25 Cdo 3625/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3625/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2023 Spisová značka:25 Cdo 3625/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3625.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bolestné Promlčení Dotčené předpisy:§ 620 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3625/2022-208 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Z. V., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, IČO 63998530, o 1.642.819 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 27/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 13 Co 175/2022-188, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 13 Co 175/2022-188, a rozsudek Okresního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 3. 2022, č. j. 27 C 27/2020-159, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 27 C 27/2020-159, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 556.601 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně požadovala pojistné plnění za újmu na zdraví (zlomenina hrudní kosti a žeber, traumatický hemo-pneumothorax, trhlina sleziny a jater, zlomeniny pánve a levé stehenní kosti, mnohačetné kontuze a obrna lýtkového nervu) způsobenou jí řidičem osobního motorového vozidla, jež bylo v době nehody dne 6. 2. 2016 pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované pojišťovny. Poté, co bylo samostatným usnesením pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno řízení o náhradu za ztížení společenského uplatnění, na něž žalovaná žalobkyni plnila 1.025.986 Kč, shledal soud důvodnou námitku promlčení ohledně nároku na náhradu bolestného. Z provedeného dokazování zejména lékařskými zprávami zjistil, že žalobkyně utrpěla bolest pro zlomeninu levé stehenní kosti, hospitalizována byla ve Fakultní nemocnici v Brně od 6. 2. 2016 do 1. 3. 2016 a v Nemocnici Pelhřimov od 4. 3. 2016 do 8. 4. 2016 (propouštěcí zpráva konstatuje pohyblivost levé dolní končetiny bez zjevnější bolestivosti, dotažení flexe až bolestivé), v roce 2017 neměla akutní bolesti v souvislosti s dopravní nehodou, toliko doznívající, respektive přetrvávající bolest, zapříčiněnou nehodou, respektive následnými operacemi. Lékařské zprávy se nezmiňují o žádné bolesti, s výjimkou bolesti levé dolní končetiny a bolesti v bederní páteři, podle zprávy ze dne 25. 5. 2016 z odborné léčebny žalobkyně dokonce žádné bolesti neudávala. Za přesvědčivé měl soud odborné vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína doc. MUDr. Radovana Uvízla, Ph.D., který vznik bolesti vázal k akutní fázi bolestivého stavu a výslovně spojil ustálení bolesti s okamžikem její maximální intenzity, tedy k 25. 2. 2016 při provedení posledního invazivního výkonu, jímž byla drenáž pravé hrudní dutiny k odstranění krve nahromaděné při úrazu. Oproti tomu žalobkyní předkládaný posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie (specializace traumatologie) a stanovení nemateriální újmy na zdraví MUDr. Milana Kutáčka, který své hodnocení týkající se levé stehenní kosti vztáhl na všechny ostatní bolesti a za stabilizaci bolesti po úrazu prohlásil den, který se týkal pouze bolestivosti hojení levé stehenní kosti, měl soud za odporující doloženým lékařským zprávám. Z hlediska bolesti se tedy stav žalobkyně ustálil dne 25. 2. 2016 po drenáži hemotoraxu vpravo a počínaje dnem 26. 2. 2016 počala běžet tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jež skončila přede dnem 28. 1. 2020, kdy byla podána žaloba. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. 13 Co 175/2022-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými a právními závěry, které soud prvního stupně vedly k zamítnutí žaloby. Odvolací soud připomněl, že žalobkyně byla po dopravní nehodě od 6. 2. 2016 hospitalizována a podrobila se operačním zákrokům, poslední z nich proběhl dne 25. 2. 2016; z nemocnice byla propuštěna 8. 4. 2016 a rehabilitace, nejprve ústavní, posléze ambulantní, byla ukončena dne 11. 7. 2017. V souladu s ustálenou judikaturou přitom vznik bolesti, která má být odškodněna, předpokládá, že konkrétní bolest dosáhla určité intenzity, kterou již lze odškodnit, tedy vznik škody se váže k počátku, kdy se bolest stala odškodnitelnou. Proto odvolací soud intenzitu bolesti časově vztáhl k fázi léčby bezprostředně po úrazu, nikoliv však ke dni poslední operace, ale ke dni ukončení hospitalizace, tedy k dubnu 2016, kdy se bolest stala odškodnitelnou. Tehdy bylo možné provést její ohodnocení, aniž by bylo významné, kdy bolest zhodnotil znalec. Byla-li žaloba podána až 28. 1. 2020, stalo se tak po marném uplynutí promlčecí lhůty. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, přičemž otázka hmotného práva nebyla současně za daných skutkových okolností vůbec řešena. Podle dovolatelky soudy pochybily při posouzení počátku běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 620 o. z. u náhrady bolestného. Výkladem termínu „stabilizace bolesti“, podávaným Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví ohledně okamžiku rozhodného pro možnost vyčíslení bolestného a počátek běhu promlčecí lhůty, se judikatura doposud nezabývala. K mylné aplikaci procesního práva pak došlo ze strany odvolacího soudu tím, že vlastní úvahou rozhodl o skutečnostech, ke kterým je třeba odborných znalostí z oboru zdravotnictví. O nesprávnosti náhledu odvolacího soudu podle dovolatelky svědčí závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 332/2005, podle nějž lze hodnocení bolesti provést až v době její stabilizace. V souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3484/2019 a sp. zn. 25 Cdo 4303/2019 je i v daném případně rozhodný počátek běhu promlčecí lhůty práva poškozené vůči škůdci, přičemž u újmy na zdraví jde toliko o subjektivní tříletou promlčecí lhůtu ve smyslu § 620 o. z. Vědomost o újmě v podobě vytrpěné bolesti pak nastává až v situaci, kdy se zdravotní stav natolik ustálil, že lze objektivně provést zhodnocení bolesti, jak vyslovil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 676/2007. Pro danou věc jsou podle dovolatelky rovněž přiléhavé závěry vyjádřené v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2558/2020, v němž Nejvyšší soud odmítl úvahu spojující počátek běhu promlčecí doby s datem ukončení hospitalizace. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1200/2022 nelze po poškozeném chtít, aby v průběhu léčby průběžně vyhodnocoval, zda je jeho zdravotní stav již ustálen, a vědomost o svém stavu tak může nabýt až tehdy, byl-li léčebný proces definitivně ukončen nebo se na ustálenosti jeho stavu shodli lékaři. Dovolatelka má za to, že obdobný přístup, vyjádřený k náhradě za ztížení společenského uplatnění, se prosadí i u nároků z titulu bolestného po těžkých polytraumatech s komplikovanou léčbou. Pojem stabilizace bolesti přitom nebyl doposud vyložen a je třeba zodpovědět, lze-li jej ztotožnit s okamžikem propuštění z hospitalizace navazující bezprostředně na utrpěné poškození zdraví, probíhá-li léčení utrpěných zranění komplikované prodloužením doby hojení zlomeniny stehenní kosti. Metodika odškodňování bolesti přitom pracuje s tím, že bolest může vznikat nejen při škodní události, ale též při léčení či odstraňování újmy na zdraví. Ke stabilizaci bolesti zde tedy došlo až po ukončení rehabilitační léčby dne 11. 7. 2017, do té doby nebyla bolest trvalá, aby byla zohlednitelná v rámci odškodnění ztížení společenského uplatnění. Závěr o stabilizaci bolesti přitom závisí na vyjádření odborného lékaře, nikoli na volné úvaze soudu. Z procesního hlediska soud pochybil, rozhodl-li o ustálení zdravotního stavu žalobkyně volnou úvahou, ačkoliv jde o posouzení skutečnosti, k níž je třeba odborných znalostí. Žalobkyní předložený znalecký posudek přitom určil datum stabilizace bolesti právě ke dni 11. 7. 2017. Soud neodstranil rozpor tohoto znaleckého posudku s žalovanou předkládaným odbo