25 Cdo 3525/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3525/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3525/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3525.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Pojištění Dotčené předpisy:§ 2959 o. z. § 24 odst. 9 předpisu č. 168/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3525/2024-475 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Česká kancelář pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, zastoupená Mgr. Lukášem Fialou, advokátem se sídlem Na Křivce 1562/18, Praha 10, proti žalovaným: 1. M. R., zastoupený Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 327/1, Havířov, a 2. J. S., zastoupený JUDr. Janou Fuskovou, advokátkou se sídlem Fryštátská 64/9, Karviná, o zaplacení 1.352.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 17 C 240/2018, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2024, č. j. 71 Co 338/2023-426, takto: I. Dovolání se odmítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.988 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Lukáše Fialy. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala žalované částky z titulu regresní náhrady za odškodnění, které vyplatila poškozeným v souvislosti s dopravní nehodou způsobenou druhým žalovaným s nepojištěným vozidlem ve vlastnictví prvního žalovaného. 2. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 17 C 240/2018-322, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 1.352.300 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení žalobkyni (výrok II) a státu (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že 15. 4. 2017 došlo k dopravní nehodě s vozidlem řízeným druhým žalovaným, při níž jako spolujezdec zahynul T. L. (dále též „zemřelý“). Proti druhému žalovanému bylo vedeno trestní řízení, jež však bylo odloženo pro jeho nepřípustnost, neboť duševní choroba druhého žalovaného, která nastala až po spáchání činu, mu trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání. Povinnost prvního žalovaného k náhradě části vyplaceného plnění žalobkyni vyplývá z § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). První žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající z § 4 citovaného zákona, jelikož neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla. Okresní soud neshledal důvodnou uplatněnou námitku promlčení části práva žalobkyně, protože plnění z garančního fondu bylo poškozeným vyplaceno postupně ve dnech 15. 12. 2017, 4. 1. 2018, 6. 4. 2018 a 13. 11. 2018, a právo tedy bylo u soudu 2. 12. 2020 uplatněno včas. Právo na náhradu toho, co žalobkyně plnila poškozeným, se vůči povinným osobám promlčuje v obecné promlčecí době trvající 3 roky podle § 629 o. z. Výši plnění poskytnutého jednotlivým poškozeným z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy shledal soud prvního stupně v mezích zákona a obvyklé praxe. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se této problematiky s tím, že vycházel z dvacetinásobku průměrné mzdy v roce 2016. Náhrada nemajetkové újmy náleží otci zemřelého T. L. ve výši 500.000 Kč, jeho sestře ve výši 350.000 Kč, jeho bratrům ve výši 300.000 Kč a synovcům ve výši 250.000 Kč. Žalobkyně přihlédla k okolnostem případu a toto plnění krátila všem poškozeným o 40 %, neboť zemřelý nebyl připoután, měl vědomost o požití alkoholu řidičem jakož i o skutečnosti, že nemá platné řidičské oprávnění. Oprávněnými shledal rovněž požadované náklady poškozených na právní zastoupení v souvislosti s uplatněním jejich nároků. 3. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 71 Co 338/2023-426, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jde-li o uložení povinnosti prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni 1.352.300 Kč s částí úroku z prodlení, a změnil jej, jde-li o část úroku z prodlení co do jeho procentuální výše a okamžiku, od nějž žalobkyni náleží, ve zbylém rozsahu, tedy ve zbývající části úroku z prodlení, žalobu zamítl (výrok I), uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni a státu (výroky II, III a IV) a prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V). Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, vyjma problematiky úroku z prodlení. Zdůraznil, že s ohledem na okamžik, kdy došlo k předmětné dopravní nehodě, je nezbytné vycházet ze znění § 24 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2017. Konstatoval, že druhý žalovaný vozidlo opakovaně užíval a měl snad úmysl je v budoucnu získat do svého vlastnictví, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by k prodeji a k předání vozidla došlo před dopravní nehodou. K otázce promlčení odvolací soud uvedl, že nárok žalobkyně vyplývající z § 24 zákona č. 168/1999 Sb. má povahu originárního nároku, který se promlčuje v obecné tříleté lhůtě běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Počátek běhu promlčecí doby se tak odvíjí od data výplaty plnění. S ohledem na dobu výplaty jednotlivých částek poškozeným (od června 2017 do listopadu 2018) a na dobu uplatnění jednotlivých nároků žalobou, popř. rozšířením žaloby, byly nároky uplatněny včas, tedy před uplynutím promlčecí doby. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku ohledně nesprávné výše vyplacených částek. Náklady Hasičského záchranného sboru, zdravotní pojišťovny, uhrazeného pohřebného či související s právním zastoupením poškozených byly řádně doloženy listinnými doklady. Zjevně nepřiměřená není ani náhrada nemajetkové újmy pozůstalým po zemřelém T. L. S ohledem na blízké a intenzivní vztahy mezi zemřelým a jeho příbuznými (otcem, sourozenci a synovci) náleží těmto osobám náhrada nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. za duševní útrapy způsobené jeho úmrtím. Pokud jde o posouzení otázky úroku z prodlení, vznikl sice žalobkyni regresní nárok vůči prvnímu žalovanému již dnem následujícím poté, kdy příslušné částky pozůstalým vyplatila, ale splatnost tohoto nároku nastala až poté, kdy tyto částky vůči prvnímu žalovanému uplatnila. Odvolací soud dále konkretizoval, od jakého okamžiku žalobkyni náleží v souvislosti s jednotlivými přiznanými částkami úrok z prodlení, jejž přiznal podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši bez ohledu na výši uváděnou v žalobních návrzích. 4. Rozsudek odvolacího soudu výslovně v rozsahu všech jeho výroků napadl první žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítal následující procesní vady: [1] Soudy obou stupňů nesprávně uvedly trvalý pobyt prvního žalovaného, jenž je od roku 2019 veden na ohlašovně Magistrátu města Karviná. [2] Postupem odvolacího soudu, který v důsledku podání odvolání prvním žalovaným nejednal rovněž s druhým žalovaným jako solidárním dlužníkem prvního žalovaného, došlo ke krácení práv druhého žalovaného. [3] Prvnímu žalovanému nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. [4] Odvolací soud žalobkyni kompenzoval zkrácení časového úseku na úhradu úroků z prodlení zvýšením úrokové sazby a navedl ji tím ke změně žaloby, čímž porušil zásadu dispoziční a zásadu zákazu reformationis in peius. Před soudem prvního stupně neměla být žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. 5. Dovolatel dále nesouhlasil s právním posouzením otázky převodu vlastnického práva, neboť předmětné vozidlo prodal druhému žalovanému a předložil v tomto směru patřičná skutková tvrzení, přičemž odkazoval především na svědecké výpovědi a listiny, jež obsáhle analyzoval. Uvedl, že k převodu vlastnického práva dochází v případě movitých věcí samotnou účinností kupní smlouvy, a druhý žalovaný se tak stal vlastníkem vozidla uzavřením kupní smlouvy a převzetím vozidla, nikoliv až uhrazením celkové kupní ceny či změnou evidence vlastníka v registru vozidel, přičemž registr silničních vozidel má výhradně evidenční povahu. Dovolatel v tomto směru odkázal například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1708/2006. Tím, že první žalovaný nepodal žádost o zápis