26 Cdo 2890/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2890/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 1. 2022 Spisová značka:26 Cdo 2890/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2890.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Vlastnictví bytů Dotčené předpisy:§ 4 odst. 7 předpisu č. 372/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1058/22 III.ÚS 858/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2890/2021-693 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem Praha, Holečkova 419/21, proti žalované N. B., bytem XY, zastoupené Mgr. Ilonou Šimlovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, o zaplacení částek 83.518,74 Kč s příslušenstvím a 300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 90/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 2021, č. j. 56 Co 50/2021-637, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 2021, č. j. 56 Co 50/2021-637, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce (společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem bylo zabezpečovat řádný výkon činností spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu – viz § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013) se změněnou žalobou domáhal, aby mu žalovaná (vlastnice tam specifikované /bytové/ jednotky, jež se nachází v domě spravovaném žalobcem – dále též jen „byt“) zaplatila z titulu nedoplatků za služby související s užíváním bytu (dále jen „služby“) za rok 2011 částku 39.000,44 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) a za rok 2012 částku 44.518,30 Kč s příslušenstvím (opět v podobě úroku z prodlení); současně požadoval, aby mu zaplatila částku 300,- Kč za manipulační poplatky. Poté, co byl k odvolání žalované usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2015, č. j. 7 Cmo 490/2014-132, zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2014, č. j. 47 Cm 18/2013-78, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. srpna 2017, č. j. Ncp 621/2017-255, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Domažlicích (soudu prvního stupně). Soud prvního stupně – poté, co k odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 17. září 2019, č. j. 56 Co 157/2019-428, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 14. března 2019, č. j. 9 C 90/2017-396, a věc mu vrátil k dalšímu řízení – nejprve usnesením ze dne 24. ledna 2020, č. j. 9 C 90/2017-442, připustil změnu žaloby, a poté rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 6. října 2020, č. j. 9 C 90/2017-545, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 83.518,74 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a částku 300,- Kč (výrok I.), zastavil řízení ohledně tam specifikovaného úroku z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 25. května 2021, č. j. 56 Co 50/2021-637, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.). Na zjištěném skutkovém základě shodně se soudem prvního stupně nejprve konstatoval, že po změně žaloby jde o zaplacení nedoplatků vzešlých z vyúčtování záloh na služby za léta 2011 a 2012 (dále též jen „Vyúčtování“). Byly-li z bytu na žádost žalované odstraněny veškeré indikátory vytápění a nebylo-li proto možné při výpočtu uvedených nákladů vycházet z údajů, jež se jinak zjišťují právě odečtem zmíněných indikátorů, pokládal za nedůvodnou námitku žalované, že žalobce při výpočtu spotřební složky nákladů na tepelnou energii připadající na byt neoprávněně vycházel z koeficientu 1,6 ve smyslu § 4 odst. 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb. (dále jen „Vyhláška“). Poté se ztotožnil rovněž s názorem, že Vyúčtování obsahovala veškeré náležitosti, jež předepisují příslušné právní předpisy, a v návaznosti na to uzavřel, že byla provedena řádně. Vznesenou námitku promlčení pokládal za neopodstatněnou zejména proto, že žalovaná ji přes výzvy soudu prvního stupně řádně nedoplnila. Současně však zaujal rovněž názor, že i kdyby takto postupovala, přesto by k ní nebylo možné přihlédnout, neboť v poměrech souzené věci představuje výkon práva, jenž se příčí dobrým mravům. Za této situace rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Nejprve poukázala na nesprávné označení žalobce v záhlaví napadeného rozsudku a poté namítla, že soudy nižších stupňů řádně nezkoumaly, zda jsou splněny podmínky řízení, ačkoli na jejich nedostatek upozorňovala již bezprostředně po podání žaloby (konkrétně poukazem na to, že žalobce soudu nepředložil doklad o své hmotněprávní existenci a procesní způsobilosti a že jeho dřívější zástupce advokát JUDr. Král nebyl řádně zmocněn k jeho zastupování). Dále odvolacímu soudu vytkla, že při řešení otázky, zda Vyúčtování byla provedena řádně, se odchýlil od ustálené soudní praxe, která dovodila, že vyúčtování služeb může přivodit splatnost nedoplatku z něj plynoucího jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtováním totiž přiznal účinky, které s nimi spojuje zákon, přesto, že v nich byl neoprávněně použit koeficient 1,6 a že neobsahovala kontrolovatelný údaj ceny za jednotku tepla. Z důvodů tam podrobně rozvedených pak nesouhlasila ani se závěry, které učinil ve vztahu k námitce promlčení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel správnost použitých dovolacích námitek a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání žalované (dovolatelky) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“). Shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda Vyúčtování, s nimiž žalobce seznámil dovolatelku v průběhu řízení, jsou řádná, tj. v souladu s právními předpisy jej regulujícími, a zda tudíž mohla vyvolat splatnost vyčíslených nedoplatků. V tomto ohledu totiž dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Naproti tomu však neshledal dovolání přípustným (podle citovaného ustanovení) pro řešení otázek nastolených v dovolání ve vztahu k námitce promlčení; z důvodů, které posléze vyjdou najevo, je totiž řešení uvedených otázek nadbytečné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené vady dovolatelka v dovolání (s přihlédnutím k jeho obsahu – § 41 odst. 2 o. s. ř.) rovněž uplatnila. Dovolací soud však dospěl k závěru, že řízení těmito vadami netrpí, popř. nejde o vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nepřesné označení žalobce v záhlaví rozsudku odvolacího soudu (soudu prvního stupně) nemění nic na tom, že subjekt vystupující na žalující straně byl v záhlaví napadeného rozhodnutí jednoznačně (nezaměnitelně) identifikován (ostatními údaji, jimiž byl označen, zejména pak identifikačním číslem osoby). Přes zmíněnou nepřesnost tudíž nevznikají pochybnosti o tom, že žalující stranou v tomto řízení je Společenství vlastníků XY, s nynějším sídlem XY, IČO: XY. Nejde tak o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhod