26 Cdo 1998/2013 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1998/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2014 Spisová značka:26 Cdo 1998/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1998.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1998/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) GURMAN LANŠKROUN s.r.o., se sídlem Lanškroun, Jana Marka Marků 5, IČ 64789101, b) J. M., zastoupených Mgr. Tomášem Bobkem, advokátem se sídlem Praha 5, Plzeňská 1972/158, proti žalovanému městu Lanškroun, se sídlem Lanškroun, Jana Marka Marků 12, IČ 00279102, zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 5/49, o umožnění přístupu do nebytových prostor a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 110/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2013, č. j. 19 Co 178/2012-283, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.325,- Kč, k rukám JUDr. Milana Jelínka, advokáta se sídlem Praha 8, Sokolovská 5/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Žalobci podali včasné dovolání proti rozsudku ze dne 22. 1. 2013, č.j. 19 Co 178/2012-283, jímž Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (soudu prvního stupně) ze dne 14. 10. 2011, č.j. 12 C 110/2010-161, ve spojení s opravným usnesením ze dne 14. 11. 2011, č.j. 12 C 110/2010-175, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému strpět užívání nebytových prostor tam specifikovaných (dále též jen „předmětné nebytové prostory“) v rozsahu nájemní smlouvy ze dne 2. 1. 1996 a zajistit nerušený a ničím neomezený přístup žalobcům, jejich zaměstnancům a osobám pověřeným žalobci a všem návštěvníkům restaurace, za účelem provozování hostinské činnosti v předmětných nebytových prostorách a uložena žalobcům povinnost vyklidit předmětné nebytové prostory do 15 dnů do právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a zákona č. 293/2013 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Žalobci nastolené právní otázky týkající se zejména výkladu ustanovení § 45 písm. p) zákona č. 367/1990 Sb. o obcích (podle nějž je v dané věci třeba postupovat), však již byly dovolacím soudem vyřešeny, odvolací soud se od ustálené praxe Nejvyššího soudu neodchýlil a současně není důvod, aby vyřešené právní otázky byly posouzeny jinak. Judikatura dovolacího soudu (srov. např. rozsudky z 29. 9. 2003, sp.zn. 21 Cdo 224/2002, z 29. 4. 2005, sp.zn. 32 Odo 11/2004, z 17. 1. 2007, sp.zn. 30 Cdo 3048/2006, z 23. 1. 2007, sp.zn. 30 Cdo 1571/2006, z 24. 6. 2009, sp.zn. 30 Cdo 2064/2008 a z 10. 11. 2009, sp.zn. 28 Cdo 2075/2009) je ustálena v názoru, že právní úkon starosty obce vyžadující schválení zastupitelstvem obce (resp. obecní radou) provedený bez takového předchozího schválení je od počátku neplatný podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). V rozhodnutí z 27. 5. 2009, sp.zn. 32 Cdo 1841/2009, na nějž odkázal i soud prvního stupně, pak Nejvyšší soud dovodil, že vůle vyjádřená v rozhodnutí orgánu obce musí být natolik určitá a zřetelná, aby nevznikaly pochybnosti o jejím obsahu, a že starosta obce nemůže tuto vůli orgánu obce „dotvořit“. Vzhledem k pravidlům, podle nichž kolektivní orgány obce rozhodují, je vyloučeno přijetí rozhodnutí jiným než výslovným způsobem (konkludentním jednáním) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. 3. 2013, sp.zn. 32 Cdo 923/2011. Dalšími námitkami dovolatel uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod, neboť směřují proti zjištěnému skutkovému stavu (z provedených důkazů dovozuje, že uzavření nájemní smlouvy předcházelo rozhodnutí rady města), a dovolací soud se jimi proto nezabýval. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o.s.ř.). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 22. ledna 2014 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu