ní žalobu zamítl. 4. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 222/2022-184, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 6. 2022, č. j. 5 C 44/2019-141, ve výrocích ukládajících povinnosti žalovanému (včetně povinnosti nahradit náklady řízení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Skutková zjištění soudu prvního stupně označil za správná a dostatečná. Právní posouzení věci podle odvolacího soudu odpovídá požadavkům § 81, § 82 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“, neboť posuzovaný článek neobsahuje pouhé hodnocení postojů žalobce, ale jeho názory zkresluje tak, že nabádá čtenáře, aby žalobce