25 Cdo 361/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 361/2024-332 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) P. K., b) P. K., c) J. Č., d) H. K., e) F. K., f) H. K., všichni zastoupeni Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 3 878 233,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 75/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 21 Co 343/2021-290, ve znění doplňujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. 21 Co 343/2021-318, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 28 C 75/2018-188, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2022, č. j. 28 C 75/2018-299, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) 61 178,60 Kč (výrok 1), žalobci b) 70 000 Kč (výrok 2), žalobci c) 58 232 Kč (výrok 3), žalobkyni d) 62 448,80 Kč (výrok 4), žalobci e) 58 232 Kč (výrok 5), žalobkyni f) 27 536,20 Kč (výrok 6), vše s úrokem z prodlení 8,05 % od 28. 1. 2018 do zaplacení, zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně a) domáhala zaplacení dalších 710 366,40 Kč (výrok 7), žalobce b) dalších 580 000 Kč (výrok 8), žalobce c) dalších 448 520 Kč (výrok 9), žalobkyně d) dalších 713 196,20 Kč (výrok 10), žalobce e) dalších 696 269 Kč (výrok 11), žalobkyně f) dalších 729 881,80 Kč (výrok 12), vše rovněž s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok 13). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), která jim vznikla v souvislosti s úmrtím P. K.. Vyšel ze zjištění, že dne 18. 10. 2015 Z. G., který řídil vozidlo Audi pojištěné pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované, způsobil dopravní nehodu tak, že v důsledku nepřiměřené rychlosti pod vlivem alkoholu přejel do protisměru, kde čelně narazil do protijedoucího osobního automobilu řízeného M. H., který se převrátil na střechu; viník nehody neposkytl zraněným pomoc a z místa nehody utekl. Řidička vozidla utrpěla vážná zranění, stejně jako její spolujezdec P. K., který seděl na předním sedadle, nebyl připoután bezpečnostním pásem a na místě nehody zemřel. Viník nehody byl trestně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Žalovaná před zahájením řízení vyplatila žalobkyni a) 264 736 Kč včetně nákladů pohřbu, žalobcům b) 350 000 Kč, c) 250 000 Kč, d) 271 087 Kč včetně nákladů na náhrobek, e) 250 000 Kč a žalobkyni f) 250 637 Kč včetně pronájmu hrobového místa a fota na náhrobek. Žalobkyně a) byla manželka zemřelého. Seznámila se s ním v roce 1994, v roce 2002 uzavřeli manželství a v roce 2003 se jim narodil syn – žalobce b). S manželem měli hezký vztah, společné zájmy, jezdili spolu na dovolenou, trávili čas na chalupě u rodičů, později ve své vlastní chalupě, kde se scházela celá širší rodina. Byla na manželovi finančně závislá. Po dopravní nehodě se psychicky zhroutila, musela vyhledat pomoc psychiatra a psychologa, dva roky užívala léky. Půl roku před smrtí manžela začala tušit, že manžel má mimomanželský vztah s M. H; s ohledem na tuto okolnost soud neuvěřil tvrzení žalobkyně a), že její vztah s manželem byl mimořádný. Žalobce b) měl s otcem velmi úzký vztah, trávili spolu volný čas, sportovali spolu, hráli počítačové hry, po smrti otce začal mít problémy ve škole, bezdůvodně ze školy odcházel. Žalobce c), nevlastní syn zemřelého, s ním měl blízký vztah, hodně společných aktivit, sportovali spolu, jezdili na dovolené a na chalupu, nežil s ním však ve společné domácnosti ani na něm nebyl finančně závislý. Žalobci d) a e) byli rodiči zemřelého, měli s ním hezký vztah, často se stýkali a vzájemně si pomáhali. Žalobkyně f) byla sestrou zemřelého, i ona s ním měla blízký vztah, stýkali se jednou týdně, trávili spolu víkendy. Musela zařizovat vše kolem pohřbu. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2959, § 2918, § 2957 o. z. a zákona č. 168/1999 Sb. Základní částku náhrady za nemajetkovou újmu stanovil soud podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 ve výši 513 720 Kč. Za okolnost ovlivňující výši náhrady u všech žalobců shledal intenzitu jejich vztahu se zemřelým, která se však nevymykala běžnému průměru a odpovídala vztahům v rodinách, kde příbuzní mají nekonfliktní hezké vztahy, vzájemně se navštěvují, vypomáhají si a tráví spolu část svého volného času. Pouze u žalobkyně a) zohlednil, že vztah mezi manžely nemohl být mimořádný, jestliže byl narušen mimomanželským vztahem zemřelého s M. H. Na straně škůdce považoval soud za podstatnou skutečnost, že způsobil dopravní nehodu bezohlednou jízdou, pod vlivem alkoholu a z místa nehody utekl, aniž by účastníkům poskytl či přivolal pomoc. Při úvahách o stanovení výše nemajetkové újmy odkázal soud na řadu srovnatelných případů rozhodovaných různými soudy. Za přiměřenou považoval náhradu nemajetkové újmy u žalobkyně a) ve výši základní náhrady 513 720 Kč, u žalobce b) ve výši 700 000 Kč s ohledem na jeho věk a ekonomickou závislost na otci, u žalobců c), d) a e) náhradu v základní výši 513 720 Kč a u žalobkyně f) 90 % základní částky (462 348 Kč) s ohledem na prokázaný charakter a intenzitu jejich vztahů. Vzhledem k tomu, že nepřipoutání bezpečnostními pásy se na úmrtí P. K. podílelo zásadním způsobem, stanovil soud míru jeho spoluzavinění v rozsahu 40 % (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1022/2019). Spoluzpůsobení újmy zemřelým ve větším rozsahu nepovažoval soud prvního stupně za adekvátní, neboť primární příčinou úmrtí P. K. byla bezohledná jízda viníka dopravní nehody pod vlivem alkoholu. Při zohlednění výše uvedených skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobcům přísluší doplatek pojistného plnění v rozsahu uvedeném ve výrocích 1 až 6, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky 7 až 12). 2. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 21 Co 343/2021-290, ve znění doplňujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, č. j. 21 Co 343/2021-318, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku 7 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) dalších 51 930,40 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu tento výrok potvrdil (výrok I), potvrdil rozsudek ve výrocích 8, 9, 11 a 12 (výrok II a doplňující rozsudek), změnil jej ve výroku 10 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni d) dalších 324,20 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (výrok IV). Odvolací soud se ztotožnil se stanovením míry spoluúčasti P. K. ve výši 40 %. Z dokazování totiž vyplynulo, že pokud by použil bezpečnostní pás, utrpěl by sice těžká zranění, avšak k úmrtí by nedošlo. V případě žalobkyně a) odvolací soud navýšil náhradu nemajetkové újmy na částku 600 000 Kč, neboť soud prvního stupně nezohlednil kritérium její finanční závislosti na zemřelém. Současně odvolací soud rozhodl i o žalobkyní a) podle § 2961 o. z. požadované náhradě nákladů pohřbu ve výši 29 741 Kč. Obě částky krátil o 40 % a odečetl od nich plnění vyplacené pojišťovnou. U žalobce b) odvolací soud nad rámec kritérií hodnocených soudem prvního stupně zohlednil zhoršení jeho psychického stavu, což vedlo ke zhoršení prospěchu ve škole. Přesto považoval částku přiznanou soudem prvního stupně za přiměřenou. V případě žalobců c), d), e) a f) se odvolací soud stran výše náhrady zcela ztotožnil se soudem prvního stupně. Ve vztahu k žalobkyni d) však soud prvního stupně nesprávně vypočetl nárok na náhradu nákladů pohřbu podle § 2961 o. z., a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a přiznal jí dalších 324,20 Kč s příslušenstvím. Nárok všech žalobců na náhradu nákladů právního zastoupení vynaložených v souvislosti s mimosoudním uplatněním pohledávky u žalované považoval odvolací soud za správně zamítnutý, neboť ho žalovaná uspokojila ještě před zahájením řízení. 3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku II a částech výroků I a III, jimiž byly potvrzeny zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně, napadli žalobci dovoláním. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, neboť nerespektoval všechna tam vymezená kritéria a zabýval se pouze otázkou existenční závislosti žalobců na zemřelém a úrovní jejich vztahů, jejichž kvalitu navíc nepromítl do výše náhrady. Nijak nehodnotil kritérium věku zesnulého ani okolnosti na straně škůdce. Byť tyto námitky vznášeli dovolatelé již v odvolání, odvolací soud se jimi nezabýval. Zdůraznili, že kvalitní a intenzivní vztahy nejsou v současné době běžné, a proto jejich prokázání mezi žalobci a zem