25 Cdo 3683/2015 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3683/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:25 Cdo 3683/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3683.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zvířata Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 115/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3683/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Českého rybářského svazu – Západočeského územního svazu v Plzni, z. s., se sídlem v Plzni, Tovární 5, IČO 00434124, zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, proti žalované České republice – Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Jižní Předměstí, Škroupova 18, IČO 70890366, o 268.381,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 18/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2015, č. j. 12 Co 474/2014-204, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2015, č. j. 12 Co 474/2014-204, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 9. 2014, č. j. 11 C 18/2013-159, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 8. 9. 2014, č. j. 11 C 18/2013-159, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 268.381,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je ve smyslu § 2 písmena f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, subjektem oprávněným k výkonu rybářského práva v revírech tekoucích vod, ve kterých dochází ke vzniku škody predační činností kormorána velkého, který je chráněným živočichem podle § 3 písmena c) zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Škoda vzniká jednak úhynem ryb (přímou konzumací kormoránem nebo v důsledku jejich zranění a stresu) jednak zmařením nákladů vynaložených žalobcem na vyprodukování ryb. Soud dospěl k závěru, že žalobci v době od 29. 12. 2011 do 15. 3. 2012 vznikla škoda v rozsahu zbytečně vynaložených nákladů na zarybnění, odpovídající hodnotě ryb, které kormorán velký zkonzumoval (žalobce požadoval náhradu v poloviční výši). Tyto náklady žalobce vynaložil, aniž se dostavil očekávaný výsledek, tedy možnost ulovení ryb příslušnými členy rybářského svazu či jinými oprávněnými osobami. Soud se při určení výše škody opřel o znalecký posudek doc. Ing. Luska, CSc., který při výpočtu vycházel z počtu pozorovaných kusů kormorána velkého v období měsíců na přelomu roku 2010 a 2011, z potravní potřeby jedince kormorána velkého v rozsahu 0,5 kg/den a z průměrné tržní hodnoty 8 druhů ryb pro mimopstruhové revíry a 3 druhů ryb pro pstruhové revíry. Množství odlovených ryb ověřil soud znaleckým posudkem Ing. Miloše Čejky. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 4. 2015, č. j. 12 Co 474/2014-204, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil lhůtu k plnění a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Neuznal námitku žalované, že nevylovené ryby ve vodních tocích jsou věcí ničí (nedošlo tedy ke snížení majetku žalobce) a že náklady na zarybnění nemohou odpovídat hodnotě dospělých ryb. Uvedl, že z důvodové zprávy k novele zákona č. 150/2000 Sb. provedené zákonem č. 130/2006 Sb. vyplývá, že jediným právním předpisem upravujícím poskytování kompenzace za škodu způsobenou vybranými chráněnými živočichy je zákon č. 150/2000 Sb., neboť právní řád České republiky neupravuje vlastnictví k volně žijícím živočichům, a nelze proto aplikovat obecná ustanovení § 420 a násl. obč. zák. Dodal, že žalobce se nedomáhá úhrady toho, co musel navíc poskytnout na zarybnění jemu svěřených lokalit, ale náhrady za ryby, které kormoráni ve vymezeném období skutečně ulovili nebo poškodili a způsobili jejich úhyn, jak bylo vypočteno ve znaleckých posudcích doc. Ing. Luska, CSc. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Namítá, že podle stávající praxe jsou ryby žijící v tekoucích vodách věcí ničí, tudíž nejsou ve vlastnictví žalobce. Nelze mu proto za ně poskytnout náhradu v hodnotě uhynulých ryb. Zákon č. 115/2000 Sb. podle jejího názoru hovoří pouze o náhradě skutečné škody na rybách, nezmiňuje prostředky marně vynaložené na zarybnění, případně prostředky vynaložené na reparaci stavu vyvolaného škodnou událostí, takovou újmu je třeba prokázat a nelze ji uplatňovat v režimu zákona č. 115/2000 Sb. Ohledně výše škody pak namítá, že nelze ztotožňovat hodnotu nasazovaného plodu (při zarybňování) s hodnotou dospělé ryby (tak jak učinil znalec), nebylo také bráno v potaz, do jaké míry pocházely uhynulé ryby z přirozeného prostředí, nebo ze sádky žalobce. V řízení pak nebylo prokázáno, zda a v jaké výši měl žalobce případné zvýšené náklady na zarybňování. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, popř. aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 4. 2015, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné a důvodné, neboť závěr odvolacího soudu o výši škody je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 54 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 115/2000 Sb. náhrady škod poskytuje stát za podmínek, v rozsahu a způsobem, které jsou stanoveny tímto zákonem. Podle § 2 písm. b) zákona č. 115/2000 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí škodou újma způsobená vybraným živočichem uvedeným v § 3 na životě nebo zdraví fyzické osoby anebo na majetku osob uvedeném v § 4 písm. b) až i). Rybami se pak podle písm. d) téhož ustanovení míní ryby chované k hospodářským účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách; a rovněž ryby v rybářských revírech. Podle § 4 písm. d) zákona č. 115/2000 Sb. nahrazuje se škoda způsobená vybraným živočichem na rybách za předpokladu splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 115/2000 Sb. náhradu škody na rybách lze poskytnout jen při splnění těchto dalších podmínek: a) škoda byla způsobena kormoránem velkým, nebo b) škoda byla způsobena vydrou říční, pokud se v době a na místě vzniku škody prokazatelně zdržovala; byla-li škoda způsobena na rybách v sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách, poskytne se náhrada škody jen tehdy, pokud tyto byly v době vzniku škody oploceny a na případném přítoku a odtoku vody opatřeny mřížkami bránícími vniknutí vydry. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 115/2000 Sb. způsob výpočtu výše škody ve smyslu tohoto zákona na vymezených domestikovaných zvířatech, psech sloužících k jejich hlídání, rybách, včelstvech a včelařském zařízení, nesklizených polních plodinách, trvalých porostech, uzavřených objektech nebo movitých věcech v uzavřených objektech stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Zákon č. 115/2000 Sb. představuje podrobnou úpravu podmínek, za nichž stát odškodňuje nepříznivé působení chráněných živočichů. Činí tak taxativním výčtem nároků, který je užší než obecná úprava v občanském zákoníku, a stanovením některých omezujících podmínek, za nichž nárok vzniká. Tento zvláštní zákon (lex specialis) sám nedefinuje újmu, která má být hrazena, a k popisu jednotlivých dílčích nároků, které hodlá uspokojit, používá obecnou občanskoprávní terminologii (srov. např. škoda na životě a zdraví fyzických osob či škoda na zvířatech a věcech ve výčtovém ustanovení § 3), přičemž ke konkrétnímu způsobu vyčíslení náhrady pak zmocňuje ministerstvo k vydání vyhlášky (to