26 Cdo 2515/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2515/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2515/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2515.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2515/2025-75 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce P. R., proti žalované D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 5 Co 7/2023-111, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 24 Co 72/2019-MOP-105, žalobce P. R., proti žalovaným 1) dědicům po J. R., zemřelém XY, a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 Co 11/2023-118, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-109, a o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 5 Co 12/2023-121, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-107, žalobkyně M. R., proti žalovaným 1) P. R., a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 4 Co 273/2022-139, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 27 Co 33/2018-MOP-125, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 142/2017-MOP, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 4 Cmo 27/2025-41, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-23, takto: I. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 4 Cmo 27/2025-41, se odmítá. II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-23, se zastavuje. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. 11. 2024, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-18, zamítl tam specifikované žaloby pro zmatečnost podané žalobcem P. R. a rozhodl o nákladech řízení účastníků a o povinnosti žalobce zaplatit tam stanovený soudní poplatek. 2. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. 3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 1. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-23, návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení zamítl. 4. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) pak usnesením ze dne 6. 3. 2025, č. j. 4 Cmo 27/2025-41, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 5. Žalobce, nezastoupen advokátem, napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 6. Dovolání žalobce Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 a 3 (ve spojení s § 218a) o. s. ř., aniž se zabýval splněním podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). 7. Předně dovolání není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.]. 8. I kdyby však přípustné bylo, nebylo by včasné. Napadené usnesení odvolacího soudu, obsahující správné poučení o (nepřípustnosti) dovolání, bylo dovolateli doručeno (postupem podle § 50 odst. 1 o. s. ř.) nejpozději dne 11. 4. 2025 (viz doručenky na č. l. 42 spisu). Lhůta pro podání dovolání mu tak skončila ve čtvrtek 11. 6. 2025. Podal-li tudíž dovolání osobně u soudu prvního stupně dne 30. 6. 2025 (viz otisk podacího razítka na č. l. 67 spisu), učinil tak evidentně po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., tedy opožděně. 9. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a to uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). 10. Žalobce napadl dovoláním výslovně také usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 1. 2025, č. j. 25 Co 142/2017-MOP-23. Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 11. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. 12. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 11. 2025 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu