26 Cdo 1045/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1045/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2010 Spisová značka:26 Cdo 1045/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1045.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Transformace družstev Dotčené předpisy:§ 7 odst. 4 předpisu č. 42/1992Sb. § 14 písm. c) předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 2. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.3.2010III.ÚS 914/10-odmítnuto13.5.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1045/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. d. M. „v l.“, zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 72.616,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. 4 C 491/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č.j. 17 Co 214/2005-97, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.215,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 3. 2005, č. j. 4 C 491/2004-55, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 72.616,-Kč s příslušenstvím, výrokem II. zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) proti Z. o. d. M. (původně též žalovaný 1/), výrokem III. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1). K odvolání žalobkyně (směřujícímu toliko do výroku IV. o nákladech řízení) a k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 11. 2007, č. j. 17 Co 214/2005-97, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že bývalé Z. d. M. (dále jen „D.“) vypočetlo majetkový podíl žalobkyně z transformace družstva v celkové výši 88.016,-Kč (z čehož částka 54.500,-Kč představovala náhradu za živý inventář, krmiva a hnojiva podle zákona č. 229/1991 Sb., a částka 33.516,-Kč další majetkový podíl), že dne 6. 11. 1992 schválila valná hromada oprávněných osob transformační projekt, jehož přílohou byl seznam oprávněných osob, v němž je uvedena i žalobkyně, která nebyla členkou D. a nestala se ani členkou transformovaného družstva, že smlouvou o „koupi majetkového podílu z transformace“ ze dne 30. 12. 1993 se D. zavázalo odkoupit její majetkový podíl v hodnotě 88.016,-Kč a vypořádat ho formou ročních splátek v období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 2003, že jí takto poskytlo plnění ve výši 15.400,-Kč, že částka 72.616,-Kč uhrazena nebyla, že D. zaniklo dne 11. 12. 2002 rozdělením na nástupnické právnické osoby, přičemž jeho závazky vůči oprávněným osobám z transformace družstva přešly na žalovaného, a že žalobkyně dopisem ze dne 2. 2. 2004 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“, resp. „transformační zákon“), podle něhož jsou oprávněnými osobami občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů, jímž může být i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Přisvědčil rovněž jeho závěru, že jde-li o náhradu za živý a mrtvý inventář, není nutná dohoda občana s družstvem o způsobu vypořádání podílem na jmění družstva; postačí, aby mezí ním a D. byla shoda o tom, že náhrada jí bude poskytnuta podílem na jmění D. Ve shodě s ním dovodil, že k takové dohodě (pro niž zákon nepředepisuje žádnou formu) mezi účastníky došlo již tím, že Družstvo vyčíslilo žalobkyni jako náhradu za živý a mrtvý inventář a za vnesenou půdu určité majetkové nároky v rámci tzv. základního podílu a dalšího podílu na majetku družstva ve smyslu § 7 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb., přičemž žalobkyně s takto vyčíslenými majetkovými nároky souhlasila; pro existenci dohody svědčí i skutečnost, že D. na tyto nároky žalobkyni částečně plnilo. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1972 Sb., že jí byl právním předchůdcem žalovaného vypočten majetkový podíl z transformace ve výši 88.016,-Kč, a že se nestala členkou transformovaného družstva, ani neprovozovala zemědělskou výrobu; vyzvala-li žalovaného dopisem ze dne 3. 2. 2004 k vypořádání majetkového podílu v penězích ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy a on tak neučinil, dostal se dne 7. 2. 2004 do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni tak rovněž vzniklo právo požadovat úroky z prodlení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvádí, že odvolací soud postavil své rozhodnutí na nesprávném právním názoru, že: „žalobkyni byl právním předchůdcem žalovaného 2) vypočten základní majetkový podíl za vnesenou zemědělskou půdu o výměře 1,9970 ha, a živý inventář, krmiva a hnojiva ve výši 54.500,- Kč a další majetkový podíl ve výši 33.516,- Kč, a celkový podíl byl stanoven částkou 88.016,-Kč“, … „družstvo jednalo se žalobkyní jako s oprávněnou osobou, zařadilo ji do seznamu oprávněných osob, vyčíslilo jí hodnotu jejího majetkového podílu, na který jí ve výši 15.400,- Kč částečně plnilo“, a že “...žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení § 14 písm. c) transformačního zákona, podle kterého jsou oprávněnými osobami občané, jímž se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů, kterým je nepochybně i zákon č. 229/1991 Sb….“. Zásadní právní otázky, které dovoláním napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, vymezuje následovně: „1. Zda musí být splněny kumulativně podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. b) transformačního zákona včetně prokázání doručení přihlášky do transformovaného družstva, 2. ke kterému okamžiku musí být splněny podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. c) transformačního zákona, 3. zda postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. c) transformačního zákona lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace družstva, a 4. kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů“. Namítá, že odvolací soud učinil svůj závěr, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 14 písm. c) transformačního zákona na základě jejího tvrzení, „… bez logického a přesvědčivého zdůvodnění, čím a jakou listinou žalobkyně prokázala, že je nebo že se stala oprávněnou osobou podle transformačního zákona …“, obsáhle rozvádí, z jakých důvodů nemohl být v dané věci seznam oprávněných osob dokladem o jejím právním postavení jako oprávněné osoby, a dovozuje, že v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Uvádí dále, že žalobkyně nebyla ani oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) transformačního zákona, neboť neprokázala, že by Družstvo užívalo její půdu nebo jiný majetek v hodnotě nejméně 30.000,-Kč, a že by se písemně přihlásila u družstva jako oprávněná osoba. Zpochybňuje rovněž závěr odvolacího soudu o nároku žalobkyně na náhradu za živý a mrtvý inventář (když vůbec neprokázala, zda jí byl nějaký odňat), stejně tak jako jeho závěr o existenci shody (dohody) mezi ní a právním předchůdcem žalovaného o náhradě podílem na jmění družstva. Rozebírá legislativní nedostatky ustanovení § 14 písm. c) zákona č.42/1992 Sb., a vyjadřuje názor, že takováto dohoda musela být uzavřena nejpozději dne 28. 4. 1992, kdy skončila lhůta pro přihlášení se do transformace. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v dovolacím vyjádření vyvracela dovolací námitky žalovaného, ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soud