26 Cdo 259/2005 — Nejvyšší soud

26 Cdo 259/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2006 Spisová značka:26 Cdo 259/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.259.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 705 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 259/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně L. R., zastoupené advokátkou, proti žalovanému T. R., zastoupenému advokátkou, o zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu a garáži, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 54 C 233/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2004, č.j. 29 Co 325/2004-70, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 3. 2004, č.j. 54 C 233/2002-55, zamítl žalobu na zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu o velikosti 3+1 s lodžií a příslušenstvím, ve 4. podlaží domu čp. 792 v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), určení žalovaného výlučným nájemcem bytu a uložení povinnosti žalobkyni byt vyklidit po zajištění náhradního bytu, a na zrušení práva společného nájmu garáže v 1. podlaží předmětného domu (dále „předmětná garáž“ nebo „garáž“), určení žalovaného výlučným nájemcem garáže a uložení povinnosti žalobkyně garáž vyklidit do 15 dnů po právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 9. 2004, č.j. 29 Co 325/2004-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že manželství účastníků, uzavřené dne 30. 8. 1991, bylo pravomocně rozvedeno ke dni 1. 6. 2002 a jejich nezletilá dcera byla svěřena do výchovy matky (žalobkyně), že rozhodnutími Stavebního bytového družstva Č. P. (dále „označené družstvo“ nebo „družstvo“) ze dne 5. 4. 1989 byl přidělen K. R. (otci žalovaného a členu družstva) družstevní byt č. 29, o velikosti 3+1/L ve 4. podlaží objektu K 3 v P., a družstevní garáž č. 12 v objektu K3 v P., že v obou rozhodnutích bylo uvedeno, že na základě nich vzniká členovi družstva právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí přiděleného bytu a garáže do užívání, že otec žalovaného zaplatil dne 14. 12. 1988 část členského podílu na byt ve výši 11.500,-Kč a na garáž ve výši 11.296.-Kč a že dne 29. 12. 1988 uzavřel s označeným družstvem smlouvu o jiném plnění na členský podíl při svépomocné výstavbě, v níž se zavázal odpracovat 2.552 hodin na pomocných pracích dle pokynů vedení stavby. Dále vzaly za prokázáno, že dne 28. 6. 1991 požádali K. R. s manželkou H. R. (jako převodci) a T. R. (žalovaný) o souhlas k dohodě o převodu členských práv a povinností na byt č. 29 a garáž č. 12 v objektu K. na žalovaného, že dne 2. 7. 1991 udělil předseda označeného družstva souhlas k této dohodě, že jeho rozhodnutí bylo písemně vyhotoveno dne 23. 7. 1991 a téhož dne bylo odesláno doporučeným dopisem účastníkům dohody, že od žádného z nich se nevrátila zásilka jako nedoručená, že žádný z nich nepodal proti tomuto rozhodnutí odvolání a že družstvo považovalo převod za účinný dnem 2. 7. 1991. Rovněž tak vzaly za prokázáno, že dopisem ze dne 4. 9. 1991 byl žalovaný vyzván družstvem k zaplacení doplatku zálohového členského podílu na byt ve výši 46.620.-Kč a na garáž ve výši 6.000,-Kč a že dne 9. 6. 1994 uzavřelo Stavební bytové družstvo pro P. (právní nástupce shora označeného družstva, dále „SBD pro P.“) se žalovaným nájemní smlouvu na dobu neurčitou na byt č. 8 o velikosti 3+1/L s příslušenstvím ve 4. podlaží předmětného domu a na garáž č. 12 v 1. podlaží předmětné domu při společném členství žalobkyně. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu k předmětnému bytu a garáži je nutno vzhledem k ustanovení § 868 obč.zák. posoudit podle ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, jakož i jeho závěru, že otci žalovaného, jemuž byl rozhodnutími označeného družstva přidělen předmětný byt a předmětná garáž, vzniklo (v souladu se stanovami družstva) splacením členského podílu a uzavřením dohody o tzv. jiném plnění právo na uzavření dohody o odevzdání bytu a garáže a že účastníkům nevzniklo společné členství v družstvu. Odvolací soud konstatoval, že okolnosti dané ustanovením § 177 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 nastaly ještě před převodem členských práv a povinností k předmětnému bytu a garáži; v důsledku převodu členských práv a povinností vstoupil žalovaný do práv a povinností svého právního předchůdce, tedy do situace, kdy byt i garáž již byly přiděleny před uzavřením manželství účastníků. Vzhledem k tomu není rozhodné, kdy rozhodnutí družstva o schválení převodu členských práv a povinností nabylo právní moci (dle názoru soudu prvního stupně se tak stalo až dnem 28. 8.1991, nikoliv dnem 2. 7. 1991, jak uvádělo družstvo). Odvolací soud uzavřel, že účastníkům zaniklo právo společného nájmu předmětného bytu a garáže rozvodem jejich manželství (§ 705 odst. 2 obč.zák.) a proto nelze žalobě na jeho zrušení vyhovět. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud (soud prvního stupně) nesprávně posoudil „otázku okamžiku vzniku práva na uzavření nájemní smlouvy k předmětnému družstevnímu bytu a garáži, resp. otázku, na splnění jakých podmínek je vznik tohoto práva vázán“. Podle názoru dovolatelky součástí převodu členských práv a povinností nebylo právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu a garáže; i když žalovaný vstoupil do práv a povinností svědčících jeho otci, nemohl získat „právo na byt a garáž“ (resp. nyní právo na uzavření nájemní smlouvy), neboť jeho otci takovéto právo ke dni převodu nesvědčilo. Dovozuje, že pro vznik tohoto práva nemohlo být dostačující pouhé rozhodnutí o přidělení bytu a garáže a že okolnosti dané ustanovením § 177 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 (jehož aplikaci nezpochybňuje) nastaly až po převodu členských práv a povinností. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu znění stanov družstva (článek IX. písm. e/), podle nichž byl okamžik vzniku práva na přidělení konkrétního družstevního bytu vázán na splacení členského podílu, případně na úhradu splatné peněžní částky a uzavření písemné smlouvy o jiném plnění. Dovolatelka má za to, že vznik práva na uzavření dohody byl „jednoznačně vázán na podmínku stavebního dokončení, kolaudaci objektu a úplné splacení členského podílu“, a protože tyto podmínky byly splněny až po uzavření manželství účastníků, vzniklo toto právo až za trvání jejich manželství. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 16. září 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím v