26 Cdo 2945/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2945/2007 citace  Název judikátu:*Restituce, transformace, oprávněná osoba.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2009 Spisová značka:26 Cdo 2945/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2945.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2945/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. d. M. „v l.“, zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 359.625,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 529/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2007, č.j. 17 Co 224/2005-86, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2007, č.j. 17 Co 224/2005-86, se ve výroku pod bodem I., a to v části, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. března 2005, č.j. 6 C 529/2004-51, ve výrocích pod body II. a IV., a dále ve výroku pod bodem II., zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 3. 2005, č.j. 6 C 529/2004-51, výrokem pod bodem I. zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) proti Z. o. d. M. (původně žalovaný 1/) a výrokem pod bodem II. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 359.625,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % za období od 9. 2. 2004 do zaplacení jen žalovanému (původně žalovaný 2/). Dále rozhodl výroky pod body III. a IV. o nákladech řízení mezi žalobkyní a mezi oběma původně žalovanými. Soud prvního stupně měl za zjištěné, že žalobkyně se dopisem ze dne 16. 2. 1992 přihlásila k transformaci u Z. d. M. (dále jen „D.“), že jí D. vyčíslilo nároky podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), ve výši 275.321,- Kč (sestávající z náhrady za živý inventář 137.758,- Kč, za mrtvý inventář 68.494,- Kč, za krmiva 64.515,- Kč a za hnojiva 4.554,- Kč) a započetlo je na základní majetkový podíl, že jí vypočetlo další majetkový podíl 142.847,- Kč (za převzatou a užívanou půdu o rozloze 7,59 ha ve výši 91.291,- Kč, za ostatní převzatý majetek 47.961,- Kč a za odpracované roky 3.585,- Kč), že dne 6. 11. 1992 schválilo (valnou hromadou oprávněných osob) transformační projekt, že přílohou č. 5 transformačního projektu učinilo seznam oprávněných osob, v němž byla vedena i žalobkyně, že ji zařadilo do registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992, že nebyla členkou D. bezprostředně před transformací ani po transformaci, že se smlouvou ze dne 18. 4. 1995 o „koupi majetkového podílu z transformace“ D. zavázalo odkoupit její majetkový podíl ve výši 418.168,- Kč během 10 ti let a poskytovat jí na odkoupení roční splátky „3-10 i více % majetkového podílu“ počínaje rokem 1994, že jí v období od 27. 2. 1996 do 3. 10. 2001 poskytlo ve splátkách celkem částku 58.543,- Kč, že poté přestalo plnit, že dne 11. 12. 2002 zaniklo rozdělením na Z. o. d. M. a Z. d. M., že závazky vůči ní převzalo Z. d. M., které dne 6. 3. 2006 vstoupilo do likvidace, že žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 2. 2. 2004 oba právní nástupce D. k úhradě své pohledávky, že částka 359.625,- Kč zůstala neuhrazena. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), podle něhož jsou oprávněnými osobami vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku užívaného družstvem o hodnotě nejméně 30 000 Kčs, pokud se písemně přihlásí u družstva do tří měsíců od účinnosti zákona č. 42/1992 Sb., a současně prokáží, že jejich majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví (dále jen „zákon č. 162/1990 Sb.“). Dovodil, že na základě přihlášky, zařazení do seznamu oprávněných osob, výpočtu majetkového podílu (v němž D. samo uvedlo, že „užívá žalobkyní vnesenou zemědělskou půdu o výměře 7,59 ha, živý a mrtvý inventář, osiva a krmiva“ a vyčíslilo její základní podíl částkou 275.321,- Kč), smlouvy o odkoupení majetkového podílu ve výši 418.168,- Kč a poskytnutí částečného plnění na jeho vypořádání, muselo být prokázané (jinak by s ní D. nejednalo), že žalobkyně splnila kumulativně stanovené předpoklady pro vznik nároku na majetkový podíl podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. Protože majetkový podíl nebyl vypořádán platnou dohodou jinak, vznikl žalobkyni po sedmi letech od schválení transformačního projektu nárok na jeho vypořádání peněžitou formou (§ 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.). Žalobkyni bylo poskytnuto na její majetkový podíl 418.168,- Kč jen 58.543,- Kč. Dopisem ze dne 2. 2. 2004 žalobkyně vyzvala žalovaného k poskytnutí zbývajícího plnění do tří dnů. Žalovaný se tak ocitl v prodlení od 6. 2. 2004. K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, č.j. 17 Co 224/2005-86, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II., III. a IV. a rozhodl výroky pod body II. a III. o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným a mezi žalobkyní a Z. o. d. M. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. Právní posouzení provedené soudem prvního stupně však zpřesnil v tom, že žalobkyni lze považovat i za osobu oprávněnou podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., podle něhož jsou oprávněnými osobami občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů. Žalobkyně vnesla do D. (podle registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992) zemědělskou půdu o výměře 7,59 ha a svědčí jí tak podle názoru odvolacího soudu nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář, krmiva a hnojiva ve smyslu § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud v návaznosti na to vyložil, že jde-li o náhradu za živý a mrtvý inventář, není při transformaci podmínkou jejího poskytnutí dohoda občana s družstvem o tom, že náhrada bude vypořádána podílem na jmění družstva, a uvedl, že tento „způsob vypořádání právní předpis výslovně prohlašuje“. Naproti tomu dohoda byla podmínkou „restitučního nároku za vnesenou zemědělskou půdu“, ohledně něhož pokládal žalobkyni za oprávněnou osobu rovněž podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. Dovodil však, že podmínka dohody pro tento další nárok byla splněna, jelikož mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného byla shoda (tím, že D. vyčíslilo žalobkyni základní a další majetkový podíl z transformace a že žalobkyni již zčásti plnilo) o tom, že náhrada i v tomto případě bude poskytnuta podílem na jmění D. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a jako dovolací důvod uplatnil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Zásadní právní otázky, které dovoláním napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, vymezil následovně: „1. Zda musí být splněny kumulativně podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. včetně prokázání doručení přihlášky do transformace družstva. 2. Zda postavení oprávněné osoby podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace družstva. 3. Kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů.“ Zpochybnil, že by žalobkyně byla oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., neboť neprokázala, že splnila kumulativně stanovené podmínky, a to že D. užívalo půdu nebo jiný její majetek v hodnotě nejméně 30.000,- Kč, že se u družstva písemně přihlásila do tří měsíců od účinnosti zákona č. 42/1992 Sb., tj. do 28. 4. 1992 a že současně s přihláškou prokázala, že její majetek družstvo převzalo a užívá ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb. Odvolací soud namísto toho, aby vzal v úvahu, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o doručení své přihlášky D., pouze „žalobkyni uvěřil“, že se tak stalo. Namítal, že