26 Cdo 1467/2013 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1467/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2013 Spisová značka:26 Cdo 1467/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1467.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.9.2013III.ÚS 2925/13JUDr. Jan Filipodmítnuto7.11.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1467/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. J., narozené 22. srpna 1951, bytem v Praze 10, Moskevská 771/66, zastoupené JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 427/19, proti žalované městské části Praha 10, se sídlem v Praze 10, Vršovická 68, IČO 00063941, zastoupené Mgr. Soňou Hanzalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Šafaříkova 785/1, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 379/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 28 Co 429/2011-93, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.573,- Kč k rukám Mgr. Soni Hanzalové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 785/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 2. 2011, č. j. 47 C 379/2009-54, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď z nájmu „bytu č. 9 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, umístěného ve 4. podlaží (3. patře) domu č. p. 771 v Praze 10, Moskevská 66, v k.ú. V., sestávajícího z jednoho pokoje, jedné kuchyně a příslušenství - předsíň, koupelna, WC, spíž, balkon a sklep - (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), a rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že žalovaná jako správce předmětného domu (podle ustanovení § 19 zákona č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů) a pronajímatel bytu dala žalobkyni (nájemkyni bytu) dne 16. 7. 2009 výpověď z nájmu předmětného bytu (dále též jen „výpověď“) z důvodu uvedeného v § 711 odst. 2 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“), která byla žalobkyni doručena 5. 10. 2009, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí dvou nemovitostí, které může užívat k vlastnímu bydlení, a to bytu č. 1521/32 v budově č. p. 1521 (bytový dům), stojící na pozemku parc. č. St. 2332 (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území Ř., obec Říčany, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, pro k.ú. Ř., obec Říčany, na listu vlastnictví č. 4764, který pronajímá, a dále budovy č. p. 74 (objekt bydlení), stojící na pozemku parc. č. St. 279 (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území S., obec Starý Kolín, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, pro k.ú. S., obec Starý Kolín, na listu vlastnictví č. 531, která je ve špatném technickém stavu. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že výpověď splňuje všechny zákonné náležitosti a byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák., neboť žalobkyně je vlastníkem jiné bytové jednotky (druhého bytu) a dalšího objektu pro bydlení. Dodal, že „obecní byt, který žalovaná přenechala do užívání žalobkyně, je svým charakterem bytem sociálním s regulovaným nájemným, jehož primárním účelem je zabezpečení bydlení pro osoby sociálně slabé a potřebné, nebo společensky jinak znevýhodněné, bez možnosti jiného bydlení. U žalobkyně však o takový případ nejde, neboť má ve svém vlastnictví další dvě nemovitosti, z nichž jednu nevyužívá a druhou pronajímá.“ K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 11. 2011, č.j. 28 Co 429/2011-93, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud předně posuzoval, „zda vůle žalované dát žalobkyni výpověď byla vyjádřena v souladu se zákonem“ a v této souvislosti uzavřel, že podané výpovědi předcházelo její schválení radou městské části Praha 10 usnesením ze dne 15. 6. 2009 č. 507, které určitě a srozumitelně deklarovalo vůli žalované vypovědět žalobkyni (i dalším nájemcům) nájem bytu prostřednictvím důvodové zprávy, jež je jeho přílohou. K otázce naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. s odkazem na ustálenou judikaturu uvedl, že v daném případě se jedná o situaci, kdy žalobkyně využívá výhod regulovaného nájemního bydlení, ačkoli objektivně vzato je v jejích finančních možnostech upravit do obyvatelného stavu dům č. p. 74 ve Starém Kolíně nebo bydlet v bytě v Říčanech, který je pro bydlení jedné osoby vhodný a který dosud pronajímá za tržní nájemné. Obě nemovitosti se nacházejí v lokalitě s běžnou infrastrukturou a dobrou dopravní dostupností. Protože na žalobkyni lze spravedlivě požadovat, aby užívala některou z nemovitostí, které vlastní, jsou obě podmínky stanovené v § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. splněny a uplatněný výpovědný důvod je dán. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání ze zdravotních důvodů, ačkoli trvala na osobní přítomnosti u jednání. K právnímu posouzení namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku platnosti rozhodnutí Rady Městské části Praha 10, č. 507 ze dne 15. 6. 2009, které považoval za platné i přesto, že toto rozhodnutí, na jehož základě jí byla dána výpověď z nájmu bytu, je neurčité, neboť v něm není specifikována ani její osoba ani předmětný byt. Dále uvádí, že odvolací soud nesprávně posoudil i spravedlnost požadavku, aby užívala pouze jeden byt ve smyslu ustanovení § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák., když v průběhu řízení předložila důkazy, kterými objektivně prokázala, že ani jeden z bytů ve svém vlastnictví nemůže užívat za účelem bydlení. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále žádala, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím, vyvracela dovolací námitky žalobkyně a zdůraznila, že žalobkyně je vlastníkem dvou bytů způsobilých k realizaci jejích bytových potřeb a že nijak neprokázala existenci důvodů, pro které by musela užívat obecní byt. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) – za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností. Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.); dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c)) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod p