25 Cdo 796/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 796/2024-577 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Mgr. Petr Němec, IČO 88691071, se sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Mgr. et Mgr. et Mgr. Tomáš Zdechovský, MBA, zastoupený JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., Ph.D., advokátkou se sídlem Příčná 663/8, 110 00 Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 53/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2023, č. j. 25 Co 168/2023-425, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Evy Ondřejové, LL.M, Ph.D. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 4. 2023, č. j. 12 C 53/2022-317, zastavil pro zpětvzetí řízení co do částky 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému smazat z jeho uživatelského profilu @TomasZdechovsky na sociální síti Twitter příspěvky zveřejněné dne 17. 12. 2021 v časech 18:14, 18:28, 18:49, 19:11, 19:17, na omluvu a zaplacení zadostiučinění 150 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 25 Co 168/2023 -425, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je advokátem, žalovaný je místopředsedou KDU-ČSL a europoslancem, oba jsou ve veřejném prostoru a obzvlášť na sociální síti Twitter (nyní X) velmi aktivní. Dne 17. 12. 2021 v 17:32 hod. žalovaný na svém účtu sdílel příspěvek M. V., která je blízkou přítelkyní žalovaného a političkou KDU-ČSL, ve kterém uvedla: „Dnes jsem si zablokovala právníka @SemSuchar. Neznám ubožejší profil na @Twitter než je on. Svou zakomplexovanost a útoky na ženy by měl začít léčit. Nechápu advokátní komoru, že nezasáhne“. Označení Nick@SemSuchar je používán žalobcem a vede při prokliknutí na jeho profil. V dalších příspěvcích téhož dne žalovaný uvedl, že paní V. na žalobce podala trestní oznámení, že je žalobce úchyl, stalker a systematicky útočí na ženy a pronásleduje je. Před 17. 12. 2021 žalobce na Twitteru uváděl dehonestující příspěvky týkající se paní V., žalovaného a dalších osob, mimo jiné žalovaného označil za „jelito“. Po zveřejnění příspěvků žalovaného dne 17. 12. 2021 žalobce opakovaně na sociální síti Twitter vysvětloval, že příspěvky žalovaného jsou neoprávněné, lživé. Mnohokrát informoval o tom, že podal trestní oznámení na žalovaného, o žalobních nárocích, kterých se po něm domáhá, a jak naloží s částkou, kterou takto vysoudí. Žalovaného po mnoho měsíců v příspěvcích zesměšňoval, označoval ho za „lháře, zbabělce, dezinformátora, jelito, brouka Pytlíka, že je u cirkusu“ nebo „má být vyhnán do lesů“ (příspěvky žalobce jsou v plném rozsahu citovány v rozsudku soudu prvního stupně). 3. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc posoudil podle § 81 odst. 1 a 2 a § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a ztotožnil se s právními závěry soudu prvního stupně. Uzavřel, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť umožnil-li třetím osobám přístup ke svému účtu, pak ho to nezbavuje odpovědnosti za příspěvky na tomto účtu zveřejněné. Neshledal, že by sdělením žalovaného, že na žalobce podala paní V. trestní oznámení, bylo jakkoli zasaženo do osobnostních práv žalobce, neboť nejen uživatelé sítě, ale i široká veřejnost vnímá trestní oznámení tak, že neznamená, že se osoba dopustila protiprávního jednání. Má charakter sdělení orgánům činným v trestním řízení, které následně prověřují, zda nebyl spáchán trestný čin. Navíc žalobce na daný příspěvek opakovaně upozorňoval diskutující a informoval o podávání mnoha trestních oznámení z jeho strany. Ve shodě se soudem prvního stupně přihlížel odvolací soud k prostředí sociální sítě Twitter, ve kterém byly výroky žalovaného proneseny. Prostředí a pravidla vytvořená na této sociální síti, a to i k jednotlivým uživatelům této sítě, si nastavují především sami její uživatelé a jsou odlišná od celostátního televizního vysílání nebo tištěných médií. Žalovaným pronesená předmětná tvrzení byla z obecného hlediska nesprávná, byla však posouzena v kontextu prostředí dané sociální sítě a dlouhodobě probíhající výměny názorů mezi účastníky řízení. Oba se dlouhodobě pohybují ve veřejném prostoru i na dané sociální síti, a musí tak strpět kritiku v širším rozsahu než osoby, které se v takovém prostoru nepohybují a které pravidla provázející diskuze a komunikaci na sociální síti nepřijaly. Okolnosti předcházející výrokům žalovaného pak odůvodňují závěr, že je třeba je považovat za hodnotící soudy jakožto výsledek hodnocení žalobcova chování na dané sociální síti. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby bylo do osobnostních práv žalobce neoprávněně zasaženo, zajistil si satisfakci sám. Žalobcem použité výroky nelze považovat za běžné a uctivé. Nazve-li někdo europoslance „jelitem“ a „broukem Pytlíkem“ ve veřejném prostoru, pak se nemůže jednat o elegantní, shovívavé, laskavé a úsměvné označení, jak je hodnotí žalobce. Pro žalobce je příznačné, že své vlastní neobvyklé (z hlediska obecných principů slušného chování) výrazy označuje za projev jeho humorného chování, legrace. Opomíjí, že tyto výroky pronesené ve veřejném prostoru mohou jiné osoby, neznalé žalobcem zmiňovaného humorného naturelu, posuzovat zcela jinak. Odvolací soud neshledal, že by řízení trpělo vadami a rozsudek soudu prvního stupně byl nepřezkoumatelný. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalobce mimořádně dlouhé dovolání (65 stran). V něm předkládá dovolacímu soudu k řešení níže uvedené otázky, jež pokládá za dovolacím soudem dosud neřešené, kromě otázek 36, 37 a 42, u nichž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené praxe dovolacího soudu: 1) Lze v daném případě výroky žalobce „jelito“ a „brouk Pytlík“ (hodnotící úsudky) právně kvalifikovat jako satisfakční ve vztahu k napadeným výrokům žalovaného, jež jsou ve svém souhrnu nepravdivým obviněním ze spáchání trestného činu (skutková tvrzení)? 2) Lze v daném případě hodnotit označení „jelito“ s velmi silnou intenzitou vnímání, když v tomto směru nebylo žalovaným ničeho tvrzeno a ani dokazováno? 3) Pokud odvolací soud při svém hodnocení jednání žalobce jako satisfakčního vycházel i z nějakých jiných výroků (kromě „jelito“ a „brouk Pytlík“) žalobce, ale neuvedl a neodůvodnil je v rozsudku, je takový rozsudek přezkoumatelný? 4) Lze právně kvalifikovat jako součást satisfakce (viz odůvodnění soudu prvního stupně) výroky („lhář“, „dezinformátor“), kterými osoba, do jejíchž osobnostních práv bylo zasaženo, se brání (tzn. mají přímou souvislost se zasahujícími výroky) proti nepravdivým útokům, jimiž bylo zasaženo do jejích osobnostních práv? 5) Lze právně kvalifikovat jako součást satisfakce (viz odůvodnění soudu prvního stupně) výroky, u kterých z výsledků dokazování nevyplynulo, že by následovaly po napadených žalobou výrocích žalovaného (konkrétně výroky, že žalovaný je „u cirkusu“ nebo „má být vyhnán do lesů“)? 6) Je v souladu s ústavním principem rovnosti posuzovat vzájemnou satisfakci mezi žalobcem a žalovaným, aniž by byly kompletně zhodnoceny relevantní zásahy do osobnostních práv z obou stran? 7) Lze výroky „jelito“ a „brouk Pytlík“ právně kvalifikovat jako satisfakční, když není tvrzen a prokazován zásah do práv toho, kterého se dané výroky týkaly? 8) Lze posoudit otázku satisfakce, aniž by bylo posouzeno, jakým způsobem jednotlivé zásahy do osobnostních práv byly vnímány v prostředí, ve kterém se odehrály? 9) Je v souladu s ústavním principem rovnosti přihlédnout k prostředí, ve kterém pronesl výroky žalovaný, ale nepřihlédnout k prostředí, ve kterém pronesl výroky žalobce? 10) Je přezkoumatelné soudní rozhodnutí, pokud soud neodůvodní, v jaké míře byly obvinění ze systematických útoků a pronásledování žen, výroky „stalker“, „úchyl“ a nepravdivá informace o podání trestního oznámení na žalobce, a to všechno v kontextu přirovnání žalobce s pachateli domácího a sexuálního násilí, konzumovány výroky „lhář“, „dezinformátor“, „jelito“ a „brouk Pytlík“, příp. jinými relevantními výroky žalobce, jako výroky satisfakčními a jakou váhu každý takový výrok měl, ať už z pohledu zásahu do práv žalobce nebo žalovaného? 11) Může mít satisfakce ve formě výroků „lhář“, „dezinformátor“, „jelito“ a „brouk Pytlík“, příp. jiných relevantních výroků, dopad i na právo žalobce na omluvu za nepravdivý výrok o podání trestního oznámení a křivém obvinění ze stalkingu a označení žalobce za „úchyla“? 12) Je přezkoumatelné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud se nijak nevypořádá s relevantní soudní praxí a judikaturou, na kterou žalobce ve svůj prospěch o