25 Cdo 3740/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3740/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 5. 2021 Spisová značka:25 Cdo 3740/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3740.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví Smlouva cestovní Dotčené předpisy:§ 449 odst. 3 obč. zák. § 442 obč. zák. § 852b obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3740/2020-199 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) A. S., narozená XY, a b) J. S., narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalované: Cestovní kancelář FISCHER, a. s., se sídlem Babákova 2390/2, Praha 4, IČO 26141647, zastoupená Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, o 347.010,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 29/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 11 Co 371/2019-167, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 11 Co 371/2019-167, se zrušuje v části výroku I, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 6. 2018, č. j. 42 C 29/2017-100, tak, že se žaloba zamítá co do požadavku žalobkyně a) na zaplacení částky 157.200 Kč s příslušenstvím, a dále v nákladových výrocích II a IV a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 6. 2018, č. j. 42 C 29/2017-100, uložil žalované zaplatit oběma žalobcům účelné náklady spojené s léčením žalobkyně a) v období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 4.770,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), náhradu majetkové újmy vzniklé vynaložením prostředků na zajištění její základní obsluhy v období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 250.000 Kč s příslušenstvím (výrok II); zamítl žalobu ohledně částky 92.240 Kč s příslušenstvím představující náhradu za náklady na zajištění základní obsluhy za uvedené období (výrok III) a výroky IV a V rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci se dne 21. 4. 2005 zúčastnili zájezdu do Egypta organizovaného žalovanou a na výletě do Káhiry dne 25. 4. 2005, zakoupeném od delegáta žalované, havaroval autobus s cestujícími a žalobkyně a) utrpěla zranění s trvalými následky. Byla uznána plně invalidní, v období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 potřebovala asistenci při obsluze a ošetřování, které jí zabezpečoval žalobce b), její manžel. Žalobkyně a) pobírá podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, příspěvek na péči ve výši 4.400 Kč měsíčně. Soud věc posoudil podle § 420 a § 852a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá žalobkyni a) za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou autobusu při plnění závazku z cestovní smlouvy. Žalobcům proto náleží náhrada nákladů spojených s léčením v celkové výši 4.770,50 Kč s příslušenstvím za zakoupené léky. Ohledně nároku na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni uzavřel, že žalobkyně je na žalobce plně odkázána a ošetřovatelské úkony jsou v intencích zákona o sociálních službách. Nesouhlasil však s výčtem úkonů v rozsahu 15,5 hodiny denně, neboť žalobce b) je vysokého věku a není v jeho silách poskytovat nepřetržitou péči takový čas, neboť by nebyl schopen zajišťovat své základní potřeby a obsluhovat domácnost. Proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 250.000 Kč a v rozsahu 92.240 Kč žalobu zamítl, přičemž vyšel z paušální částky 120 Kč za 1 hodinu úkonů péče o žalobkyni, jež odpovídá cenám místně a časově obvyklým. Současně zohlednil žalobkyní pobíraný příspěvek na péči ve výši 4.400 Kč. 2. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 11 Co 371/2019-167, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil, ve výroku II jej ve vztahu k žalobci b) změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k žalobkyni a) jej změnil jen tak, že zamítl žalobu co do částky 157.200 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 2. 2017 do zaplacení, co do 0,45 % úroku z prodlení z částky 250.000 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně zrušil, jinak jej v tomto výroku ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným, ačkoli shledal odůvodnění poněkud kusým. K otázce aktivní legitimace připomenul judikaturu dovolacího i Ústavního soudu a uzavřel, že k uplatnění nároku na péči o žalobkyni a) je aktivně legitimována jen sama žalobkyně a), u výdajů na léky, zdravotní pomůcky a cestovné za dopravu, jež jsou hrazeny ze společného jmění manželů, jsou k uplatnění nároku ve výši 4.770,50 Kč věcně aktivně legitimováni oba žalobci. Současně neshledal nedostatek pasivní věcné legitimace žalované, jež odpovídá za škodu podle § 852i obč. zák. K nákladům na zajištění péče o žalobkyni a) uvedl odvolací soud, že tuto péči vykonává žalobce b) jako její manžel, při stanovení výše náhrady nákladů na péči je však nezbytné vycházet z potřeb žalobkyně, nikoli z možností žalobce b). Ztotožnil se s obvodním soudem, že péče o žalobkyni se promítá do všech oblastí života a přesahuje míru rodinné solidarity. Žalobkyně je odkázána na celodenní péči manžela (resp. na péči přes den i v noci, nikoli však nepřetržitou), proto nebylo na místě stanovit přesný rozsah hodin, které vynakládá žalobce b) na jednotlivé činnosti při péči o žalobkyni. Neztotožnil se však s postupem obvodního soudu, jenž přiznal paušální částku 250.000 Kč, neboť ta nebyla pregnantně odůvodněna. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 6061/2016 vydaného ve věci účastníků tohoto řízení při stanovení výše náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, může soud vycházet podpůrně a přiměřeně i z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., nemůže však bez dalšího vyjít z částek odvozených z profesionální sféry. Proto je vhodné vyjít podle § 136 o. s. ř. z minimální mzdy podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kterou by musel poškozený zaplatit potřebnému počtu pečovatelů pracujících na úvazek odpovídající době či úkonům k provedení nezbytných činností péče o jeho osobu. Z uvedených důvodů považoval dovolací soud za korektní a dostatečně transparentní postup určení výše náhrady stanovené jako minimální mzdu, kterou by musela poškozená zaplatit dvěma pečovatelkám pracujícím na plný úvazek měsíčně po odečtení žalobkyní pobírané sociální dávky. Rovněž odvolací soud tedy vycházel z této úvahy a přiznal žalobkyni a) částku 92.800 Kč, odpovídající minimální mzdě v roce 2016 ve výši 9.900 Kč měsíčně, tj. nárok za 2 pečovatelky x 9.900 Kč = 19.800 Kč. Současně zohlednil, že žalobkyně a) pobírala příspěvek na péči v červenci 2016 ve výši 4 000 Kč, od 1. 8. 2016 navýšený na částku 4 400 Kč, a tento příspěvek odečetl od částky 19.800 Kč, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu je-li poškozenému v systému sociálního zabezpečení (služeb) vyplácen příspěvek z důvodu potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o jeho vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, je třeba k této skutečnosti přihlédnout při rozhodování o výši náhrady škody na zdraví v podobě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (péčí), a poskytnutý příspěvek od náhrady nákladů péče odečíst. Celkem tedy náleží žalobkyni a) částka 92.800 Kč s příslušenstvím. Ve vztahu k žalobci b) žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Náhrada nákladů léčení v částce 4.770,50 Kč byla prokázána účtenkami a je důvodná podle § 1970 o. z. včetně příslušenství. 3. Proti výroku I rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba co do částky 157.200 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně a) dovolání. Jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení otázky hmotného práva, zda má náhrada majetkové újmy poškozeného spočívající v nákladech na péči umožnit volbu mezi zajištěním péče prostřednictvím třetích osob nebo osobní péčí nejbližších. Dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení, neboť se domnívá, že tuto otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovac