26 Cdo 1890/2024 – Nejvyšší soud

26 Cdo 1890/2024-600 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněné České přístavy, a.s., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné WATERMAN Praha a. s., se sídlem v Praze 10 – Záběhlicích, Práčská 1881/14, IČO 61672742, zastoupené Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, vyklizením pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 1846/2020, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 62 Co 351/2023-510, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 62 Co 351/2023-510, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 10. 2023, č. j. 54 EXE 1846/2020-419, se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) dne 15. 7. 2020, č. j. 54 EXE 1846/2020-33, pověřil soudního exekutora vedením exekuce k vynucení povinnosti vyklidit pozemek p. č. 5042/2 v k. ú. Smíchov a obci Praha, zapsaný na listu vlastnictví č. 1557, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též jen „Pozemek“), podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 8. 2018, č. j. 16 C 168/2016-443, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 72 Co 424/2018-600. 2. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2023, č. j. 54 EXE 1846/2020-419, kterým zamítl návrh povinné ze dne 10. 5. 2022 na zastavení exekuce, změnil Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 62 Co 351/2023-510, tak, že exekuci zastavil, povinné uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů exekučního řízení 58.140,50 Kč a soudnímu exekutorovi Mgr. Martinu Tunklovi na náhradě nákladů exekuce 68.123 Kč. 3. Odvolací soud po zopakování dokazování zjistil, že Pozemek se nachází na levém břehu Vltavy a je součástí veřejného přístavu Praha-Smíchov (dále též jen „Přístav“). Od svého vzniku v roce 1991–1992 je v jeho severní části (tj. ve směru po proudu řeky) na poloze č. 17, která nemá v současné době charakter trvalého stání, vyvázán botel Vodník (dále též jen „Botel“). Na místo byl přepraven jako jednopatrový (výška 5 m), do stávající výšky (15,10 m) byl dostavěn až na místě samém, jeho délka činí 51,32 m, šířka 10,25 m a boční výška 2,51 m, v současné době je provozován jako ubytovací zařízení. S ohledem na svůj charakter je určen k trvalému vyvázání na místě, je upoután k břehu (Pozemku) hlavní přístupovou lávkou, ústící přímo na přístupovou komunikaci, a dalšími třemi přístupovými vedlejšími lávkami a bezpečnostními lany. Hlavní přístupová lávka má pod sebou další lávku, obě jsou uchyceny na ocelové piloty – dalby, zpevněné vyrovnávacími vzpěrami, dalby i vzpěry jsou pevně spojeny s Pozemkem. Dvě ocelové dalby jsou umístěny i ve vodním toku, pod lávkou vedou přípojky, jež nejsou součástí plovoucího zařízení. Hmotnost přístupových lávek vyrovnává excentricky umístěná betonová zátěž na dně na přídi a zádi plavidla a je podbetonován půdorys septiků na přídi a zádi plavidla, čímž je docílen jeho rovnovážný stav. Při odstranění lávek a vyvazovacích zařízení nelze vyloučit riziko překlopení Botelu. Jeho přesun je teoreticky možný, byl by však časově, finančně a administrativně náročný a krajně rizikový, technologie přepravy klade velké nároky na zajištění stability a jeho předpokladem je splnění mnoha podmínek, které nelze předem zaručit (zejména jde-li o sílu větru a vliv možného proudění vody). Podle sdělení státního podniku Povodí Vltavy není k dispozici ani lokalita s právem hospodaření Povodí Vltavy vhodná k umístění Botelu; stání ve smíchovském přístavu (poloha č. 4 nebo 14), která navrhuje oprávněná, nejsou určena k dlouhodobému stání a neposkytují možnost bezpečného vyvázání Botelu a zajištění jeho stability včetně napojení inženýrských sítí. 4. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“, popř. „občanský soudní řád“), neboť exekuce je nepřípustná. Odstranění přístupových a evakuačních lávek a vyvazovacích zařízení, kterými je Botel spojen s Pozemkem, není možné, jelikož je spojeno s rizikem značné škody na zdraví, životech a majetku, vyloučen je rovněž přesun Botelu. Měl za to, že nelze ani připustit jeho demontování (znehodnocení) bez souhlasu vlastníka a přesunutí na jiné místo, neboť předmětem řízení je vyklizení Pozemku, nikoliv sousedního pozemku p. č. 5046/1 v k. ú. Smíchov, který je ve vlastnictví státu a v jehož korytě je voda, na níž se nachází; takový zásah do vlastnického práva povinné považoval za nepřípustný. Exekuční titul nemá žádný vliv na integritu věci, jejíž součást se nachází na Pozemku. Botel sice vznikl až na místě samém dostavbou, avšak není možné jej rozložit a následně složit, aniž by rozebráním došlo k jeho poškození a znehodnocení. Uzavřel, že k ochraně vlastnického práva oprávněné je na místě povolat jiné právní instituty, které jí poskytnou za omezení vlastnického práva přiměřenou náhradu. Ačkoliv se návrh povinné na zastavení exekuce opírá o stejné důvody jako její předchozí návrhy, dospěl k závěru, že tentokrát nebrání věcnému projednání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to s ohledem na „zjevně nové důkazy“, které se bezprostředně otázkou realizace exekuce odstraněním přístupové a evakuačních lávek a vyvazovacích zařízení zabývají, a také vzhledem k tomu, že exekuční soud je povinen exekuci kdykoliv zastavit i bez návrhu, vyjdou-li najevo okolnosti, se kterými občanský soudní řád spojuje zastavení exekuce (viz § 55 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „exekuční řád“). 5. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Měla za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, a otázek, které odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. - Vytýkala odvolacímu soudu, že trvale a bez zákonného či smluvního titulu omezil její vlastnické právo k Pozemku, neboť ve zjevném rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod dal přednost ochraně vlastnického práva povinné, aniž se vypořádal s tím, zda je ve věci dán veřejný zájem, podle jakého zákonného ustanovení k trvalému omezení jejího vlastnického práva přikročil a jaká náhrada jí bude poskytnuta. Povinná po skončení nájemní smlouvy pozbyla jakýkoliv titul k užívání Pozemku, přesto ho neoprávněně používá k podnikání a vylučuje ostatní uživatele z možnosti využít danou část veřejného přístavu. Odvolací soud neprovedl test proporcionality a neuvedl, proč má vlastnické právo povinné přednost před jejím a zda je trvalé omezení jejího vlastnického práva nutné, je-li exekuční titul vykonatelný. - S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005, zpochybňovala závěr odvolacího soudu, že potenciální riziko vzniku škody spolu s časovou, finanční a administrativní nákladností procesu vyklizení podle § 340 až 342 o. s. ř. lze považovat za dostatečně relevantní okolnosti, pro které by měla být exekuce nepřípustná a měla by být podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 55 exekučního řádu pro nevykonatelnost exekučního titulu zastavena. - Měla také za to, že odvolací soud zcela pominul jiné možné způsoby provedení exekuce, ačkoli ve svém dřívějším rozhodnutí dospěl k závěru, že kromě přesunutí plavidla mimo ochranný přístav Praha-Smíchov, bude-li to technicky možné, připadá v úvahu i provedení prací a výkonů spočívající v zajištění Botelu na stávajícím či jiném bezpečném místě poté, co dojde k odstranění lávek a vyvazovacích prvků. Posouzení možnosti provedení exekuce za ztížených podmínek navíc omezil pouze na případy, kdy by měl být Botel přesouván mimo smíchovský přístav. Zdůraznila, že vyklizení je možné provést rovněž demontováním Botelu a lávek s následným přemístěním na jiné vhodné stanoviště; závěry odvolacího soudu jsou v tomto směru založeny jen na tvrzeních povinné, aniž by bylo provedeno jakékoliv dokazování. Botel je plavidlem podle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 114/1995 Sb.“), a měl by být proto schopen samostatně plout po hladině, navíc u movitých věcí (tedy i staveb, jež nejsou spojeny se zemí pevným základem) je namístě předpokládat jejich mobilitu, lze je např. demontovat a přemístit (poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005). Soud mohl postupovat obdobně podle právní úpravy obsažené v § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), řešící odstranění neoprávněné stavby na cizím poze