25 Cdo 3985/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3985/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2013 Spisová značka:25 Cdo 3985/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3985.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Pojištění majetku Dotčené předpisy:§ 431 obč. zák. § 813 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 2. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.4.2013IV.ÚS 1159/13doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto15.4.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3985/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, se sídlem Plzeň, Kamenická 1, proti žalovanému R. M., zastoupenému Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem Praha 4, Zelený pruh 95/97, o 212.560,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 7 C 38/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2011, č.j. 15 Co 201/2008-310, takto: I. Dovolání do výroku II. rozsudku odvolacího soudu se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, při níž svým osobním vozidlem narazil do neosvětleného nákladního vozidla žalovaného stojícího v důsledku poruchy elektroinstalace potmě uprostřed jízdního pruhu. Žalovaná částka 212.560,40 Kč představuje rozdíl mezi škodou vzniklou žalobci (škoda na vozidle a náklady na vypůjčení náhradního vozidla) a pojistným plněním, které mu bylo vyplaceno z havarijního pojištění. Okresní soud Plzeň – sever rozsudkem ze dne 6. 2. 2008, č.j. 7 C 38/2006-224, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 100.672,35 Kč s 2,5% úrokem z prodlení z této částky od 14. 7. 2004 do zaplacení, co do částky 111.885,05 Kč s 2,5% úrokem z prodlení z částky 111.042,40 Kč od 14. 7. 2004 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 16. 1. 2003 ve 20.45 hodin došlo ke srážce osobního vozidla žalobce s nákladním vozidlem žalovaného. Řidič vozidla žalovaného byl pro poruchu elektroinstalace nucen toto vozidlo odstavit tak, že na komunikaci tvořilo neosvětlenou překážku, do níž narazil svým vozidlem žalobce, přestože se osádka neosvětleného vozidla žalovaného pokoušela na překážku upozornit světelnými signály z baterky. Ve smyslu § 431 obč. zák. soud dovodil, že žalobce odpovídá za škodu vzniklou v souvislosti s dopravní nehodou v rozsahu 80 %, neboť svým jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též jen „zákon o silničním provozu“). Podíl žalovaného na vzniklé škodě určil soud podílem 20 %, neboť žalovaný objektivně odpovídá za technický stav svého vozidla, jehož osádka navíc nedodržela povinnost stanovenou v § 33 odst. 2 silničního zákona (osvětlit vozidlo stojící za snížené viditelnosti na pozemní komunikaci). Žalobci vznikla škoda na vozidle ve výši 511.544,78 Kč (náklady na opravu vozidla po odpočtu amortizace) a škoda spočívající v nákladech na zapůjčení náhradního automobilu ve výši 71.817,- Kč; ze smlouvy o havarijním pojištění obdržel žalobce pojistné plnění ve výši 404.033,- Kč. Na vozidle žalovaného vznikla škoda 20.000,- Kč. Po započtení nároku žalovaného proti nároku žalobce dospěl soud k závěru, že žalobce má vůči žalovanému nárok na zaplacení 100.672,35 Kč. K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 6. 2008, č.j. 15 Co 201/2008-265, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 116.674,-Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 14. 7. 2004 do zaplacení a co do částky 95.886,40 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal technickou závadu na vozidle žalovaného za příčinu škodní události a nepovažoval za důvodné kompenzovat nárok žalobce proti nároku na náhradu škody vzniklé žalovanému, když žalovaný nevznesl kompenzační námitku. Uzavřel, že nárok žalobce je opodstatněný ve výši 20 % ze škody vzniklé na jeho vozidle po odečtení amortizace, tj. ve výši 102.311,- Kč, a ve výši 20 % z nákladů na zapůjčení náhradního vozidla, tj. 14.363,- Kč. Na základě dovolání obou účastníků byl rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, č.j. 25 Cdo 4331/2008-294, částečně zrušen (pokud jím bylo žalobě vyhověno co do částky 100.672,35 Kč s příslušenstvím, žaloba byla zamítnuta co do částky 95.886,40 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a věc byla v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení; ve zbytku byla dovolání odmítnuta jako nepřípustná. Dovolací soud odvolacímu soudu vytknul, že nerespektoval ustanovení § 813 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném v době dopravní nehody, upravující postižní právo pojistitele, a při stanovení výše škody nezohlednil plnění, jež bylo žalobci v souvislosti se škodní událostí poskytnuto ze smlouvy o havarijním pojištění jeho vozidla. Pochybení na straně odvolacího soudu shledal též ve způsobu hodnocení okolností podílejících se na vzniku škody, mezi něž patří i objektivní okolnosti nezávislé na zaviněném protiprávním jednání. Odvolací soud znovu rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 13. 7. 2011, č.j. 15 Co 201/2008-310, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve vyhovujícím výroku jej změnil tak, že se žaloba co do částky 84.677,70 Kč zamítá; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodujícími příčinami dopravní nehody byly žalobcovo porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu (nepřizpůsobení rychlosti jízdy okolnostem, jízda rychlostí, jež znemožňovala zastavit na dohledovou vzdálenost, nevěnování se plně řízení vozidla a nesledování situace v provozu) a porušení povinnosti dle § 33 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. žalovaným (neosvětlení vozidla stojícího za snížené viditelnosti na pozemní komunikaci) a technický stav vozidla žalovaného, za nějž žalovaný nese objektivní odpovědnost; míru účasti každého z nich na vzniku škody odvolací soud stanovil na 50 %. Jelikož celková škoda vzniklá žalobci činila 640.211,20 Kč (568.394,20 Kč škoda na vozidle a 71.817 Kč zapůjčení náhradního vozidla), měl by mu žalovaný uhradit polovinu této částky, tj. 320.106,- Kč. Žalobci však bylo ze strany pojišťovny uhrazeno 404.033,- Kč, tj. 63 % celkové škody a v předmětném soudním řízení mu již bylo pravomocně přiznáno 16.001,65 Kč. Žalobci tak byla uhrazena škoda v míře vyšší, než činí podíl žalovaného na vzniku škody, proto odvolací soud žalobu v rozsahu otevřeném odvolacímu přezkumu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v nerespektování závazného právního názoru vysloveného dovolacím soudem v jeho zrušovacím rozsudku. Odvolací soud totiž při stanovení výše nároku žalobce vůči žalovanému (nesprávně) vycházel z částky odpovídající celkové výši škody, aniž zohlednil pojistné plnění, které bylo žalobci v souvislosti se škodní událostí vyplaceno. V rozporu s právním názorem dovolacího soudu tedy nepřihlédl k částečnému přechodu práva na náhradu škody na pojistitele. Pokud tedy celková škoda činila 640.211,20 Kč (jak uzavřel odvolací soud) a žalobci bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 404.033,- Kč, měla být žalovanému, odpovědnému za škodu z poloviny, uložena povinnost zaplatit žalobci 50 % rozdílu mezi uvedenými částkami, tj. 118.089,10 Kč. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci (dovolateli) přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění záko