26 Cdo 1780/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1780/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1780/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1780.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1780/2025-264 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) D.-N. N., a b) M. N., zastoupených Mgr. Petrou Walderovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Krakovská 1366/25, proti žalovaným 1) A. H., a 2) L. G., o odstranění vad prohlášení vlastníka, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 46 C 394/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, č. j. 26 Co 314/2024-224, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali odstranění vady prohlášení vlastníka o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám ze dne 7. 10. 2019 (dále též jen „Prohlášení“) s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 9. 10. 2019, které bylo do příslušného katastru nemovitostí „vloženo pod V-14203/2019-209“, spočívající „v nesprávném určení a popisu společných částí vyhrazených k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky“, a to v žalobě blíže vymezeným způsobem. 2. Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. 46 C 394/2023-194, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Na základě odvolání žalobců Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 2. 2025, č. j. 26 Co 314/2024-224, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) zejména ze zjištění, že žalobci mají ve společném jmění manželů jednotku č. 197/1 a žalovaní jednotku č. 197/2, nacházející se v budově - rodinném domě č. p. XY, jež je součástí pozemku stavební parcela č. XY (dále též jen „jednotka č. 197/1“, „jednotka č. 197/2“ a společně též „jednotky“), jehož jsou účastníci spoluvlastníky spolu s pozemky parcela č. XY a parcela č. XY, vše v katastrálním území a obci XY (dále též jen „budova“ a společně „nemovitosti“), se spoluvlastnickým podílem na společných částech těchto nemovitostí o velikosti (ideální) ½. Prohlášení se týkalo nemovitostí a jeho původce – společnost Tetrastyle s. r. o., se sídlem Praha 7, U Průhonu 773/12, IČO 05691699, dříve zapsaná pod obchodní firmou DOMY VYŠEHOŘOVICE s. r. o.; dále též jen „původce prohlášení“) v něm vymezil jednotky o tam specifikované výměře s tím, že jejich prostorové uspořádání s údaji o podlahových plochách mělo být uvedeno v příloze č. 1; zmíněná příloha měla obsahovat též podrobný popis jednotek. Jednotky byly definovány jako prostorově oddělené části domu s podílem o velikosti ½ na společných částech nemovitostí vzájemně spojené a neoddělitelné. K výlučnému užívání byla určena čtyři parkovací místa náležející k nemovitostem (čl. 2.6 Prohlášení). Určení a popis společných částí obsahoval oddíl III Prohlášení, který počítal s tím, že některé části budou přenechány k výlučnému užívání. Oddíl V Prohlášení popisoval činnosti spadající pod společnou správu společných částí nemovitostí, přičemž správa společných částí určených k výlučnému užívání je správou výlučnou a odpovídá za ni vlastník, k jehož výlučnému užívání byly určeny. Oddíl VI vymezoval pravidla pro užívání společných částí nemovitostí. Nedílnou součástí Prohlášení byla příloha č. 1, která obsahovala jednoduché vyobrazení dvou podlaží obou jednotek včetně údaje o celkové podlahové ploše každé z nich, a příloha č. 2, která jednoduše znázorňovala půdorys pozemku parcela č. XY včetně parkovacích míst, pozemku parcela č. XY a umístění budovy. Takto bylo Prohlášení vloženo do příslušného katastru nemovitostí. Vlastnické právo k jednotce č. 197/1 nabyli žalobci na základě kupní smlouvy ze dne 8. 11. 2019 (dále jen „kupní smlouva“). Její nedílnou součástí byla mimo jiné příloha č. 3, jejíž obsah se shodoval s přílohami Prohlášení. Přiloženo bylo také další půdorysné zakreslení všech podlaží budovy a tabulka obsahující podrobnou specifikaci jednotek, která jako společné části ve výlučném užívání uváděla zahradu o velikosti 732 m2 jak pro jednotku č. 197/1, tak pro jednotku č. 197/2. Z geometrického zaměření je patrné, že pozemek stavební parcela č. XY není umístěn ve středu pozemku parcela č. XY, poněvadž vzdálenost bočních stran budovy od hranic sousedních pozemků není stejná. 5. Po právní stránce odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že Prohlášení neobsahuje vady ve vymezení jednotky (neurčitost, nesprávnost) ve smyslu § 1168 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“). Vysvětlil, že společné části nemovitostí určené k výlučnému užívání vlastníka jednotky (konkrétně ve vztahu k pozemku parcela č. XY označenému v Prohlášení jako „Zahrada“) vymezuje Prohlášení z pohledu zákonných kritérií z tam podrobně rozvedených důvodů dostatečně určitě. Ve spojení s grafickou přílohou č. 2 Prohlášení v podobě obrazového schématu jednoznačně určuje, která část pozemku parcela č. XY jako společná část nemovitostí náleží do výlučného užívání vlastníka jednotky č. 197/1 a která část tohoto pozemku náleží do výlučného užívání vlastníku jednotky č. 197/2; požadavkům § 1166 odst. 1 písm. b) bod 2 o. z. tedy Prohlášení vyhovuje, neboť hranice mezi částmi pozemku parcela č. XY ve výlučném užívání toho kterého vlastníka jednotky jsou z něj dostatečně patrny. Pro posouzení určitosti Prohlášení ve smyslu § 1168 odst. 2 o. z. je irelevantní, v jakém konkrétním rozsahu žalobci a žalovaní jakožto vlastníci jednotek pozemek parcela č. XY fakticky užívají či jak rozsah jeho výlučného užívání vymezovala kupní smlouva. Prohlášení pak není neurčité či nesprávné ani pokud jde o vymezení výlučného užívání části pozemku parcela č. XY jako parkovacích stání, neboť z jeho oddílu II čl. 2.6 ve spojení s přílohou č. 2 se nepochybně podává, že vlastník jednotky č. 197/1 má ve výlučném užívání dvě parkovací stání znázorněná v části zmíněného pozemku, na které se nachází jednotka č. 197/1, a vlastník jednotky č. 197/2 má ve výlučném užívání dvě parkovací stání znázorněná v části zmíněného pozemku, na které se nachází jednotka č. 197/2. Neurčitost Prohlášení nezpůsobují ani v něm použité „legislativní zkratky“ k označení pozemků, přestože Prohlášení pro různé pozemky užívá totožnou zkratku „Pozemek“; kupříkladu oddíl III čl. 3.1 Prohlášení totiž odkazuje na konkrétní pozemek, který se za zkratkou skrývá, a ani v dalších částech Prohlášení nezpůsobuje dotčená zkratka žádné nejasnosti. Konečně odvolací soud dovodil, že Prohlášení dostatečně konkrétně vymezuje také další obsahové náležitosti vyplývající z § 1166 o. z.; v této souvislosti odkázal na argumentaci soudu prvního stupně obsaženou v bodech 7 až 9 odůvodnění jeho rozsudku. 6. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 7. Předkládají-li dovolatelé otázky, jež v rozhodování dovolacího soudu neměly být dosud vyřešeny, zda „lze považovat věcné chyby v textu prohlášení vlastníka (např. chybné zkratky, nedefinované nebo nesprávně definované pojmy, chybějící přílohy)“, jakož „obsahové nesrovnalosti a/nebo vnitřní rozpory mezi jednotlivými ustanoveními textu prohlášení vlastníka“ a „nesoulad mezi grafickou přílohou prohlášení vlastníka (např. schéma, situační plán) a skutečným stavem (prostorovým umístěním a polohou nemovitých věcí)“ za „vadu prohlášení vlastníka odstranitelnou podle ustanovení § 1168 o. z.“, přehlíží, že jejich zodpovězení závisí (především) na závěru o správnosti výkladu Prohlášení odvolacím soudem (potažmo soudem prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) dle pravidel vymezených § 555 odst. 1, § 556 odst. 1 o. z., jenž odvolací soud provedl v souladu s ustálenou rozhodovac