26 Cdo 2209/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2209/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2020 Spisová značka:26 Cdo 2209/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2209.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Smlouva nájemní Smlouva o výpůjčce Dotčené předpisy:§ 659 a násl. obč. zák. § 663 a násl. obč. zák. § 680 odst. 2 obč. zák. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2209/2020-623 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně MONA, veřejná obchodní společnost, se sídlem ve Vyškově-Dědicích, Sídliště Osvobození 643/27, IČO 42660009, zastoupené Mgr. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Jezuitská 14/13, proti žalovanému J. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Košťálem, advokátem se sídlem v Brně, Wurmova 607/26, o 1.989.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 363/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2020, č. j. 17 Co 152/2019-595, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2020, č. j. 17 Co 152/2019-595, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. února 2019, č. j. 8 C 363/2009-525, ve výrocích I., III., IV. a V., se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Brno-venkov (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 8 C 363/2009-525 [předcházející rozsudek ze dne 18. 4. 2014, č. j. 8 C 363/2009-183, jímž žalobu zamítl, zrušil Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 11. 1. 2017, č. j. 13 Co 279/2014-218], uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.989.000 Kč s úrokem z prodlení 7,75 % ročně za dobu od 29. 1. 2011 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení – žalobkyni ve výši 424.161 Kč (výrok III.), státu ve výši 8.116 Kč (výrok IV.) a soudní poplatek ve výši 69.217 Kč (výrok V.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně zamítl žalobu v části týkající se tam specifikovaných úroků z prodlení (výrok II.). Odvolací soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2020, č. j. 17 Co 152/2019-595, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III., IV. a V. potvrdil a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 40.075 Kč; výrok II. odvoláním napaden nebyl a nabyl právní moci. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který po provedeném dokazování učinil tato zjištění: - od 22. 9. 1993 do 14. 3. 2001 byl společníkem žalobkyně také V. R., který byl od roku 1991 zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník budovy s pozemkem parc. XY, zastavěná plocha o výměře 973 m2 pro k. ú. a obec XY (dále též jen „Nemovitosti“, „Budova“). - V. R. uzavřel dne 1. 4. 1994 s žalobkyní smlouvu o výpůjčce, podle níž předal žalobkyni do užívání Budovu na 15 let. Posléze dne 31. 12. 1994 uzavřeli smlouvu o nájmu (dále též jen „Nájemní smlouva“) na dobu od 1. 1. 1995 do 31. 12. 2009, jejímž předmětem byly Nemovitosti, dohodli se, že účelem nájmu je podnikání žalobkyně, zejména podnajímání Nemovitostí, sjednali si nájemné ve výši 12.000 Kč ročně, splatné jednou za pět let, ujednali si, že před uplynutím sjednané doby nájmu lze nájem vypovědět v případě, že nájemkyně bude v prodlení s placením nájemného, byl na ni prohlášen konkurz nebo přes písemné upozornění hrubě porušuje klid a pořádek. Žalobkyně se zavázala platit náklady spojené s obvyklým udržováním a provozem, pronajímatel se zavázal platit služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Dne 23. 12. 1997 uzavřely strany dodatek, v němž si odsouhlasily rekonstrukci předmětu nájmu hrazenou z úvěru ve výši 4.000.000 Kč poskytnutého žalobkyni, dohodly se, že při skončení nájmu bude provedeno vyúčtování nákladů vynaložených na zhodnocení a vybavení Nemovitostí, k jejich úhradě se zavázal pronajímatel, a že nájemné bude vyúčtováno a započteno ke dni skončení nájmu. Žalobkyně užívala Nemovitosti pro svou podnikatelskou činnost, přenechávala je (přerušovaně) od roku 1994 do roku 2000 do podnájmu dalším osobám. Poslední podnájemní smlouva byla uzavřena do 31. 12. 2000, poté byly Nemovitosti vyklizeny. Dopisem odeslaným dne 28. 4. 2006 V. R. vypověděl Nájemní smlouvu, a to bez uvedení důvodu. Doručení jiné výpovědi žalobkyni nebylo prokázáno. Nebyla uzavřena ani dohoda o ukončení nájmu mezi žalobkyní a žalovaným. Podle dohody o vypořádání uzavřenou při vystoupení V. R. ze společnosti žalobkyně dne 19. 9. 2000 došlo k úplnému vypořádání všech práv a povinností souvisejících s jeho dosavadní účastí ve společnosti; Nájemní smlouva výslovně zmíněna nebyla. - Dne 17. 1. 2006 uzavřela žalobkyně se společností VEZ, s. r. o., v té době se sídlem v Brně, Jílová 123/16a, IČO 26245230 (dále též jen „Společnost“), smlouvu o budoucí podnájemní smlouvě (dále též jen „Smlouva“), která měla být uzavřena do 17. 6. 2006, s tím, že nájem bude sjednán do 31. 12. 2009, výše nájmu bude činit 78.000 Kč měsíčně a není v ní zahrnuta úhrada za služby spojené s užíváním Nemovitosti, sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 150.000 Kč pro případ odstoupení od smlouvy či neuzavření podnájemní smlouvy. Podle ročního úhrnu čistého obratu v roce 2005 byla Společnost schopna sjednané podnájemné platit. Stav Nemovitostí umožňoval v době, kdy měla být podnájemní smlouva uzavřena, jejich užívání k účelu, k němuž byl podnájem uzavřen. Podnájemní smlouva mezi žalobkyní a Společností uzavřena nebyla; později si Společnost pronajala jinou budovu (restauraci) v Drásově. - V. R. uzavřel dne 13. 4. 2006 s žalovaným kupní smlouvu o prodeji Nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 27. 4. 2006 (dále též jen „Kupní smlouva“), v níž ho mj. ujistil, že k Nemovitostem nemá žádný subjekt nájemní či jiné užívací právo. - Žalovaný odmítl vpustit žalobkyni do Budovy, mezi účastníky probíhala v následujících měsících rozsáhlá korespondence, žalobkyně se dovolávala užívání Nemovitostí podle Nájemní smlouvy, posléze žalovanému Nájemní smlouvu i s dodatkem předložila, žalovaný zpochybňoval její platnost, začal v Budově provádět stavební práce, neumožnil žalobkyni její užívání a sám v ní začal podnikat. V době zakoupení Nemovitostí žalovaným byl (podle znalce) jejich stav průměrný, objekt nebyl asi 5 let užíván, některé vybavení bylo v horším stavu, dohodnutá výše (pod)nájemného 78.000 Kč měsíčně byla nízká. Stejně jako soud prvního stupně měl za to, že věc je třeba posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále též jen „zákon č. 116/1990 Sb.“), neboť právní vztahy účastníků a veškeré nároky vznikly ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“ (§ 3028 odst. 1 a 3, § 3074 odst. 1 a § 3079 odst. 1 o. z.). Dospěl k závěru, že Nájemní smlouva obsahuje všechny zákonné náležitosti, je platná, nebylo prokázáno, že by šlo o zastřený úkon, případně že by jejím uzavřením strany obcházely zákon za účelem získání úvěru. Neshledal ani důvod neplatnosti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1, § 39, § 41a obč. zák., smlouva o výpůjčce uzavřená před Nájemní smlouvou se netýkala všech Nemovitostí (jen Budovy), předmět smluv byl odlišný a Nájemní smlouva smlouvu o výpůjčce nahrazovala. Žalovaný dnem 27. 4. 2006, kdy se stal vlastníkem Nemovitostí, vstoupil do právního postavení pronajímatele podle § 680 odst. 2 obč. zák. Protože V. R. odeslal výpověď v době, kdy již nebyl vlastníkem Nemovitostí, nebyl nájem vypovězen platně, výpověď navíc v rozporu s ujednáním ve smlouvě neobsahovala žádný výpovědní důvod a navíc žádný z ujednaných výpovědních důvodů, stejně jako žádný z důvodů pro odstoupení od Nájemní smlouvy, by nebyl naplněn. Nájem nebyl ukončen ani dohodou o vypořádání V. R. s žalobkyní při jeho vystoupení ze společnosti, neboť z její formulace o úplném vypořádání všech práv a povinností souvisejících s účastí vystupujícího společníka na podnikání žalobkyně nelze dovodit vůli ukončit i Nájemní smlouvu. Uzavřel, že nájemní vztah tedy trval i poté, co se žalovaný stal vlastníkem Nemovitostí. Nárok žalobkyně, který je předmětem řízení, posoudil jako nárok na náhradu škody podle § 420 obč. zák. a dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu. K prvnímu předpokladu odpovědnosti za škodu uzavřel, že žalovaný porušil právní povinnost tím, že v rozporu se svou povinností pronajímatele neumožnil žalobkyni i přes její písem