25 Cdo 432/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 432/2024-334 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: M. V., zastoupený JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem se sídlem Rohanské nábřeží 678/23, 186 00 Praha 8, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 934 260 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 60/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 12 Co 162/2023-299, takto: Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 12 Co 162/2023-299, a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 2. 2023, č. j. 28 C 60/2017-270, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení pojistného plnění náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) v částce 934 260 Kč s příslušenstvím, které představuje zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, (dále jen „vyhláška“). 2. Obvodní soud pro Prahu 8 (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 28 C 60/2017-270, zamítl žalobu na zaplacení 934 260 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 6. 5. 2010 těžce zraněn při dopravní nehodě v XY, při níž se střetl žalobce jedoucí na motocyklu s osobním vozidlem. Zavinění řidičky osobního vozidla bylo potvrzeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2010, č. j. 2 ZT 107/2010-10, jímž bylo její trestní stíhání podmíněně zastaveno. Řidička i provozovatel osobního vozidla byli v době nehody pojištěni u žalované pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou jeho provozem. Žalobce při nehodě utrpěl mimo jiné zlomeninu páteřního obratle, rupturu bederní meziobratlové ploténky L2/L3, tříštivou otevřenou zlomeninu patní kosti levé nohy a poranění levé zadní holenní tepny a podstoupil náročné léčení (vícečetné operace, odběry a aplikace kožních štěpů, odběr a aplikace části tepny, operativní trvalou fixaci páteřního obratle a meziobratlových plotének a dlouhotrvající rehabilitace). K ustálení jeho zdravotního stavu došlo dne 14. 5. 2014. Žalobce tvrdil, že po úrazu je značně pohybově omezen, bez berlí je schopen ujít 200 m a s berlemi sice více, ale musí odpočívat. V noze se mu opakovaně objevuje zánět, rána je často otevřená, což mu působí problémy nejen s léčbou, ale nemůže se věnovat činnostem, kde by hrozilo zanesení infekce do rány, např. chodit plavat a navštěvovat koupaliště. Trpí stálými bolestmi v noze. Má sníženou pohyblivost páteře, výrazné jizvy na těle, musí nosit speciální obuv. Trpí i psychickými obtížemi, neboť je vyloučen ze všech sportovních aktivit, není schopen vykonávat svou profesi truhláře, je odkázán na invalidní důchod a pomoc rodiny, má sníženou schopnost postarat se sám o sebe, což v něm vyvolává nejistotu a obavy z budoucnosti. Před úrazem byl zdravý pracující člověk, věnoval se turistice, chodil na dlouhé procházky se psem, rekreačně se věnoval plavání, bruslení, lyžování, jízdě na kole, hrál fotbal a hokej. Tyto aktivity již nyní dělat nemůže. Ze svědeckých výpovědí (zejména z šetření detektiva S. v roce 2018 a 2019) soud zjistil, že žalobce chodil po obci rychlou chůzí bez berlí, nastupoval bez obtíží do traktoru, jezdil vozidly včetně nákladního vozidla, pro obec vykonává zimní údržbu, má hospodářství, kde pěstuje ovce, husy a psa. Ke zjištění výše náhrady měl soud k dispozici znalecký posudek zpracovaný znalcem MUDr. Janem Zahradníčkem, který předložil žalobce a kde bylo bodové ohodnocení stanoveno ve výši 2 850 bodů (1900 bodů + navýšení o 50 %). Soud však vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného doc. MUDr. Evženem Hrnčířem, CSc., MBA, který předložila žalovaná, a jímž bylo ZSU ohodnoceno 1 714,5 body (1350 bodů, navýšených o 27 %) s tím, že u žalobce jde o lehké postižení malé části páteře bez kořenového dráždění, navíc jeho levá horní končetina byla závažně postižena již před dopravní nehodou. V souladu s tímto posudkem žalovaná odškodnila ZSU žalobce částkou 205 740 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 3 až § 7 vyhlášky a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud neuvěřil tvrzení žalobce o jeho obtížích. Uzavřel, že žalobce zveličil svou imobilitu a nesoběstačnost, neboť začal postupně chodit, ve své truhlářské dílně pracuje, pro obec provádí zimní údržbu a má velké hospodářství a zvířectvo. Toto vše by nemohl realizovat, pokud by trpěl tvrzenými obtížemi, neboť by to pro něj bylo nebezpečné, zvlášť pokud jde o chov zvířat. V řízení nebylo prokázáno, že by za něj některé tyto činnosti vykonával jeho bratr, stejně jako že se rekreačně věnoval sportu. Soud nezohlednil ani žalobcem tvrzené psychické potíže, neboť je neprokázal a neléčí se s nimi. Ohledně nároku na ZSU se soud přiklonil k závěrům znaleckého posudku doc. MUDr. Hrnčíře, který lépe než znalec MUDr. Zahradníček reflektoval skutečnost, že u žalobce byla levá horní končetina závažně poškozena již před nehodou. Uzavřel, že v případě žalobce nejde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, který by odůvodňoval zvýšení náhrady škody na zdraví. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 7. 2023, č. j. 12 Co 162/2023-299, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a s odkazem na § 44 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), § 3 a § 5 až § 7 vyhlášky a judikaturu Nejvyššího soudu se ztotožnil i s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že k vážnému poškození zdraví žalobce došlo již před dopravní nehodou, jeho společenské, kulturní, sportovní a jiné aktivity před vznikem škody byly na úrovni spíše podprůměrné ve srovnání s jedinci jeho věku, a že trvalé následky ani věk, kdy došlo k poškození zdraví, neodůvodňují postup podle § 7 odst. 3 vyhlášky. 4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně stanoviska Cpjn 203/2010. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že soud nedostatečným způsobem právně hodnotil míru jeho zdravotních omezení vzniklých v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Odvolací soud nepřihlédl ke kombinaci vícero poškození zdraví, když v jejich vzájemné kombinaci je celková újma zvýšena oproti pouhému součtu trvalých následků jednotlivých poškození. Nesprávné hodnocení výsledků dokazování pak spatřuje v tom, že namísto provedení jím navrhovaných důkazů, činily soudy závěry ohledně odborných otázek pouze s odkazem na § 121 o. s. ř. Ohledně fyzické zátěže, kterou na něj má drobnochov zvířat, tak z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jak soud tyto údajně obecně známé skutečnosti posoudil a aplikoval. Namítá, že prokázané trvalé nepříznivé zdravotní následky nehody na jeho zdraví byly soudem zlehčovány s poukazem na následky jeho předchozího úrazu. Avšak chybějící články prstu na ruce mu před škodní událostí nijak nebránily nadále vykonávat zaměstnání a obvyklé volnočasové aktivity. Ve srovnání s postižením před úrazem soud řádně nezohlednil trvalé následky těžkých zranění vzniklých po nehodě (poškození páteře s trvalou fixací, absence hybnosti některých obratlů a zároveň těžké poškození nohy), které ho vyřadily z výkonu běžných činností a zaměstnání. Soudy zcela pominuly jeho námitky proti znaleckému posudku předloženému žalovanou a opomenuly jeho důkazní návrhy. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že směřují téměř výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním, proto navrhla odmítnutí nepřípustného dovolání, případně jeho zamítnutí. 6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání je přípustné pro řešení otázky splnění předpokladů pro mimořádné zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, při kterém se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné. 7. V projednávané věci jde o specifické právo poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.), nicméně rozsah povinnosti žalované pojišťovny plnit poškozenému se podle zákon